Vztah, kdy obě strany ví, že nebude navždycky

Žij přítomností, pokud máš s přítelem pěkný vztah proč ho zahazovat jen kvůli tomu, že teď děti nechceš. Kdoví jak dopadne tvá škola, přítelovi plány... chceš to ukončit jen proto abys neměla strach z budoucnosti (dojíždění, uvidíte se méně). Přítel chce mít rodinu teď hned, nebo je to plán do budoucna, kdy na tebe počká?

No láska je více než štěstí v práci. Navíc,nevíš co tě čeká. Ale jsi mladá, tak chápu že to tak bereš. Ale abys nelitovala.

Však to se nevylučuje ne? Takových párů je mraky. Jeden dělá to, druhý dělá třeba VŠ....dá se tak fungovat. Chápu že máš jiné plány ale dobře si to promysli.

Na jednu stranu souhlasím, že se strachuješ zbytečně dopředu a zkus žít víc přítomností. Kdo ví, kam půjdeš na školu. Mluvila jsi o tom s přítelem? Třeba rodinu nechce teď hned, třeba ji chce taky až za pár let. Ale jestli podvědomě cítíš, že s ním do budoucna být nechceš a pořád si to připomínáš, tak to váš vztah stejně dostihne.

Reaguji na yxyxyxyxyxy: Podle toho co jsi napsala tak každý směřujete své plány uplně jinam,ale pokud tě má opravdu rád tak počká a bude si užívat života s tebou,na založení rodiny jsi ještě mladá.ale pokud odjedeš daleko skrz vysokou a budeš nejspíš někde v podnájmu tak se vaše cesty rozejdou,záleží jak se on bude chtít usadit

Taky přemýšlím, že tohle se přece nevylučuje. Vždyť je spousta párů, kde jeden studuje a druhý pracuje, klidně i spousta párů, kdy ten jeden studuje na druhé straně republiky.
Jinak jsi mladá a podle předchozí diskuze s přítelem spolu nejste tak dlouho abys musela mít takové nervy z budoucnosti.

Reaguji na yxyxyxyxyxy:
Navíc, jste spolu chvíli, váš vztah celkově není nějak extra utužený. Tudíž se nedivím, že si s ním budoucnost třeba až tak nepředstavíš.

Mám to podobně jako ty. Myslím si, že láska není navždz, ale vzdělání,postavení a zážitky z cestování ti nikdo nikdy nevezme.

Tak si na své pracovní úspěchy vzpomeň až budeš v domově důchodců. To tě určitě občerství a naplní radostí. Achjo.

Reaguji na yxyxyxyxyxy:
Chápu tě. My to máme podobně, akorát z jiného důvodu. Přítel pracuje 300km od mé školy a bydliště od sebe máme taky tak. Vídáme se 1x, v dobrém případě 2x za měsíc a oba víme, že to není na vždy ten vztah, protože to takhle bude min. 5 let, než já dostuduju, a i pak budu pracovat minimálně 150 kilometrů od něj. Ale v současnosti je nám takhle dobře. Myslím, že to takhle vydržíme, než přijde do vztahu někdo třetí a jeden z nás pozná, že to takto na dálku vážně nemá budoucnost.

Tak na vztah, o kterém podvědomě víš, že nebude navždycky doporučuji pohlížet jako na vztah, který nebude navždycky.

Ale taky je možné nevytvářet uměle problémy...

A proč ne? Já to tak sice nemám, ale každej má jiný priority a navíc se to časem může změnit

To je daleká budoucnost a myslím,že je zbytečné se jí teď trápit.Žij přítomností.Nevíš,co bude,jestli jeden z vás nezmění názor atd. takže se tím teď netrap a zapomeň na to

Tohle je celkem děsivé . Být spolu tak dlouho, jen dokud se někdo nenajde?
Trochu nerozumím tomu, proč musíte být takto odděleně. To opravdu nelze ani zčásti najít kompromis (přihláška na další studium blíž jemu, najití práce blíže tobě?..)? Spíš mi to přijde jako výmluva, protože to asi podvědomě není ono a tak do toho druhého nechcete investovat..

asi to vidím zaujatě, protože já si uzpůsobila studium a bydlení tak, abych se mohla přestěhovat za přítelem do ciziny..

Žij přítomností, neřeš problémy, které ještě nenastaly a zbytečně uměle nevytvářej další problémy. Pokud máte spolu být, pak budete i přes všechny překážky, které vám život (a nebo i vy sami) postaví do cesty. Někdy vztahy holt nevyjdou, ale někdy vyjdou nad očekávání. Já bych třeba před 10 lety nevěřila, že se vdám v 26 A ono nakonec jo, život mi přihrál toho pravého prince a nešlo jinak