Můj přítel je mamánek

Jeho máma je pro něho svaté a vše, co řekne samozřejmě také. Má budoucí tchýně mě nemá ráda a dává mi to dost často najevo, ale ne před přítelem. Přítel se to tudíž dozvídá pouze ode mě a vypadá to jak když si vymýšlím, protože on svou matku nevidí, jak se ke mě chová. Dost často se jí snaží omlouvat a za mnou příliš nestojí.

Haňulka777
já si myslím že to bude časem horší a horší.jestli už ted je pro něj svatý co řekne jeho matka,tak to do budoucna asi nebude dobré.ty a vaše děti budete jeho rodina,ne máma.jako ta taky,jasně,aby to někdo špatně nepochopil,ale mylsela jsem že na 1 místě bys měla být ty,což u mamánka bude asi těžký.
hned bych se s ním nerozcházela,spíš si o tom promluvit a asnažit se najít nějaké řešení.
měl by v každém případě stát při tobě.

No já jsem s ním už 5 let, ale bez něj si to také nedovedu představit Kolikrát jsme o tom mluvili, omluví se mi a slíbí, že se přístě pokusí něco říct. Pak příjde "ona" situace a zase skutek utek Nevím už jak na něho. Momentálně bydlíme u jeho babičky (máma jeho mámy) a jak se říká, jablko nepadlo daleko od stromu. Ty samé problémy, co jsme měla u nich, mám teď s babičkou u ní.

Haňulka777

přijde mi, že bys v tomto neměla nikdy žádnou výhodnou pozici, i když se můžu mýlit, a věř, že svatbou se všechny vztahy ještě víc vystříbří

jedna otázka - je to jen s tebou, nebo i s ostatními bývalými přítelkyněmi?

pak se zamysli, jestli ti tento vztah za tenhle dost vysoký ústupek stojí (bo bude babička, maminka, a pak teprve někde ty)

jiná možnost je - osamostatnit se, odstěhovat se (pokud možno někam hodně daleko)a stýkat se s maminkou a babičkou co nejmíň

což mi připomělo scénu z filmu Bestiář - kde si Roden vybral mladou partnerku jen jako nositelku (inkubátor) pro přípdné potomky - maminka, ta Němka, potomci a pak někde skovnaná ona (hlavní hrdinka)

Myslím, že takové věci lze do určité doby naučit ( odnaučit ), vysvětlit jak vypadá zdravej vztah a že není normální neustále nadržovat jedné straně ( ať je to tchýně, nebo naopak manželka ).
Normální je, že se konkrétní konfliktní situace řeší, tak jak přijdou a jednou může mít pravdu ten a jinde zase onen.
Nevyžaduju po svém muži, aby za mnou stál vždy, protože to by se mi nelíbilo..Vím, že někdy dělám chyby a nejsem dokonalá a tak po něm vždy žádám objektivní pohled na daný problém...
Ale pokud jste spolu 5 let, to je dlouhá doba na to,aby vše bylo tak jak má a každý věděl kde a jaké je jeho místo..Učit někoho po 5 letech jak by se měl chovat..to je asi marné...
Nicméně mu v klidu, v každé situaci můžeš popsat své pocity a bez dohadování říct, že zrovna teď nejsi na vinně a neměl by stát mezi váma...
Navíc si tedy myslím, že manžel jako prostřeník mezi tchýní a snachou, taky není dobrá cesta..je staven do neustálé rozhodcovské pozice ..
Já jsem hodně přímej člověk a tak se snažím vždy si to vyříkat přímo - měla jsem např. velký problém se švagrovou a taky jsem to neřešila s bráchou, ale s ní... On se do toho ani nechtěl pléct, protože se s ní nebude hádat...Což jsem chápala, neb to byla šílená hysterka...Vytříbilo se to a časem urovnalo... Vždy v konkrétní situaci jsem to řešila s ní...

Myslím, že vždy by měla být snaha urovnat to a snažit se spolu vyjít ..Pokud se přímo nemáte rádi, tak se alespoň respektovat - jste na konec jedna rodina ..

Haňulka777
Ahojky Z vlastní zkušenosti. Chodila jsem s mamánkem tři roky, bylo mu 30 let když jsme spolu začali chodit. Maminka mu za tu dobu postavila dům (dokonce s ním chodila k architektovi rozhodovat jak ten dům bude vypadat, bez ní se nevybrala podlaha, neobjednaly okna, nic), zařídila práci, dokonce ji prozvoňoval, aby mu zavolala zpátky.
Nezlepší se to, bude to pořád stejný, rozešla jsem se s ním, tak před půl rokem, to jsme byli zasnoubení (když jsme mluvili o svatbě, musela být podle toho jak chce maminka) a měli se stěhovat do toho novýho domu. Nemá to cenu, došla mi trpělivost, nechci být u chlapa na druhým místě.
Teď mám nového přítele, jsem spokojená a vím, že jsem u něho na prvním místě

Každopádně držím pěsti

Haňulka777
Ano měla jsem mega mamánka,bylo to šílené a nikdo ho zatím nepředělal a maminka je svatá.Osobně už bych takového chlapa nechtěla.
Já od mamánků utíkám pryč-málokterý se nechá "předělat",maminka to totiž monituruje,je ve střehu a stejně ho zas dostane zpátky,to je můj názor a zkušenost:

Tak já můžu napsat jen svou zkušenost. Můj manžel, když jsme se poznali(bylo mu 22) byl taky mamánek. Přesně jak píše Haňulka. Tchýně se ke mě vždy chovala hrozně a on se mě nikdy nezastal. Trvalo mi několik let, než pochopil, že jeho matka je taková, jak jsem mu líčila já a že mezi námi dělá jen peklo. Hodně tomu pomohlo, že jsme se odstěhovali 400km daleko. I po 11letech se chování tchýně vůči mě nezměnilo. Manžel se změnil- stojí při mě (vždy) a dokáže jí říct co si myslí. Někdy dost hnusně. Asi záleží kolik je tomu chlapovi let. Čím starší, tím asi menší šance na změnu.

rover
ahojky, úplně s tebou souhlasím. Když jsme se poznali, tak bylo manželovi 23. Nebyl až takový mamánek jak tady uvádíte, ale přesto to na můj vkus bylo až dost. První 3 roky bylo docela peklo, Tchýně mezi náma dělala zle a pomlouvala mě, ale měla mě svým způsobem i ráda. Ale od té doby co bydlíme spolu, tak je vše jiné. Je jen můj a konečně pochopil, jak ho maminka psychický vydírala. Nyný jsme spolu 7 let, rok jako manželé a je pravda, že nám kde kdo náš vztah závidí...

pet01 to zní dost pozitivně doufám, že si to také brzy uvědomí a bude jen můj

pet01
Pokud má chlap doma fajn ženskou , tak pochopí, kdo je jeho rodina a že s maminkou nebude celý život. První 3 roky byli taky peklo. Ještě ke všemu je jedináček a když si mě našel- právě jsem se rozváděla a měla 2leté dítě. To si nedoveděš představit, co tchýně předváděla.

S mamánkem je to těžká věc,je to běh na dlouhou trať,ale jak se ho podaří předělat ,je to pak boj s tchýní,protože ta to většinou nedokáže přenýst přes srdce. Mám taky mamánka,ale je ještě moc malinkej a nechtěla bych být tou hnusnou tchýní a doufám, že nebudu.

Tak to mám dva mamánky a taky doufám, že budu dobrá tchýně.

mě si přítel našel se 2 dětmi,prošla jsem si cestu peklem.Kdo to nezažil,neuvěří.