Zázraky kolem nás

ale zase berte tu pravděpodobnost, jeden člověk přežije (a je to zrovna ten z vaší rodiny) proto to považujete za zázrak, ale tisíc dalších umře (třeba můj děda), tohle je prostě nepsaný zákon, který v přírodě funguje, asi jako zákon schválnosti

Reaguji na neposipik:
Možná,já si stojím za zázrakem,když vidíš měsíc dítě na přístrojích na JIPu,samá hadička,nevnímá,pak je úplně jiná,výsledky má zlé a naději ti občas berou..............a úraz to byl šílený,tak pro mne je to zázrak

Reaguji na Zanet96:
ja vím, člověk v životě potřebuje věřit, jinak bysme všichni zahořkli, kdyby byl někdo z blízkých hodně nemocný, taky bych si přála zázrak, protože to aspoň duševně posílí ...
kamarádka bourala na kole, když se vymlela, tak asi jen deset centimetru od ni přejelo auto, kdyby spadla vic do silnice, tak je po ní, což se dá taky považovat za zázrak, ale já spíš než na zázraky veřím na osud, ale to už se dostáváme někam do hlubší podstaty žití a nad tim se dá polemizovat strááášně dlouho

Pseudonym pro Boha.

Reaguji na True:
pěkně, true

taky mám takovou kamarádku...spadla z motorky, hlavou přistála pár centimetru od auta. Ona to tedy jako zázrak označila a už nikdy na motoku nevzleze, vše zlé je pro něco dobré..asi to tak má být .... Tak ty věříš na osud? To je též neracionální

Já nevím...ale maximálně fascinuje, jak je svět dokonalý...příroda jak je sehraná a všechno má svá jasně daná pravidla... vše se děje bez nějakého našeho zásahu tak nějak samo...proto si nejsem úplně jistá, jestli to, co se děje NÁM,je vážně vždy jen náhoda

Reaguji na sheili:
Jo je to taky blbost ale jak řikám, tohle už je nad moje chápání a je to na dlouhé polemizování a diskutování, ale do toho osudu můžeš vlastně zahrnout i ty zázraky, jelikož někdo zázrakem přežije, protože to je jeho osud, ještě umřít neměl .. a tak dále, to je to samý jako reinkarnace, někdo věří někdo ne, někdo si vybavuje vzpomínky ze svýho minulýho života. Příroda a život je strašně složitý, proto se radši ani nesnažím to pochopit, ale všecko je to tu tak provázaný a sehraný, že je to až k nevíře ...
Přítel jednou prohlásil, když sme nad tím takhle uvažovali, že sme pokusní králíci mimozemšťanů, že tohle prostě něco musí řídit taky se tomu musím smát, třeba tu sou nějaké síly, co nás vedou tím správným směrem, ale kdo ví, na boha nevěřím, to by bylo moc jednoduché, tohle je mnohem mnohem složitější ...
Já už taky melu blbosti

:Reaguji na neposipik:
nene, meleš dobrý blbosti
občas mám takové záchvěvy filozofování, když mi přijde něco k nevíře... a je to až děsivé, ale tvůj přítel má možná pravdu ...možná jsme jen takové figurky ve velkém dokonalém vesmíru ... l

Reaguji na sheili:
No kéž by to tak bylo, aspoň by ti pidimužíci mohli zastavit to co se tu děje, všechno to kácení pralesů, znečišťování přírody ... z toho je mi docela smutno, chudáci zviřátka nemají kde bývat, když jim to tu tak ničíme ... a tohle je jenom naše vina
Já když začnu přemýšlet o vesmíru o zemi o jiných planetách, kde je život, tak si potom přijdu jako malá nepatrná skvrnka, že by mě ani škoda nebyla taková bezvýznamná špendlíková hlavička ... joo filozofování na mě není, pak mám akorát "deprese", že všechno jednou skončí a já nebudu nic a nikde

to sou takový dobrý témata na dlouhé letní večery s přáteli u pivka, to se potom přijde na takovejch novejch věcí, že by i ti vědci a badatelé koukali

bohužel je to tak, ale kdyby jsme si každý uvědomil, že jsme jen součást přírody a její nepatrná část, určitě by se žádné velké ničení nekonalo, právě neopak...není ale málo těch, kteří si myslí, že se vše točí kolem něj a že si můžou dovolit úplně vše a potom to tak vypadá!!

no jo, no....asi to tak je, možná naděje je ještě reinkarnace proto by se měl každý snažit, aby po něm něco zbylo...aspoň odejít s pocitem, že jsme nežili zbytečně, když už teda

....když oni na vše potřebují důkazy...a ty prostě občas nejsou

Na zázraky věřím. Nemám tušení a představu, jaká síla je způsobuje, ale věřím.
Já považuji ve svém životě hodně věcí za "zázrak" a taky vidím souvislost s tím, že jakmile jsem začala vůbec přijímat skutečnost, že se zázraky dějí a že opravdu síla myšlenky je neskutečným hnacím motorem skutku.
A to se řadím taktéž spíše mezi pragmatiky, i když v posledních letech se to mění

Zázraky se dějí pořád

všechno se podřizuje vesmírným zákonům

nebudeš pouze tady a teď