Spaní u přítele

Samozřejmě ale jak vidíš,tak některé slečny si důvěru nezaslouží a asi by kontrolu občas potřebovaly . Lhát se nemá z jednoho prostého důvodu,když by se slečně něco stalo,tak rodiče alespoň vědí,kde jí hledat.Pokud zalže a jde jinam než řekla,tak pak by mohl nastat problém.

Důvěřuj, ale prověřuj

Tohle mi zní strašně alibisticky nebo možná maloměšťácky - ten argument s tou pověstí. Nebo možná jak z osmnáctého století.
A to si vůbec nemyslím, že by pověst byla nějak nedůležitá. Jen je z tohohle hrozně cítit takové to "co by tomu řekli lidi"

Ale být přes noc u svého přítele přece ještě neznamená nějakou promiskuitu, může to být čistě monogamní vztah a někomu vydrží na celý život i od těch šestnácti. Naopak to, že holka spí jen doma vůbec nezaručuje, že nemá "spoustu sexů".

Tak já nestačím zírat, já si takhle vybírala odjakživa, ani v těch patnácti bych s takovým nezačla chodit, natož spát.

Já to teda vidím asi úplně jinak než většina fóra, ale podle mě u těchle poprvé nejde o nic jiného, než aby to bylo s tím pravým, s tím kdo má opravdu rád, to podle mě patří k první lásce, a jo, může to být i v těch třeba šestnácti, pokud spolu třeba rok chodí, tohle prostě rodiče rozhodnout nemůžou, můžou jen vychovat nebo navést dítě tak, aby se rozhodovalo správně.

Mně to tak znělo v tom věku taky, i teď si uvědomuju, že na jednu stranu je to maloměšťácký (i když já teda bydlim na malým městě), na druhou stranu je mi tak nějak samotný před sebou divně za to, že jsem třeba spala s klukama, který můj současný přítel zná. V těch 17 mi přišli třeba fajn a teď vidim, co je to za střeva. Takže takhle jsem to myslela, že člověk sám potom z toho nemá radost.
A ať to zní alibisticky a maloměšťácky jak chce, tak holka, která chodí po návštěvách přes noc a znaj ji všichni chlapi z okresu, tak potom se na ni koukaj hůř.
Neříkám, že to je zakladatelky případ (ani né můj, zas tolik kluků jsem neměla), ale co člověku přijde normální a v pohodě, když je mu 17, na to jinak nahlíží, když je starší. Takže tak. 18.tým stoletím jsem mamce argumentovala taky furt a teď jsem ráda, že mě brzdila, protože mamky maj většinou pravdu.

Samozřejmě a to jsem i zmiňovala myslím, a jestli né, zmíním to teď. Může to tak být, může z toho být dlouhý vztah, třeba i vztah na celý život (to je případ mojí tety se strejdou, jsou si navzájem svojí první láskou a teď je jim přes 60 - krásný), ale zrovna tak se může stát, a pánbu chraň, že bych to zakladatelce nebo komukoliv přála, že si myslí, jaká je to láska a kdesi cosi, v dobré víře sbalí kartáček na zuby a půjde přespat k přítelovi domů, ten na další diskotéce potká jinou, tuhle odkopne, a on bude machr a z ní můžou lidi udělat rajdu, co mu vlezla až domů do postele.
Ale jak říkám, nevím, v Praze třeba je to asi jiný než někde fakt na tom malým městě, to záleží na okolnostech.

to samozřejmě nezaručuje, to jsem ani nemyslela.

Někdo tu zodpovědnost v sobě má víc, někdo míň. Ale obecně bych řekla, že v těch 15 je člověk prostě občas ještě tele, ať si myslí, co chce. A když zafunguje záchrana v podobě zodpovědné mamky...

Maloměšťáctví je trošku o něčem jiném, než že bydlíš na malém městě

No jasně, ale je něco jiného, pokud je to partner jediný a trvalý. No a krom toho jak se ti ostatní lidi dozvědí jestli jsi přespala tam a tam, u mě to nevěděly většinou ani kamarádky, ne že bych to jakkoliv tajila, jen mě vůbec nenapadlo komukoliv hlásit, kde zrovna spím/ nespím

Jasně, proto se s partnerem nejdřív člověk poznává, chodí s ním, a i před samotným sexem se doporučují třeba zkusit praktiky nekoitální (to aspoň píšou sexuologové). Zakladatelka psala, že jsou spolu nějakou dobu, tak předpokládám, že např. rok by kluk s holkou nechodil jen kvůli jednomu sexu a dost.

To si nemyslím, že to je tak jiné, na druhou stranu i poněkud prudérní rodiče mé spolužačky jí dovolily po půlroce chození strávit s chlapcem víkend na chatě, krom jejích kamarádek to ale nikdo nevěděl - proč taky, takže o nějakou pověst podle mě přijít nemohla

To není podle mě vůbec o zodpovědnosti, možná je to spíš určitá hrdost, sebeúcta, nebo že ta holka zná svoji cenu, i proto by mě tato podoba zodpovědné mamky spíše ponížila než cokoliv jiného.

Má matka v tom vyrostla, znám to z vyprávění, s rodinou toho chlapce byli rodiče matky velmi dobří přátelé, oni dva spolu chodily přes 3 roky (na sex nikdy nedošlo - první láska), máma ani nechtěla v 15 ti, přesto je nenechali osamotě ani v pokoji dýl - stále tam někdo nakukoval

hej, já vím samozřejmě, co to je maloměšťáctví jen jsem to dala do souvislosti.

Tak to musí vědít zakladatelka, jak moc je to vážné. Nevím, mám kamaráda, který vždycky najde nějakou "lásku", bere to strašně "vážně" a za pár týdnů, v lepším případě měsíců skutek utek. Nevím, jak dlouho spolu chodí zakladatelka s přítelem, jak se znají jejich rodiny atd.
Já bych to svojí 15leté dceři nedovolila. Když chce sex, tak ať se trochu snaží improvizovat. To jí zakázat nemůžu. Chce to postupně a úměrně věku. Kolik rodičů koupí třeba svým dětem za řidičák nový silný auto, který ty děti akorát někde rozšvihaj a ani z toho nebudou mít takový trauma, když ho dostali pod rypís úplně bez práce. Když si našetřej sami na starýho favorita, budou si auta aspoň víc vážit a daj si třeba i větší pozor, protože budou nést za svoje chování zodpovědnost.
Přeci nemůžu 15letý holce požehnat to, ať jde za svým frajerem na noc do kvartýru a takhle jí to v podstatě "naservírovat". Teda myslim to tak, já svojí mamku za to v 15 nesnášela, teď jsem jí za to vděčná. Můj názor, ale netvrdím, že jediný správný, to vůbec.

U nás se ví vše, nevím jak je to možný, ale vždycky někdo něco někde vidí a řešení takových to aférek patří a kupodivu bych řekla, že mezi chlapama ještě víc než mezi ženskýma, k velice oblíbeným tématům.

Myslela jsem, že zakladatelce je 16, nicméně je to vlastně fuk, pokud už ten sex mají. Jinak to požehnání by asi rodiče nedali ani 25 - leté, přeci jen to dítě furt vidí jak dítě, a o těchle věcech asi radši tolik nepřemýšlí, stejně jako se mě příčí představa mých rodičů - prarodičů při tom, byť se nepovažuju za prudérní.

Ale jo, něco na tom je. Nadruhou stranu, já třeba u přítele přespávala a přitom sex ještě dlouho nebyl, i kamarádka to takhle měla. Chápu proto, že zamilovaní chtějí být spolu, a v nějakých 16 je to zamilování možná ještě mnohem intenzivnější.

No a to vnímání nějaké doby je velmi relativní, Ty jsi tady nadhodila rok, ale kde se o roku píše? Ono taky zamilovaný člověk má kolikrát tendenci vidět věci jinak, než jsou. Znát nějakou dobu může být třeba pár týdnů, myslím si, že ho dobře znám, tak vyzkouším nějaké nekoitální praktiky, že mu ho vykouřim někde v průjezdu u diskotéky, myslím si, jak to utvrdilo naši lásku a příště mu hupnu do postele... Jedna varianta. Druhá varianta je, že opravdu je to "vážný" (co je vlastně v 15 vážný vztah?) vztah, chodí spolu na vycházky a po kafíčkách, rozumějí si, mají se rádi a tak chtějí pokročit a myslí to oba vážně.
Jde o to posouzení toho, jak to teda vlastně je. Já nechci v žádným případě působit jako nějaká prudérní baba, sex mám sama moc ráda, ale mládí mám prostě spojený se sexem v autě na zadní sedačce kdesi v lese, protože aby mi přímo někdo naservíroval manželskou postel, to teda né. A ani by mě to nenapadlo v tom věku. U nás byly tak nastavený hranice.

chatu bych dovolila spíš než to, je to takový řekněme vybočení ze stereotypu, dobrodružství nebo jak to říct.

tak předpokládám, že to ještě věděl ten kluk a kluci dokážou tu pověst kolikrát zkazit mnohem víc než nějaký kamarádky (bohužel vlastní zkušenost). Já jsem taky myslela, jakou mám lásku a pak o mně vyprávěl v místním baru, že až takový zázrak nejsem, ale mám čas, kdykoliv si hvízdne a co se týče sexu, jsem docela povolná. Prostě jsem to neodhadla, a to si myslím, že se v tom mladším věku prostě stává. Ve starším samozřejmě taky, ale v mladším spíš, že člověk nemá ty zkušenosti.

kolik 15 letých holek si ale tohle může říct. A kolik z nich si to může říct třeba za dalších 10 let, že tehdy tu hrdost a sebeúctu měly.

To už asi jó mně třeba v 17 to požehnání dát nechtěli. Přiznávám, že jsem to doma obcházela kamarádkou. I mamce jsem to pak přiznala, tak už to můžu napsat i sem Táta mého tehdejšího přítele mě nabádal, ať to doma řeknu, kdyby se něco stalo, že nejsem plnoletá, že by to byl i jejich průšvih, měli mě rádi, tak úderem 18 roku jsem si to povolení vydupala. Jen jsem ho měla, frajer si přesně na dýze vyhlídl jinou (znali jsme se dlouho, ale nechodili jsme spolu teda tak dlouho asi 3 měsíce no). Bože ta ostuda, když se mě naši ptali, jestli teda jedu na ten víkend za ním, já v breku, no strašný. Z ostudy šatník!!

blééé!

To mě mrzí. Každý asi vycházíme ze své odžité zkušenosti. Nicméně jestli se u vás všechno tak přímo virálně šíří, asi bych v místním baru vypustila, že sex mám sice ráda, ale s dotyčným to bylo úplně o ničem (poťouchlejší by možná naznačila třeba malé přirození, výdrž nebo skoro impotenci)

no jo a teď si představ, že tak stejně to třeba rodiče vnímaj u svých dětí, proto mě i napadlo, že "problém" by mohl být i jinde než v příliš zodpovědné mamce

právě no, na to bohužel asi žádný univerzální návod neexistuje, chce to probrat si varianty, které můžou nastat.

Tak já jsem se tohle dověděla až za delší dobu, kdy už to v podstatě bylo docela jedno, čím víc se h.... rozmazává, tím víc smrdí, takže asi tak. No a teď už je to spousty let, on už je ženatej a má dvě děti, já mám přítele, který se umí chovat a můžu se na něj spolehnout. Ale když někde vidím tuhle svoji první lásku, tak ve mně vzbuzuje uplný odpor představa, že jsem s tím člověkem měla kdy něco společnýho, přestože jsem se cukala dva roky, než jsem mu teda dala, to jsem úplně zas nepodcenila a jak to dopadlo, no takže asi tak. Zkušeností se člověk učí, já na vlastních, já jsem hloupá

kdoví jestli? Já se s mamkou bavím o sexu dost otevřeně a nikdy mi nepřišlo, že by to vnímala nějak špatně. Já kupodivu si říkám, že bych spíš ustála vidět mamku s nějakým cizím chlapem (s tátou jsou šťastně v manželství přes 30 let a nikdy se nepodváděli) než s tátou. Vůbec nevím, kde jsem k té představě přišla, je úplně iracionální.

určitě ne

Freude, Freude, vždycky na tě dojde
Vlastně to zas tak iracionální není

taky jsem to tak měla, byla jsem vychovaná k veliké možná až neomezené otevřenosti, takže jsem i ostych před ní snažila překonávat. Když jsme ale při hovorech došli do určité hloubky, k určitým detailům, sama mě upozornila, že byť si to nikdy neuvědomovala tak teď cítí, že by ani vše vědět nemusela a "ráda by náš vztah posunula z roviny kamarádka na matka-dcera" já jí za to vlastně byla i vděčná protože to pro mě bylo přirozenější. (Ale byly to opravdu hodně otevřené hovory, možná pro někoho nepředstavitelné.)

Chápu Tě o čem píšeš, ale věř, že každý tam někde tu hranici má, podle mě ve chvíli, kdy by si "při tom" to své dítě s tím klukem představovala, tak jí to asi nebude úplně příjemný