Krize nebo rozchod?

Myslím, že jsi zklamala jeho důvěru, že opravdu od tebe očekával upřímnost a to i tu, mu říct, že se na zkoužku necítíš

jsou typy lidí, který se přes toto nedokážou přehoupnout a věř mi, že získat ztracenou důvěru je v hodně případech nemožné

pokud jste spolu bydlei už před tím několik měsíců v jedné místnosti - taky jste museli řešit běžné záležitosti, jako uklízení, nakupování, praní

pokud jste spolu bydlei už před tím několik měsíců v jedné místnosti - taky jste museli řešit běžné záležitosti, jako uklízení, nakupování, praní
No to sice ano, ale nebyli žádné problémy. Nevím jestli je přítel ten typ člověka, co by toto nedokázal přejít. Nebo spíš mi to neřešili a přítel to teď ze sebe začal chrlit, co jsem mu kdy řekla a co jsem udělala. Kolikrát ani nevím co říct, protože si už přesně tu situaci nepamatuji. Viděla jsem, jak se to v něm hromadí, ale nešlo to ven...

Reaguji na petla93: už jsem se omlouvala, ale přijde mi, že je tak zahlcený sám sebou, že to sice slyšel, ale neposlouchal. Jenže už řekl co řekl, a tak asi počkám, až se to trochu uklidní a on si pročistí hlavu... byl strašně nervózní a fakt na něm šlo vidět, že ho to trápí, že neví co dělat.

jiná ženská?

člověk nikdy neví jak se zachová ale nečekala bych na návrat..

Reaguji na matadi: o ničem takovém nevím, to přítel popírá... nevím co brát vážně... jeden den řekne, že to je težké, ale že mu na mě záleží a za dva dny se semnou rozejde a přišlo mi, že to bylo ještě takovým způsobem odpoledne jsem to ještě neplánoval, ale teď je to tak. nevím, jestli být teď týden u kamarádky a čekat co bude. A když nic nebude tak jít do našeho společného bytu nebo začít hledat bydlení a na tvrdo se odstěhovat.

Já vím, ale omlouvala jsem se už kolikrát, moje studium padlo při každém našem rozhovoru. Pak začal tvrdit, že o to tak nejde, Ale je to ten moment, kdy to všechno začalo. Každopádně už řekl konec, tak nevím jak mu to udělá znovu radost...

Nevím, napadá mě, že po tolika letech vztahu a tím, že jste šli spolu bydlet do novýho bytu, na něj možna padla depka, že ten vztah je vážný a že bude směřovat k rutině, řešení toho samého pořád dokola, svatba, děti...někoho to může vystrašit, třeba k Tobě na jednu stranu nebyl upřímný on a neřekl Ti po pravdě, co ho zaskočilo, z čeho má obavy...
Třeba si myslí, že by se měl ještě "užít" - nesnáším tohle slovo, znamená to pro mě jenom střídání ženských jen na to jedno...
No těžko říct, Ty ho znáš nejlíp, musíš sama odhadnout, zda díky tomu, že jsi mu lhala o zkoušce - což chápu, že se naštval, důvěra na prvním místě, ať se to týká čehokoli, nebo jestli jste měli třeba komunikační problémy, který jste neřešili a všechno se to nabalilo na sebe, aniž by už kdokoli z Vás věděl, kde je ten prvopočátek.
Nevím, tohle by chtělo asi delší upřímnou debatu mezi Vámi, ale musí to chtít oba, ne jenom Ty....

Reaguji na erenza2: Já si důvěry moc cením, ani mě nenapadlo, že by to mohl brát takto. Došlo mi to až pozděj. Ve výsledku bylo jedno, jestli jsem tam šla nebo ne. Neuměla jsem jednu sérii otázek, ze které bych musela jednu zoodpovědět. Přítel věděl, že se mi tam nechce, ale pořád mě nutil. Proto pro mě bylo jednoduší říct, že zkoušku nemám a víc se nevyjadřovat jestli jsem tam byla nebo ne. Ale zná mě, došlo mu to.

Reaguji na erenza2: Fakt nevím, přijde mi od každého trochu. Ale zas na druhou stranu když s někým nechci být tak s ním nezařizuji byt a nestěhuji se do nového bytu. To si říkám, jako takové trošku logické zdůvodnění, ale taky to tak být nemusí. Navíc jsem si byla dneska pro pár věcí, když byl v práci, aby jsme se nemuseli vidět a našla jsem šest krabiček kondomů. Z čehož jsem byla dost překvapená, ale popírá, že by někoho měl a navíc to jsou takové typy produktů, které by si sám nekoupil, tak nevím jestli to nedostal nebo si to nachystal sám. Nedalo mi to a podívala jsem se, jestli nějaký chybí a nechyběl. Ale nebudu mu říkat, že o nich vím...

Ahoj, teď mě ještě napadá jestli třeba před tím než spolu začnete bydlet a budto více vážný, tak si chce třeba opravdu více užít. A pak se ozve, nebo taky ne.. Asi bych to nechala na něm.. Ty ses omluvila a teď je řada na něm, aby hrál fér. zkus ho nechat chvíli v klidu a jestli s tebou opravdu chce být a má tě rád, tak se určitě ozve. přeju ať to dobře dopadne

jen by mě zajímalo, jak je to s tím bytem?
Je obou, nebo jen jeho?
protože pokud platíš nájem, proč se stěhovat a ještě mu ho nechat celý k dispozici?

Reaguji na pickwick1: Děkuji, máš pravdu a taky to tak udělám, stejně teď nejsem ve stavu kdy bych s ním mohla něco řešit a stejně jestli mě má rád, tak to paření nebude podle jeho očekávání a ono se to nějak vyvrbí. Ale moc vám děkuji, vím, že vaše názory na tom nic nezmění, ale aspon mi to pomůžou trochu urovnat v hlavě. Děkuji.

máme společný podnájem... 1+1, nevím jestli je schopný platit sám nájem, u něj by to bylo jen tak tak a u mě s odřenýma ušima, takže si to dovolit nemůžu a o tomto jsme ještě nemluvili. už je to pár dní a naše komunikace byla jen, když mi psal kdy dorazím domů. a na to jsem mu napsala, že nedorazím... ale nic víc