Škodí přehnaná péče o pleť?

Reaguji na berryblue:
oj, a co tak psychologa?...nic proti, ale je toho moc, zvlášť na tvůj věk...

tím si ale zbytečně promaštuješ vlasy, to dělaly naše bábi, kdy nebyly žádné kondiše do vlasů atd...

noooo, trošku to přeháníš, já bych se na tebe taky dívala že ti šibe - v 20 ti letech... co budeš dělat v 30ti? ve 40ti?

Reaguji na berusatko:
Já si taky říkám, že už je toho docela dost, ale fakt si nepomůžu, byla bych pak celý den úplně mimo, pořád bych myslela na to, že jsem něco vynechala.
Až se vrátím, tak budu měnit dermatologa (moje je taková "byznismenka", takže mi to moc nevymlouvá a spíš mi vždycky ještě prodá pár přípravků navíc) a uvidím, co mi řekne a poradí.

Reaguji na berryblue:
pak opravdu zkus nějakou pomoc...jak píše bedrunela, co budeš dělat ve třiceti, čtyřiceti?
jsi mlaďounká, užívej života

Upřímně? To se buď zasebevraždím nebo budu potřebovat psychiatra, protože představa, že budu mít vrásky a šedivý vlasy je pro mě noční můrou.

mě před 10 lety, ve věku 20 let, stačilo odličovací mlíko a na ruce měsíčková indulona
takový práce, že jsem nevěděla kam dřív, a pomalu nebyl čas se najíst...
asi máš hodně času.. najdi si nějakou bohulibější činnost

ty máš v hlavě jen to, jak vypadáš? to přeci není všecko !!

A právě, že nemám. Ale prostě si přivstanu, když všichni vstávají v 7, já vstanu od hodinu, hodinu a půl, dřív. Ale to není, co mě na tom štve, spíš ty řeči ostatních, jestli jsem vůbec normální.

momentálně podle tvého předposledního příspvěku soudím, že moc ne... to už je trochu obsesivní chování.

Reaguji na berryblue:
Mně se z jiných diskuzí zdáš jako normální pohodová holka, ale co tu píšeš teď je na cvokaře
sedm přípravků před líčením a deset na večer? Ve 20 letech?

Já svoje vlasy taky miluju, ale abych kvůli nim počítala tahy kartáčem?? Čemu myslíš, že tím pomůžeš?

Ničíš si sklovinu

A to ti přijde normální? nesoustředit se pokud neopakuji denně ty samé procedury?
Co kdybys měla spát víkend na nějaké chatě o nic moc podmínkách? A co když přijdeš ráno z diskotéky? to taky takhle "blbneš"?

Jako zdravý rozum mi říká, že to normální není, ale je to takový nutkání. Jinak nikdy jsem nespala pod stanem, na chatě, když spím u někoho doma, mám narvanou cestovku. Kamarádi už to nekomentují, jsou zvyklí, ale když to někdo vidí poprvé, tak obvykle nechápe.
Všechno to u mě odstartovala totální fóbie z bakterií a špíny. Od sprchování čtyřikrát denně a výměny oblečení x krát za den se to dostalo až k péči o obličej, o vlasech ani nemluvím, to mám hysteráky jenom se k nim někdo přiblíží.
Naši mi už toho psychologa navrhovali, ale asi mi ještě trochu chybí k tomu, abych si připustila, že je to problém a že ho chci řešit.

podle mě přehnaná péče škodí rozhodně, zejména ta, která souvisí s hygienou.

všichni se pořád sprchují, desinfikují, antibakterizují, myjou si vlasy...a pak se diví, že je každý alergický, že mají astmatické děti apod. osobně bych řekla, že žena, která na sebe několikrát denně plácá chemii celý život, by se neměla divit, že má potom třeba hodně alergické dítě. je to můj osobní názor, ale všechno se někam ukládá. je to jen můj osobní názor, podložené to nijak zvlášť nemám.

já se sprchuje jednou denně, nemažu se ničím, odličuju mýdlem a pak jakoukoli pleťovou vodou, namažu krémem, sádlem nebo olejem, co je zrovna po ruce. nemažus i ani ruce, ani krk ani nic jiného. používám makeup, nemám moc kvalitní pleť, ale ne šminky. vlasy si myju jen dvakrát týdně. nepoužívám na ně žádná séra, ani balzámy, ani masky, ani kondicionér. v mezidobí plácnu suchý šampon.

dřív jsem to hrotila víc, masky, krémy, kondiš. vlasy jsme si myla každý den. výsledky byly nic moc, vlasy placaté, rozlétané, pleť stejně pořád nanic, kůže pořád jaksi přesušená. teď mám nejkrásnější vlasy a nejlepší ple't za posledních deset let, i když pořád ne super, ale jsem nemocná, lepší to nebude. za mě je nadměrné plácání se vším možným skutečně zbytečné a kontraproduktivní. ani moc nepoužívám mýdlo, natož nějaké sprchové gely a kdovíco. jen se drhnu důkladně masážní rukavicí.

(ps: nechci tímto zavdat příčinu k diskuzi o přehnané hygieně, už jich tu pár je

Berryblue, to nemyslíš vážně, ne? Nech si prosím tě pomoct..

a to těm lidem ještě nelezeš na nervy? Nemyslím to vůbec zle, ale mě pořád někdo upozorňovat na sebe, ať si dávám pozor abych mu náhodou nezatáhla za vlas, tak ho mám za chvíli plné zuby.

Upřímně řečeno si myslím, že si takhle ani nemůžeš jednou najít životního partnera, protože po čase mu to bude líst hrozně na nervy.

tohle fakt normální není, něco s tím dělej,..
neumím si představit, až si najdeš chlapa - to mu nedáš pusu, a sex? - taková nehygienická záležitost?
pro tvoje šlechtění by asi neměl moc pochopení..

Holky musím se Berryblue trochu zastat. Já mám taky naučené rituály a pokud je to jinak, tak se cítím divně, jinak... Ráno sprcha, natřít tělo mlékem (jsem atopik, udrápala bych se k smrti ), vyčistit pleť gelem, micelárkou, oční krém, sérum s kys. salicilovou, pokud dávám make-up tak i krém, namazat krk a dekolt. Večer odlíčení - jemný peeling, gel, micelárka, mlíčkem odlíčím oči, zase oční krém, salicilové sérum, natřu krk a dekolt, po sprše natřu tělo. V posteli namažu ruce a pusu vazelínou. Masku 3-4 týdně (bahenní, avokádo, med, žloutek), snažím se denně namasírovat obličej (strašně trpím na mimické vrásky), vlasy moc neřeším, i přes melírování je mám velmi dobré a husté. Přijde mi to jako absolutně normální péče, rozhodně si nemyslím, že je to moc! Mám mastnou pleť (pouze v oličeji, jinak jsem díky atop. jak sušenka), vrásky nemám (i když jiné holky v mém věku už třeba ano). Jedině taková péče pro mou pleť znamená - minimum pupínků, čisté póry, svěží pleť, eliminace ekzému a suché kůže. I ve 4 ráno tohle vše udělám, prostě bych neusla

Reaguji na Mia_Sofia:
Teď to bude znít hrozně, vím, ale péče o můj vzhled je vlastně celý můj život. Mám koníčky, přátele, to ano, ale největší radost ze života mám tehdy, když se můžu celý den starat jenom o sebe, koupit si další novou věc, mít všechno čisté a vydezinfikované.

Ale se svým vzhledem spokojená nejsem, za to, jak se mu věnuju, se mi to vůbec nevrací, takže jsem věčně zdeptaná.
Jinak je mi jasný, že přítele si asi nenajdu, leda že by byl podobného ražení jako já.