V kolika letech mít první dítě?

Tak toho se bát určitě nemusíš, já si myslela to samé(zvlášť když jsem se na jeho příchod nijak netěšila), ale jak se narodil, tak hned bylo jasné, že je miluju oba stejně. To první bude vždycky special, jelikož ti první jsou takoví tesťáci, na nich se všechno učís, na nich uděláš nejvíc chyb, i ti první to mají v mnohém mnohem těžší než další děti, ale to neznamená, že ty další budeš milovat míň.

Prvního kluka jsem měla před 24. narozeninama, druhýho skoro o 6 let později. Teď mně bude 31, děti další nechceme a já jsem ráda, že jsem je měla relativně brzo. V mládí jsem si užila všeho dost, chlapů jsem si taky užila až až, teď jsem pořád mladá a můžu se taky věnovat sobě, práci atd. Většina mých spolužaček je bezdětná a abych řekla pravdu, nezávidím jim, že začnou teď v době, kdy mají dobrou práci, rodit děti. Kdybych byla potkala svýho chlapa dřív a věděla, co bude, asi bych měla i děcka dřív. Má to svoje PRO i PROTI, ale pokud máte nějaký peníze, bydlení, neřešila bych to a jestli děti chcete a cítíte to tak třeba i ve 20, proč ne. Podle mě je to lepší, než to pak honit po třicítce, z mýho pohledu určitě Navíc máme oba teď tolik práce, že děti by se nám to toho prostě nevešly a tak bychom asi přemýšleli a oddalovali to...

Nemusíš se bát, láska se totiž mezi děti nedělí, ale násobí.

Pravda, pravda,láska se nedělí, ale ten čas ano a čím jsou děti věkově od sebe víc vzdáleni, tím víc to platí.

neboj, určitě by jsi to zvládla, ono to ani jinak nejde. Je těžké se rozhodnou s jakou pauzou mít děti od sebe. Já je mám 5,5 roku a jsou to taky 2 jedináčkové. Takto jsem to nechtěla, ale bohužel to tak dopadlo. Vše má své pro i proti, záleží jenom na vaší domluvě

kdysi jsem na tom byla úplně stejně, chtěla jsem tenkrát dítě než mi přítel odešel na vojnu, byl ale rozumnější a dítě jsme si pořídili až když přišel z vojny, kdybych si mohla vybrat, zase bych si dítě pořídila tak ve 23 letech

tak toho se bát nemusíš, druhý děti bývají daleko víc rozmazlenější než ty první. Nevím čím to je, ale možná tím, že si člověk říká, že je to poslední a tak si to musí více užít, aspoň tak jsem to měla já

pod to se podepíšu

Pollinko
Mě je 23 a nejradší bych měla dítě hned teď taky....a taky chápu přítele, že ještě nechce, že je to brzo, že nemáme práci ani svý bydlení - studujeme VŠ a jsme v podnájmu, ale já už bych hrozně moc chtěla....je to fakt děsný a nevím co s tím mám dělat...nechce se mi podle dnešních trendů čekat do třiceti, nechápu argumenty, jak si mám užívat života, copak s dětma končí život? Nechce se mi po škole budovat nejdříve kariéru, protože vidím okolo sebe, že jakmile holky začnou nejdřív pracovat, začnou mít úspěch a děti odkládají dokenonečna, protože se to nikdy nehodí......chtěla bych mít děti raději teď, abych potom ve třiceti měla už "odbyto", a mohla teprve naplno rozjet kariéru a tak......jenže holt asi s tímhle názorem nezapadám do dnešní společnosti.. nevím jak mám přesvědčit přítele, že bysme to zvládli, nechci ho do ničeho nutit...

Jaňous
Moje mamča mě měla v 19, mám s ní naprosto parádní vztah, neměnila bych, přítel se své mamce narodil v 32 letech. Já mám dva sourozence, on je jedináček. A pak hledej kompromis, když každý jsme v podstatě vyrůstali v jiných podmínkách... Je to těžké no. Ale rozhodni si nechci nikdy mimčo "vydupat". Chci, aby to bylo přání nás obou. Tak snad do čtyřiceti to stihnu

no to já taky ne, to bych nechtěla....ale někdy přemýšlím o tom, jestli je silnější moje láska k přítelovi nebo touha po dítěti - jestli by třeba nebylo lepší najít někoho, kdo bude mít stejné názory ohledně dětí......nedávno jsem se bavila s bývalým spolužákem, a když mi řekl, že by klidně chtěl dítě teď, i když taky ještě studuje a bylo by to těžký, skoro jsem si říkala - sakra, proč nechodím s ním

Janous

Ahoj Jani, mně je 26 a po mimču jsem toužila snad od 20let Ted čekáme naší milovanou Aničku, ale jestli jste oba studenti, tak si pořádně spočítejte, zda byste finančně vyšli...Já sama studuju a dítko jsme si pořídili, až když partner změnil práci, která je finančně mnohem líp ohodnocená...Taky je dobrý, když jsou babičky na blízku, už ted se těší jak budou hlídat a já vlastně taky - hlavně kvůli zkouškám a státnicím to ocením

Naprosto tě chápu a rozumím, taky nezastávám názor, že je nutný si užít, protože s dítětem už máš útrum...A taky jsem chtěla být mladá maminka a nečekat do 35 - pak už by to nemuselo jít a kariéra by mi nikdy za dítě nestála
Tak držím pěsti, at se nějak dohodnete Verča

Verča11
díky za reakci!
Já to vidím tak, že minimálně rok a půl než dokončíme školu se o tom nebudeme ani bavit, potom možná už budu moct začít přemlouvat....i když možná to přijde nečekaně dřív, protože antikoncepci neberu (ale ty dnešní kondomy jsou zatraceně spolehlivý )
O finance ani hlídání strach nemám, jedíně možná to bydlení, že nemáme zatím vlastní, ale i tak by to šlo zvládnout.....jediný je přesvědčit partnera, což půjde dost těžko, a ani ho nechci nijak bombardovat přemlouváním......

Ahoj tak já budu mít prvního prcka ve 23 letech, nějak to přišlo samo, řekli jsme si s přítelem, že by jsme to mohli zkusit, je mu 33 let a tak to nějak vyšlo no.

Bufina
Tak to máš super! Závidím...Ale je to asi taky tím, že máš staršího přítele.... já mám přítele o dva roky staršího, ale ještě studuje, takže je to složitější...

no povedala by som, že dieťa vtedy, keď sa na to človek cíti (a potom samozrejme kým ešte nie je neskoro). Ja mám čerstvých 24, som vydatá 2 roky, manžel je o 10 rokov starší a našťastie sme v tejto otázke za jedno- ešte máme čas, ja sa na materstvo ešte necítim, jemu to tiež nechýba takže sme spokojní. Ja to odhadujem u nás tak za 4-5 rokov. Jediné čo ma mrzí je, že moji starí rodičia by sa potešili, keby sme mali bábo čím skôr, ale ja sa na to fakt necítim a neviem či má zmysel mať dieťa kvôli ostatným. Mám kvôli tomu výčitky svedomia, lebo by som im pravnúča tak rada dopriala...
A čo mi ale lezie na nervy-sú otázky okolia, alebo známych mojich rodičov- že kedy už bude dieťa. Ako keby sa ľudia brali iba kvôli tomu...za chvíľu sa začnú pýtať, či som neplodná...

Ahojky, tak jsme měli s přítelem minulý týden neshodu a narazili jsme i na téma my dva a dítě. řekl mi, že má obavy z toho, že ví, že já bych mimčo už chtěla a on na něj ještě není připraven. že dítě jednou určitě chtít bude, ale nemůže mi říct, jestli to bude za rok, dva, tři.. a jestli teda s ním chci být dál i přes to. tak jsem se nad tím pořádně zamyslela a dospěla jsem k názoru, že přesně za rok mě čekají státnice a potom se uvidí co bude...
Jaňous
přítel je taky starší, státnicovat bude v zimě. myslím si, až dodělají školu, začnou pracovat a v podstatě budou mít klidnější hlavu, tak by se dalo o mimču v blízké budoucnosti uvažovat. doufám jinak, taky je mi 23 a když mi někdo řekne, jaký jsem mládě, tak nechápu. přece někdo touží po dítěti v 18, někdo ve 20, jinej ve 25 nebo ve 30. myslím, že tomuhle ženská neporučí.

Myslim, že 24 je akorát věk. Nikdo nemůže říci, že jsi příliš mladá ani stará. Já už odmala vykřikovala v holčičích debatách, že první miminko budu mít, až mi bude 24