Jak zapůsobit na rodiče přítele?

Hlavně buď přirozená, pochval jim třeba dům, hezkou zahradu,atd.Chce to najít nějaké společné téma ke konverzaci, takže třeba zjisti od přítele co mají rádi a můžeš na to zavést téma

Reaguji na B.bbbb: Tvůj přítel si tě vybral proto jaká jsi a pokud to není blbec tak i ty jsi fajn holka a proto určitě neměj strach. Pokud tě zvou tak tě chtějí více poznat a to je dobře. Tak se neboj, buď přirozená a uvidíš, že najdete společnou řeč a vše bude dobré.

Také jsem měla ze začátku strach, ale ted po čtyřech letech jsem jak jejich dcera .

Držím pěsti .

A nebude to divný, když už jsem tam párkrát byla před nimi (to jsme se jen pozdravili a zeptali se mě, jak se mám), jim teď chválit dům nebo zahradu? :/ Bože, fakt už si přijdu jak blázen...

Reaguji na Anette001: Ježiš to bych si přála úplně nejvíc ) Tohle je prostě takový divný, normálně samozřejmě nemám problém komunikovat s lidma, s kamarády mých rodičů se seznámím a bavíme se úplně normálně... Z tohohle jsem ale až moc vykleplá no, že něco pokazím dřív, než mě poznají :/

Reaguji na B.bbbb: Neboj to zvládneš, hlavně se jim nevyhýbej a časem to bude v pohodě. Já měla taky ze začátku strach, ale teď si máme pořád o čem povídat a kolikrát se tak nasmějeme, že mě bolí břišní svaly

Reaguji na B.bbbb: Také jsem byla strašně vyklepaná, fakt sem se bála hlavně prvního setkání a tak cekově první rok, protože přítelova rodina žije 400 km od nás, takže jsme se dříve viděli (když jsme byli oba studující) jen jednou za uherský rok takže jsem byla vždy nervozní ale již nějaký rok se vídáme hodně často, tak už je to dobré.
Vždy se tam těším, protože vím, že celá rodina (přítel má dvě sestry a ty mají děti atd) se na mě taky těší a že mě mají rádi. Je to super pocit, jen to teď musíš překonat a uvidíš, že si tě velice oblíbí .

Přítel o tobě stejně už všechno určitě řekl, takže ať se zeptají na cokoli, stejně už to asi vědí, tak nebuď nervozní, jen tak zdravě .

Reaguji na Monus: Nejhorší je, že já to vím... Sama sebou, tak aby se nelekli...
Myslíš, že by jim o tom měl říct? 'Nechci, aby mě měli za psychouše, i když už by mě to moc nevytrhlo, vzhledem k mojí téměř roční hře na schovku

Reaguji na Lucy09: ááá, kéž bych to tak za čas měla!
Reaguji na Anette001: no ono mi asi vážně nezbývá nic jinýho než to překonat, protože jednou to přijít přece jen musí... ach jo

Reaguji na B.bbbb: Určitě jsou hodní, ne? Tak to bude fajn, nemůžeš se schovávat , vždyť to tvého přítele musí mrzet , chce tě určitě ukázat pořádně .

Když něco řekneš špatně nebo uděláš z nervozity nějaký trapas, tak tě určitě budou mít radši, než když se jim budeš vyhýbat, to pak budou mít pocit, že ti nestojí ani za to, abys přišla na návstěvu, když tě zvou. Prostě se uvolni a nebo jim klidně i řekni, že se stydíš, bojíš se atp, nebo to řekni příteli a ten to třeba řekne svým rodičům a o to to pak bude pro tebe snažší

Přiznám se, že já jsem teď taky nervózní, ač normálně nebývám. Dala jsem se dohromady s přítelem, se kterým jsem chodila pár měsíců před devíti lety a teď nás osud zase svedl dohromady. Včera jsem u nich tedy po devíti letech opět byla a sama tak nějak nevím o čem mluvit a tak.

Buď v klidu, rodiče stejně asi nečekají, že přijdeš a hned budeš házet vtipy do placu Je jasný, že se musíš trochu otrkat. Přeci jen jsou to rodiče přítele a člověk má tak nějak respekt a obavy než se seznámí a ví na čem je.

Mě "tchýně" (přítele nevlastní mamka) dva roky většinou ani nepozdravila... Byla odměřená, tudíž jsem se jí raději vyhýbala, což byla chyba. Díky společné známé jsme se po té době totiž dali do řeči a od té doby se chová úplně jinak. Sice si stejně úplně nesedneme, ale už je to aspoň taková "normálka" Asi pochopila, že nejsem tak špatná a že se mě stejně jen tak nezbaví

Tak to já jsem to měla úplně naopak S přítelovými rodiči jsem se pořádně pobavila už 1. den, kdy nás přítel seznámil a doteď (3 roky od seznámení) si máme vždy co říct a to spolu trávíme celé víkendy (přítel na víkend dojíždí a k nám nechodíme, máme malý byt). Dokonce mi i rodiče sami řekli, že mě berou jako svou vlastní dceru
Jen bych poradila, aby jsi se chovala naprosto přirozeně, usmívala se (ale ne falešně), zeptej se jich jak se mají, co v práci, pochval jejich dům (jestli se ti bude líbit), pak se můžeš začít bavit o jejich synovi-tvém příteli, o koníčcích atd.. Témat je spousta, hlavně poslouchej co říkají a pak se na to soustřeď, odpovídej a budete se spolu bavit výborně. Jestli budete v obýváku, určitě bude hrát televize a v ní reklamy, tak se můžeš popř. chytnout i jich, co si o tom a tom výrobku myslí atd.. Hlavně se nestresuj, jednou to přijít musí a čím dříve, tím lépe