Strach z odběru krve

Tak jak tady čtu vaše příspěvky, jsem hrozně moc ráda, že netrpím tímhle problémem sama. Nedávno jsem dokonce našla info, že nás je ve světě cca 30. milionů, kteří tímhle trpí, dokonce i chlapi (hrdinové a bojovníci ) ....já mám problém s odběrem krve a také se zavedením jehly do jakékoliv žíly. Injekce do zadku, ramene mi nevadí, tu zvládám a ještě u toho relaxuji. Mou zvláštnůstkou je však to, že z pravé ruky to snáším podstatně lépe, což ale není zrovna něco, co by doktorka pochopila. Nedávno se na mě v ordinaci rozkřičela, že je to buzerace a co jí to posílají za pacienty a že prý nechápe jaký je rozdíl mezi pravou a levou rukou. Pro ní žádný, pro mě je to otázka omdlení a neomdlení. Možná že právě přístup některých "sestřiček" mě způsobil takové trauma. Jinak příští týden jdu na kolonoskopii a budou mi dávat oblbovací inkjekci do žíly, a přestože mi všichni radí, abych si jí nechala dát, mám takový strach, že se mi tam nechce. Dokonce už 14 předem jsem na to myslela, představovala si ten moment hrůzy, kdy se do mě sestra zabodne....a už se mi začly potit ruce, svírat žaludek, měla jsem nespavost a skoro jsem omdlévala. Pak jsem zjistila, že lze použít mastičku EMLA nebo náplast a ať to stojí co to stojí, opatřím si jí, protože bolest při kolonoskopii asi bez narkozy nepřežiju. Takže mi prosím lidičky držte palce. Proč se musí píchat do ruky a ne třeba do zadku??

Reaguji na dipendenza: Tak já bych chtěla poradit, aby jste si vzala anestetikum krém Emla. Sice si ho musíte namazat cca 1 hodinu předem a zabalit folií a pak obinadlem, ale opravdu funguje. Na kolonoskopii mi chtěli dát injekci do žíly, a já se tak bála, že jsem si to předem namazala. Krém stojí hodně, ale necítíte vůbec nic. Jediný problém byl ale ten, že mi strachy žíla někam zmizela a obě doktorky mě pak na stole mordovaly a hledaly ji. To bylo tak nepříjemné, že jsem málem zkolabovala jen z toho. Nakonec jsem oblbovačku vůbec neměla a přežila jsem to. Takže nevím, kde byla chyba. Možná byl problém v tom, že jsem si Emlu namazala na pravou ruku (z té je mi to příjemnější) a doktorka se na mě pak nemohla dobře dostat. Tudíž Emlu určitě, ale na levou ruku. Ponaučení pro příště. Ale budu ji používat dál, protože mi možná konečně pomůže překonat ten nepřekonatelný odpor z vpichů jehel. Halelujah

Taky to úplně nesnáším.

Tohle téma jsem hledala, za týden jdu také na odběr krve, páč krev mi brali ani už nevím kdy , ale 5let to bude určitě, a samozřejmě jsem omdlela,očkování mi nic nedělá, ale při pomyšlení na odběr mi je špatně už teď, před měsícem brali krev mému hafanovi, nedívala jsem se a i přesto jsem se musela jít ven vyzvracet a byla celá zelená,....mám už ted deprese co to semnou udělá, určitě vyzkouším ten krém, byla bych ráda kdyby pomohl... co,ale nikdy nezapomenu, je že když mi tu krev brali tak nebolel ten vpich, ale úplně jsem v těle začala cítit jak mi krev ubývá a já slábnu,...když to někomu řeknu tak na mě hledí jako na blázna, ...měl někdo podobný pocit?

Ano, mám přesně takové pocity, cítím každou kapku krve, kterou jehla vsákne... A při očkování na HPV jsem zase měla opačný pocit - očkovací tekutina byla asi moc hustá nebo ji bylo hodně a já jsem začala cítit hrozný přetlak, jako by se do mě už nemohlo nic vejít a zkolabovala jsem jim tam... Neskutečné, co psychika dokáže :-/.

Na odběru jsem nebyla už nějakých 5-6 let a pořád ne a ne ten děsivý strach ze sebe dostat

Mám úplně stejné pocity. Také mi nevadí bolest, krev, jehly..., ale právě ten pocit vpichu do loketní jamky (tedy do pro mě citlivého místa) a to, že jako bych s úbytkem krve zároveň cítila úbytek energie. Mám však smůlu. Vzhledem k tomu, že mi byla před čtyřmi lety zjištěná leidenská mutace a měla bych tedy každých 6 měsíců chodit preventivně (nemám naštěstí žádné problémy, jde jen o prevenci) na odběr krve, aby byl průběžně pozorován můj krevní obraz. Tak jsem z toho "nadšená" . Sice už nemám k tomu vyloženě odpor. Za ty čtyři roky, kdy mi vždy po půl roce odeberou 2 ampulky krve, se to pro mě se to pro mě začíná stávat rutina, ale přesto všechno se po tom odběru cítím vyloženě psychicky vyčerpaná. Po pravdě, netěším se na těhotenství. To budu chodit na odběr na hematologii každý měsíc, taky preventivně .

holky jsem na tom úplně stejně, nevadí mi zubaři, gynda, očkování.. ale odběry krve prostě jo, nenávidím ten pocit vpichu do žíly.. všichni se mi kvůli tomu smějou tak jsem ráda že jsem našla tohle téma a je nás víc jak už tady někdo psal, jak jen o odběrech slyším nebo vidím vpichování do žíly tak preventivně křížím ruce aby se mi nikdo na žíly nedostal bohužel mě zítra odběry čekají, už jen když na to pomyslím mě oblévá hrůza já vždy musím otočit hlavu na druhou stranu a prostě si začít v hlavě plánovat něco co budu dělat, kam půjdu, co udělám.. sice pokaždé to přežiju a pak si říkám že to není taková hrůza ale jak říkám ten pocit vpichu do žíly brrrrr

Pomohla by léčba šokem, a tou je začít chodit darovat krev. Také jsem měla dříve z tohoto zákroku strach, ale pak jsem začala chodit darovat krevní plazmu a posléze i plnou krev a rázem bylo po strachu a naopak jsem se na odběr vždy spíše těšila. Navíc nyní sama pracuji ve zdravotnictví, tudíž jsem si již na vše zcela zvykla.

Naskakuje mi z vás husina taky mám strašný strach z odběru krve jen pomyslím na doktora a málem omdlím mám strach ani ne tak z té bolesti ale té nepříjemnosti chodím na alergické testy taky se tam pícha(vubec to nebolí) ale ne odběr krve mám asi zápal plic a ještě jsem nebyla u doktorky mám strašný strach že to bude zápal plic mám mnohem radši zubaře jsem tam už jak doma kvuli rovnátkum teď pujdu trhat dva dospělé zuby a nebolí to tak moc

No když budu muset budu to muset prežít zkusím myslet na svého kluka a možná se zbavím strachu tak mi držte palce

Reaguji na KATHIA: já taky je mi z toho zle ale nejde ani o tu bolest ale o to jak je to neprijemne

Jelikož to skoro vůbec nebolí, ale jenom to štípe podobně jako vosa tak doporučuji si lehnout a zavřít oči a nemyslet na vůbec nic, nebo myslet na něco příjemného. Nic jiného asi nejde.