Vztah bez jiskry zamilovanosti

však také píšu

Naivní bych byla, kdybych napsala, že to není možné, ale já napsala, že nebezpečí je minimální, právě proto že miluju a jsem milována, dávám a dostávám...
V žádném případě však netvrdím, že to možné není.

Zkus to Já to mám tak, že bez tý jiskry do toho nejdu a taky to tak vypadá, nikoho nemám Je to pro mě důležitý až moc a štve mě to, protože už jsem hodněkrát kvůli tomu odmítla hodný kluky, se kterýma jsem si rozuměla a měla jsem je ráda...a zpětně si to vyčítám...Za pokus by to stát mohlo a když to nepůjde, tak to nepůjde...to se může stát i ve vztahu, kde jiskra přeskočí od první chvíle

Ideální vztah je ten, kde je jiskra+přátelství, kamarádství. Pokud má vztah pouze jedno z toho, tak je to špatně - tedy podle mě... Ta jiskra totiž nikdy nevyprchá úplně, jak si mnozí myslí, i po 20, 30 letech ve svém partnerovi potom vidíš tu "starou jiskru"=přitažlivost, kterou tě okouzlil a kterou v sobě někde stále má...Je to něco jako "kouzlo osobnosti", které tě přitáhlo právě k tomu člověku, s kterým jsi. Jiskra dokáže pomoci překonat krize, odvrátit nevěru nebo jen uvědomit si, že "něco" neviditelného nás spojuje a vždy bude, i když se to časem mění...Proto třeba staří manželé říkají, že "já v ní stále vidím tu okouzlující dívku, do které jsem se zamiloval" a je to pravda, to "kouzlo, přitažlivost, jiskra" v člověku zůstává...

Samozřejmě jsou potřeba i další věci, jako právě přátelství, tolerance, souznění aj., ale bez jiskry o mnoho reálněji hrozí, že jednoho z partnerů "okouzlí" jiskra někoho jiného, s kterým bude mít nejen přátelský vztah, ale právě i tuto "jiskru".

Rozum je ve vztahu důležitější, ale zamilovanost, přitažlivost apod. věci v něm mají také velmi důležité místo. A zamilovanost nevylučuje to, že někdo "miluje méně" než druhý. Zároven velmi úzce souvisí s přitažlivostí.

Jééé, ty jsi to napsala hezky...

Zažila jsem z tohoto hlediska různé vztahy a souhlasím.

Podle mne má zakladatelka s "kamarádem" fajn vztah, který kalí jen krátká doba od rozchodu s bývalým. Ne každá žena je schopna se hned citově plně přeorientovat na někoho nového.

Já si se svým současným přítelem vůbec neplánovala začínat, pak stačil jeden úlet a následné vzájemné poznávání, ale to už spíš na přátelské bázi - na tělesno ani nebyly bytové podmínky... .... a je to čím dál lepší. Mám ho radši čím dál víc, chvílema až moc a musím se krotit. Nerada dávám najevo jak moc jsem zamilovaná. Chci všemu nechat klidný volný průběh.

Reaguji na amelie1111: žádnej flatřík není!...je pro mě důležitej a oba si užíváme jak to teď mezi námi je

Co to znamená "zpětně"? Já třeba zažila vztahy, kdy to na začátku bylo jen kamarádění, pak občas sex jen tak a pak z toho vylezlo jiskření až hrůza

Když jsem se seznámila se svým současným přítelem, o žádné jiskře nemohlo být ani řeči, moc se mi nelíbil, ven jsme spolu začali chodit spíše jako kamarádi, všechno přicházelo postupně a musím říct, že jsem za to nesmírně ráda. Neměla jsem žádné růžové brýle, neidealizovala jsem si ho, vím jak se chová ve skutečném životě, na nic si přede mnou /snad / nehrál...a dnes jsem do něj opravdu zamilovaná, miluju ho, nikdy jiného nechci a vím, že je to muž na celý život..
oproti tomu jsem se kdysi šíleně zamilovala do jednoho chlapce, z mé strany těch jisker bylo až moc, z jeho ani jedna, idealizovala jsem si ho do poslední chvilky a když se nad tím dnes zamyslím tak vím, že bych se s ním dříve nebo později rozešla, zamilovanost by opadla a tak či tak by nastala tvrdá realita.
Takže z mé vlastní zkušenosti můžu říct, že vztahy, které ze začátku nejiskří na kilometry daleko, mají větší šanci přežít krize a životní eskapády než vztahy kde jsou jen růžové brýle.
Tím nemám na mysli vztahy z rozumu, kdy jeden druhého nepřitahuje ani trochu.

Já bych bez toho jiskření a chemie s nikým chodit nemohla. A navíc i kdybych to zkusila, tak bych se bála, že tomu druhému, který bude třeba do mě zamilovaný ublížím tím, že já se do něj nezamiluju...Mě chlap prostě musí přitahovat, být tam ta chemie....Nemůžu být s chlepem jen proto že je hodný a fajn ale nic víc, to by nefungovalo...Jeden můj kamarád je do mě hrozně zakoukaný, já mu řekla že tam necítim to jiskření a on mi na to řekl a to je to pro tebe tak důležitý, nemůžeš se mnou chodit z rozumu??No to mě dostalo prej z rozumu...to radči budu sama než abych s někým byla jen proto abych byla zadaná...

Reaguji na Lucinka18: Jak víš sama, se vztahama je to vždycky složitý...Možná to už mněkdo psal, nevím, ale fakt DOST důležitý je ujasnit si, co v tom klukovi máš, jestli KAMARADA nebo PARTNERA. když se s ním rozejdeš, tak ho třeba potom budeš jako kamaráda a oporu velmi postrádat. když s ním budeš chodit a nevydrží to, zřejmě je možné, že už jako kamarád fungovat nebude chtít nebo moct. tohle si ujasni především - co je ti cennější. A když tam není jiskra,tak bych JA na tvém míástě zvolila jen to kamarádství. MŮŽEME TU PSÁT COKOLI, AL EJE TO JEN A JEN NA TOBĚ! Držím palce ve správné volbě!

Tak dneska na toto téma jsem si povídala s mámou a ségrou a oni na mě obě spustili, že když budu čekat jen na toho "pěknýho" kluka u kterého to zajiskří, tak můžu čekat taky dlouho,pár let a že většinou tam kde to zajisří, tak že to jsou hazlící a že kolem mě se točí takových hodných kluků ale prostě já to tam nemám, to jiskření co ke vztahu potřebuju...Já jim ma to řikám: co sem pletete že to jiskří jen když je kluk pěkný ano pro mě pěkný musí být ale nemusí to být hezounek,prostě mě ničim upoutat, hrozně to spojovali s tímže čekám na pěkného kluka, bejvalý taky nebyli modelové ale mě se líbili..a oni do mě šili že se mám na jiskru vykašlat, že v dnešní době se špatně hledá (což je pravda), že si mám najít obyčejného hodného kluka ani né pěkného ani né ošklivého, takovej střed...Jenže to nejde chodit s nikým kdo je sice fajn a hodnej ale přitažlivost někde...chodit s ním abych nebyla sama a doufat že se časem zamiluju..myslím že bych se takhle nezamilovala a nechtěla bych tomu druhému ublížit...A tak nad tím tak po dnešním rozhovoru přemýšlím....je fakt že se chlap hledá hodně těžce a jiskra fakt nepřichází u každého...Ale bylo by pro mě zvláštní chodit s nikým kde nemám ty motýlky v břiše, s nikým na koho se netěším, na koho kdo mi napíše a já se rozzářím a mám nutkání mu taky napsat, na ty všechny hezké pocity, nechci chodit s nikým a nemít pocity žádné a prostě s ním jen trávit čas, to mi přijde divný..

holky ted sme spolu byli celkem dost a poprvý jsem z něj byla strašně nervózní když měl přijít..těším se na něj a začínám na něm vidět, že je to víc než kamarád

a bude to čím dál krásnější.
Už to, že o něm přemýšlíš, zakládáš tu téma..., tak je vidět, že Ti není lhostejný.

Jestli ho dobře znáš, nebude Tě čekat příliš nepříjemných překvapení a bolesti.
Já jsem tak vděčná za současného přítele, se kterým to vzniklo podobně jako u Tebe. Po x hajzlech mám úžasného chlapa, kterého už i miluju a jisker je až až.

Reaguji na Kaja555: děkuju, že mi to říkáš.mám z toho všeho radost
No právě on je strašně hodnej tak jsem za to ráda