Mít miminko ve 22 letech či později?

A jsi schopná mít vůbec někoho ráda ? Myslím kromě sama sebe

přesně tak...to dítě mělo být dávno v jiné..skvělé rodině a ne s tebou.. a jestli tě to nenapadlo hned, když se narodilo, tak nevim no..o ty peníze atd.. ses připravila sama a navíc jsi mu ničila život.. prostě s tebou nemělo vubec být...bylo by štastné a ty taky...
a pokud jsi měla tak perfektní tělo, tak pochybuji, že ti ho mohlo dítě, tak příšerně zdeformovat.. pevné tělo, o které se staráš jen tak něco nerozhodí.. a pokud ano tak pochubuji, že je z tebe monstrum, kterému visí břicho na zemi...jen na to koukáš moc pesimisticky..

Jsem tady jediná, kdo si myslí, že pokud hodně dáváš, tak taky hodně dostaneš? Já jsem nikdy nemyslela jenom sama na sebe, ale vždycky i na lidi, které mám ráda, hlavně na rodinu a dostala jsem od života tolik, že nevycházím z úžasu.
Popravdě, ani Ti nepřeji, Amálinko, aby tě v životě něco hezkého potkalo. Protože Ty neumíš rozdávat lásku, jsi zapšklá, vlastní neschopnost vydáváš za omyl mateřství, prostě celkově je mi z tebe smutno

Já to takhle neberu, vidím především sebe a svůj zkažený život. Jak už jsem řekla, na děcku mi nezáleží. A pokud jde o lásku, bydlím s ním ještě u našich a ti ho rádi mají, takže snad až tolik nestrádá. Ale nevím, jestli mu to dokáže nahradit úplně tu mateřskou.

To máš pravdu, ale bohužel se to změnilo až s porodem. Předtím jsem bývala pravý opak.

Boží mlýny melou pomalu a jistě Já tak trochu věřím tomu, že všechno špatné, co v životě uděláme se nám postupně vrátí.

Mám ráda svoje rodiče, svoje kamarády. Mám přítele, kterého MILUJU! Mám ráda naše zvířátka.

Neřekla jsem, že je ze mě nějaké monstrum, ale prostě není to co to bývalo, a pro holku která hodně dá na vzhled, je i malá změna k horšímu katastrofa. Ale to je jedno, s tím jsem se tak nějak skoro už smířila.

taky jsem jedna z těch, které dají na vzhled....na denním pořádku je u mě cvičení apod. abych měla hezkou postavu..a taky mám samozřejmě strach, že to bude horší až budu mít dítě..ale tak si prostě potom máknu aby to bylo opět co nejlepší ..
Ale já tě docela chápu..dřív jsem děti nechtěla..přišlo to tak nějak samo, že teda jednou ano...takže tě nijak neodsuzuji ani neříkám, že není možné nemít ráda své dítě ..jen prostě, když jsi tu lásku k němu nepocítila ani po narození, když jsi ho uviděla, tak mělo být už jinde to je celé Možná jsi to už psala..ale co přítel? ten ho taky nenávidí?

A jak vy, které amalinku odsuzujete, víte, že se v jejím životě nestalo něco, co jí k tomuto (nezdravému) názoru také přimělo?
Amalinko, být tebou bych se nechala objednat k psychiatrovi, tomu bych řekla, že tímto trpíš a že bys chtěla nastoupit k psychoterapii. Není to nic strašného, naopak - terapeut tě vyslechne, budeš mu moci říct vše, aniž by se na tebe díval skrz prsty a jsem si jistá, že po pár měsících by ses naučila svůj život a své dítě brát jinak a když už ho neměla ráda, pak bys mu alespoň odpustila.

To nevíme, ale nikdo netvrdíme, že se jí nic stát nemohlo. Ona sem nechodí pro radu, ale proto, aby ventilovala svou nenávist. Není pak divu, že nám pak zvedá mandle to, jak se vyjadřuje o svém dítěti.

Já vidím hlavně zoufalství a frustraci - a jedno produkuje druhé.

Vždycky když se lišíš od většiny - a sama říkáš, že většina lidí (mužů i žen) děti chtějí - musíš počítat s určitými "řečmi" atd. Není to zdaleka jen o dětech, stačí si neholit nohy, třeba...

Tak jsou to bud psychicky nemocné osoby nebo nezdravě sobecké a zlé bytosti bez soudnosti - protože pokud jsem taková, jaká píšeš, že jsi třeba ty, tak si dítě nepořídím, pokud se stane náhodou jdu na potrat a pokud ho donosím, tak ho dám k adopci - jelikož jenom velmi zlý člověk dokáže zničit život někomu druhému (navíc tak nevinnému jako je malé dítě) tím, že mu nedá základní lidskou potřebu - mateřskou lásku. Takže třeba taková adopce je skvělé řešení, je spousta lidí, kteří po dětech hrozně touží, nemohou je mít a dali by za ně cokoli na světě.

Většina lidí děti prostě chce a bude to tak vždycky, je to "pud", stejně jako jídlo, sex...A chlapi nejsou vyjímkou.

Ono záleží, jakým způsobem vyjádříš svůj názor, pokud to řekneš takto, tak se ani nedivím, že jim to vadí...Mám kamarádky, které děti nechtějí a jsou to super ženský, protože mají jednu vlatnost - nejsou zapšklé ani vůči dětem ani vůči těhotenství a mateřství. Nemají v sobě nenávist a zášt a proto jsou v životě spokojené vyrovnané, a klidně si povídáme o tom, proč ony děti nechtějí, já jejich postoj chápu, chtějí peníze "cpát" pouze do sebe, klidně o sobě řeknou, že jsou "sobecké" a neshazují mateřství pouze na vyměnování plínek, naopak. Dneska je podobných žen více a více, a ač většina děti nejspíš vždy mít bude, tak už takové ženy rozhodně nejsou jen vyjímkou odvrženou na okraj společnosti. Já bych to být tebou tak neprožívala, mine určitý věk 40+ a už se tě na děti nikdo ptát nebude...

Třeba já si ráda v časopise přečtu rozhovor s úspěšnou ženou, která děti mít nechce a plně jí pochopím a její život mi bude připada zajímavý, každý máme právo žít podle svého. Ale nesmí mít v sobě zášť a "mindrák" z toho, že ostatní děti mají a že je "jiná" atd. Stejně jako já nesmím mít "mindrák" z toho, že dítě mám a nemám tudíž tolik volného času jako ona atd. Obě musíme být vyrovnané a spokojené a pak můžeme být klidně kamarádky, pokecat o dětech, kariéře, šminkách - prostě o všem

Už tam měla být dávno. I když já jsem přesvědčená o tom, že je to fake.

O všechno ses připravila sama.

Reaguji na martinam:

A není to třeba proto, že se kvůli nim nemusíš nijak přizpůsobovat, nemusíš nic obětovat ? Pak to ale není láska

Víš, tahle věta by napovídala tomu, že jsi opravdu veliký sobec. A nevěřím tomu, že se to projevuje pouze ve vztahu k dítěti. To se přece musí odrážet i ve vztahu k ostatním lidem, kteří by tě mohli potencionálně "využívat"..
A to s těmi sny a se společností..Vůbec nechápu, jak to myslíš. Přece všechno je věc nějakého úsilí a směřování. Nerozumím tomu, že dítě tě může zařadit do společnosti, ve které být nechceš. Proč nejsi ve společnosti, ve které bys chtěla být? Opravdu za to může to dítě? Víš jistě, co bys chtěla v životě dělat a víš naprosto jistě, že toho nemůžeš dosáhnout i s dítětem?
Já netvrdím, že žena, která nechce děti, je psychopat, ale žena, která nenávidí své dítě, musí mít nějaký hodně velký psychický problém. Ona sama nenávist nikdy není bezdůvodná, natož nenávist k vlastnímu dítěti, ta přece musí mít někde původ..Nejčastěji v psychice a ostatní "důvody" jsou jen zástěrka.
Už jenom to prohlášení : Dítě mi zničilo život. Ty máš zničený život? Jsi na jeho konci? V jakém smyslu ? Jsi mladá, můžeš ještě dokázat spoustu věcí, všechno je na Tobě. To dítě přece nemůže za nic, ono Ti nezničilo život, to ty sis v něm určila viníka a nenávidíš ho.. To je to co mě strašně irituje. Tenhle tvůj životní alibismus Ty strašně "trpíš", protože to dítě tě donutilo cítit nenávist a beznaděj..Uff

taky nad tím přemýšlím.. možná slečnu jen baví všechny tady dovádět na pokraj šílenství..

i kdyby to byl fake, tak si stejně myslím, že takové matky existují, které prostě nemají rády svoje dítě

A tudíž k původnímu dotazu - přijde mi, že každý vidí, jak bude mít hodné dítě, všechno půjde jako po másle a bude to bez starostí. Ono je potřeba si uvědomit i to, co píše amalinka - postava už nebude jako dřív, s dítětem člověk bude muset být aspoň ze začátku prakticky 24 hodin denně, bude brečet, bude třeba otravné a bude stát peníze. Zase nechápu, proč by se mělo tvrdit, jak je s dítětem všechno fajn a jak je to skvělé, když to není pravda. A aby pak třeba ta mladá holka, co se o tom rozhoduje, nelitovala, že raději ještě nepočkala a neskončila jako amalinka. A dítě je hodně zodpovědnosti a odříkání.