Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na sumcicka: Já už bych to znovu neotvírala. Jak říkáš, jeho to stejně nebude zajímat a ty akorát jitříš rány. Před ním nedej najevo, jak tě to sebralo, přemož se, moc se s ním nevybavuj, vezmi věci a odejdi středem. Pak si doma klidně pobreč, ale ať on to nevidí.

Reaguji na sumcicka:
Jestli cítíš potřebu mu něco říkat, tak mu napiš dopis, kde vypíšeš všechno, co mu chceš říct, ale nedávej mu ho Mně tohle několikrát pomohlo, přesně znám ten pocit, kdy máš potřebu mu něco vmést, vysvětlit jak se cítíš... ale v jeho případě to nemá cenu, on už je někde jinde, nevyslechne tě, akorát ze sebe uděláš šaška a v konečným důsledku toho ještě budeš litovat... toť můj názor

Ráda bych znala váš názor, přijdete mi tu jako fajn holky a já už nevím jak dál. S přítelem budeme spolu již 7 let a já se pořád nemůžu rozhodnout, zda to má mezi námi vůbec cenu nebo ne. Poslední dobou mi přijde, že se umíme akorát hádat, rýpat do druhého a celkově si vlastně nemáme co říct. Nejhorší je i to, že přítel je dost náruživý, ale mě prostě nepřitahuje a sex s ním moc zájem nemám, když už se tedy nechám ukecat, tak jen proto, abych měla klid. Na tohle si přijdu ale ještě mladá, nevím, jestli je to tím, že prostě na sex tolik nejsem, nebo prostě mě to nebaví s ním...ale on se o změnu ani nesnaží, už jsem mu to dokonce i řekla, že sex s ním mě nebaví, ale prostě žádná reakce, zájem. Myslí sobecky jen na sebe, aby si udělal dobře. To že mě to nebere ho vůbec nezajímá. Ale já se bojím, že by se to stejně nezměnilo. Další věc je to, že si ho prostě asi nevážím, občas mi prostě přijde hloupý a omezený, vím, že to zní hrozně...ale nemůžu si pomoct. A přesto vůbec netuším, proč s ním jsem. Jestli je to strach ze změny, nebo já nevím

To bude ono.Jsi na něho prostě jen zvyklá.
Myslím,že to nemá moc budoucnost.Podobně jsem to měla se svým ex a po rozchodu se mi opravdu ulevilo.I když je pravda,že tam těch důvodů k rozchodu bylo víc.

je to takový lehký výčet, já prostě cítím, že k sobě nepatříme, nedovedu si představit, že byl otcem mých dětí.
Problém co mě brzdí taky je, že společně táhneme bydlení, já nemám moc dobře placenou práci a k tomu ještě studuju, takže se od něj trhnout pro mě znamená docela velký problém, co se financí týče ..

Hlavně mi přijde, že s ním marním zbytečně čas.

to mluví za vše...!

lidé se dokážou rozejít i za mnohem větších závazků, takže tohle řešitelné určitě bude

Reaguji na Janis87: jj, přesně tak, já si to nikdy nepřestanu vyčítat, teď když jsem zjistila, co jsem ztratila, tak se mi nakednou otevřely oči, pochopila jsem, jak úžasnýho chlapa jsem měla a nevážila si ho, brala jsem ho jako samozřejmost...a teď mě to neskutečně štve a nejradši bych se neviděla, nechápu, jak jsem mohla být tak blbá a slepá a nevidět ty chyby, nebo jsem je asi nechtěla vidět, i přesto, že on mi o nich říkal...prostě si to moje chování nedokážu vůbec vysvětlit, teď už bych nikdy nic takovýho neudělala....ale je pozdě...on mi prý už dával dost šancí to napravit a teď už na to nemá sílu a jde dál...k jiný, aby zapomněl....já jsem tak strašně nešťastná

já vím, já sama bych někomu v mé situaci řekla, ať se sebere a jde, ale realita je pak mnohem těžší

Reaguji na boruvka18:
já vím, ono se to lehce říká.. ale po tom co jsi psala :

mi přijde zbytečné ztrácet čas v takovém vztahu.

Reaguji na xbrudiko: Naprosto souhlasím.... cítíš se uplně stejně jako já... také mi o nich říkal.... snažila jsem se měnit, ale vždycky to zajelo zpět byl mou samozřejmostí, ale vypěnit prostě musel
A nám teď nezbyde nic jiného, než se s tím poprat.................. ačkoliv mě to vůbec nejde

Reaguji na xbrudiko: vím jak se cítíš, jako bych to psala já

Reaguji na Ronnie: :No ono je to prostě v lidech..

Reaguji na Janis87: mně to právě taky vůbec nejde...ach jo, kdyby tak šel vrátit čas....tak strašně moc bych ho chtěla zpátky

Reaguji na theApple: tak aspoň nejsem sama.....a jak s tím bojuješ? Já totiž těžko

Ahoj, mam menší problém.S bývalým přítelem jsme spolu byli čtyři roky vždycky jsme se rozešli a dali dohromady jen pak jsme si řekli, že to už bude vážný vztah, trval půl roku a rozchod.Po půl roce jsme se k sobě vrátili a trvalo to necelé dva roky, teď jsme se rozešli kvůli mému chováni v poslední době vyvolávala jsem zbytečné hádky, on chodil unaveny z práce po 12-13 hodinách a já se jen hádala kvůli kravinám.Měla jsem být více tolerantní, znamenal pro mě hodně ale teď se bojím, že už je to navždy i když vím že bych už to víckrát neudělala a strašně mi chybí, jenže se mnou vůbec nekomunikuje. Chovala jsem se strašně a on byl milý,věrný..teď mi je jen hrozně..