Jak se zbavit soucitného pocitu

To rozhodně ne!
Jsou to moje kamarádky, ale nerozděluji to jen podle vzhledu to jsem nepsala
Když je někdo můj kamarád tak se vším všudy... já prostě asi jen všem věnuji moc svýho času, svojí podpory a snažím se být dobrá kamarádka...

ale tady přeci řešíš sebe versus tvůj bratr... tak co je ti po pocitech jiných? jestli to tvé mamce vyhovuje, že jí takhle nadává a nic s tím nedělá, tak se s tím holt budeš muset smířit... ty nejsi povinna mu v životě pomáhat a navíc, když se chová jako dobytek...

dělej jak myslíš, ale když si necháš sr... na hlavu, tak nic jiného než h...a nečekej ...

navíc platí, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán... nevím, jak vy holky, ale já s tím mám bohaté zkušenosti... takže teď už si hlídám, komu pomůžu a komu ne...

Taky to tak na mne působí..
Teď ti něco napíši tvrdě, nechci tě urazit, jen se nad tím zamysli.
Ty se často popisuješ stylem(četla jsem tvá jiná témata): jsem hezčí, štíhlejší, nejpilnější poctivá studentka, protože studuji VŠ, brigádničím, jsem přehodnělá, nápomocná, upřímná kamarádka, dokonalá dcera....
Kdyby to tak bylo, tak by se ti neděly takové věci, jaké se ti dějí.
Co dáváš, to se ti vrací
Pokud chceš, aby se lidé změnili, musíš začít se změnou u sebe.

[cituji=Lilliana
Kdyby to tak bylo, tak by se ti neděly takové věci, jaké se ti dějí.
Co dáváš, to se ti vrací
Pokud chceš, aby se lidé změnili, musíš začít se změnou u sebe.[/cituji]

Takže ty dokážeš někoho litovat a zároveň ho brát jako sobě rovného?
Mě přijde zbytečné pomáhat někomu, kdo o to nestojí...a když už, tak od toho nic nečekej (třeba existuje nějaká vesmírná spravedlnost a vrátí se Ti to, až to nebudeš čekat, ale myslím to, abys neočekávala něco od těch konkrétních lidí). Uvědom si, že potřeba pomáhat je jen Tvůj pocit a toho dotyčného to nemusí zajímat a nemá důvod Ti být vděčný za to, že si plníš bobříka dobrých skutků. Myslím to tak, že je poznat, když se s někým bavíš, protože si myslíš, že by to bylo vhodné, a nebo když se s někým začneš bavit proto, že tě zajímá, je s ním zábava,...A s nějakou mírou intro/extrovertnosti se lidi rodí, a ne všichni mají potřebu být v partě lidí, a když ho tam někoho vtáhne, tak se třeba necítí a začne se chovat divně.

Daniela mohla být zajímavý člověk, ale jestli měla jiné představy o ideálním životě než většina, tak to asi nikdo nezjistil.

Btw nepsala jsi někde, jak se učíš na zkoušku týden v kuse 8+ hodin denně? Co je teda definice šprta?

Já bych to spíš viděla jinak... na ZŠ jsem byla šikanovaná a byla bych docela vděčná kdyby se naskytl někdo kdo by se mě třeba zastal nebo se se mnou kamarádil...

Psala, ale to že se někdo učí jen na zkoušku a někdo se učí celej život...
No to je jedno... já o voze vy o koze...

Já je nelituji jakože jsou chudinky, nezaměřujte se jen na jak jsem asi nešťastně napsala na ošklivé kamarády...
Já to myslím celkově... že hrozně lituji třeba bezdomovců (i těch co si za svojí situaci můžou sami) nebo mého otce alkoholika, že začal pít protože je sám a já bych mu (ač se na mě šíleně vykašlal jako na dítě) nejraději pomohla a vytáhla ho z toho... je mi líto těch lidí co prosí v metru o peníze (i když je jasné že ho chtějí na krabicách)...

Měla jsem téma formulovat jinak, nedošlo mi předem jak se to zase zvrtne

Pokud to mám chápat tak že mě moji rodiče nemilují tolik jako měli, že hold s bratrem nemám skvělé vztahy atd protože si za to můžu sama, že jsem asi nějáká "jiná" protože se mi dějí takové věci... tak nevim... ale vždy jsem měla za to, že rodinu si člověk nevybírá...

ráda bych teda toto téma zaměřila opět na začátek kdy šlo o ten pocit soucitu ke všemu (vynecháme teda mé kamarádky a bratra) a zaměříme se na něco jiného (viz výše)...

máš asi pravdu! Jenže jak to udělat abych teda začala ty pocity ignorovat a to nemyslím třeba jen k těm spolužačkám...

Jéžiš holky co tady zase tlačíte?

Já to třeba chápu, já jsem schopna se rozbrečet u reklamy na mtv o postižených dětech nebo nad časopisem kde je reportáž o přírodní katastrofě...

To samé nad těmi bezdomovci, feťáky a dokonce taky lituji spolužaček nebo známých...
ale asi spíše nejde o litování jakože o přehnaný pocit ochrany a přehnaná starostlivost - to si myslím, že Nympha myslela.
Mě stačí že si kamarádka stěžuje jak se s ní nějaká další nebaví, nebo že se pohádala s rodiči a já se můžu přetrhat jaká je tu chodinka a co pro ní můžu udělat
a taky mě to někdy obtěžuje

tak tohodle se asi zbavit moc nejde... tohle mám taky... řeším to tak, že když tyhle lidi vidím, tak nad tím nepřemýšlím... dřív jsem to pitvala a bylo mi z toho hůř... navíc i bezdomovci můžou být šťastný... znáš ten případ z telky, kdy bezdomovec zachránil dítě, oni mu pomohli, dali byt, práci, ale on se pak zbláznil nebo zabil, teď si nemůžu vzpomenout na ten konec...

napadá mě, že když tyhle lidi lituješ, tak můžeš jít pracovat ve volným čase do charity a trochu si to tak kompenzovat...

To jo to asi jo

Já jak šílená kupuju Nový prostor, přispívám na Emila a ostatní... ale ten kontakt bych asi nemohla mít protože bych měla dost strach, že se na to uplnu a začnu to brát hodně osobně...

Reaguji na lakoonka:
přesně tak, asi jsem se jen špatně vyjádřila a holky se chytly jen jedné konkrétní věci...

Reaguji na Nympha:
tak můžeš chodit třeba jen venčit psy... teda jestli máte v tvém městě útulek... uděláš dobrý skutek a ještě budeš na čerstvém vzduchu...

Tak soucitný pocit k:
bezdomovcům, dětem v Africe, lidem co dřou v Číně, týraným zvířatům a těm v útulku, postiženým, nemocným, nešťasným, závislým lidem, ...
mám taky, ale myslela jsem, že to je normální, že k nim lítost cítí každý.

to jsem si myslela taky, ale ne že to bereš až moc osobně... ne že jenom pošleš sms na charitu nebo na bankovní účet...