Jít do vztahu, aniž se člověk zamiluje?

Abych odpověděla na tvou otázku - ne, za těchto okolností bych do vztahu rozhodně nešla. A taky se ti nedivím, že jsi na něj naštvaná, když do vztahu dáváš úplně všechno a pak se dozvíš tohle...

Je mi 20, velkou lásku za sebou ještě nemám ale pár zklamání už ano. A teď je tady kluk..snaží se, hodnej, rozumnej, milej i pěknej ale mě prostě nepřitahuje. Beru ho jako kamaráda, i když vím že on by chtěl něco víc. Tak se ho snažím poznávat, trávit s ním čas ale pořád si nedokážu představit že je mezi námi něco víc, že bych s ním měla budovat nějaký vztah. Není tam ani přitažlivost, ani to "něco" bez čeho do vztahu nejdu. Jenže si říkám, čekat až se zas zamiluju? Co když to přijde kdo ví kdy a jestli vůbec? Ale zase vím, že kdyby tohle někdo udělal mě tak mi hodně ublíží a to já nechci, ublížit mu. Ani o něj přijít jako o kamaráda...taky teď vůbec nevím co dělat

Já tyhle vaše dilemata vůbec nechápu. Není přeci vaší povinností milovat člověka, který se do vás zamiloval. Ať se k vám chová sebelíp, není to přeci důvod cítit se nějak zavázaná, natož s ním začít vztah.
Pro mě je to jasná volba. Oslovuje mě ten člověk nějak? Opravdu vnitřně cítím, že je to někdo, s kým se chci zavázat a spojit s ním (minimálně) část svého života? Cítím štěstí jen z pouhé jeho přítomnosti?
Když si na jedinou z těchto otázek odpovím ne, tak do toho nejdu. Byla bych totiž sama proti sobě...
A když to ten dotyčný nezvládne a nesmíří se s tím, že víc než kamarád nikdy nebude, tak ani tehdy není čeho litovat.

Já byhc do vztahu bez lásky jít nemohla, jednou jedinkrát jsem to zkusila, že třeba to náhodou vyjde. Ale přerostlo to do toho, že mi bylo odporný už i jen to, když dotyčný byl ve stejné místnosti se mnou, natož když se mě dotknul. Takže tak.

No teď tomu trošku nerozumim teda. To mám chodit s někým koho už miluju? Důležité je si s tím člověkem rozumět a taky by mě měl fyzicky přitahovat nemusím ho hned milovat to snad příjde všechno časem..líbání a hlazení se musí tomu druhému líbit, když se mu to nelíbí jako tobě, tak to s ním ukončím a už vůbec s ním nespím..nevim trošku to nechápu nejen, že ubližuješ jemu, ale i sobě.

Já bych to spíš formulovala jako chodit s někým, do koho se zamiluju. To přeci poznáš, jestli jsi z toho dotyčného paf, nebo do toho jdeš z rozumu...

Reaguji na Chudobka:
Jj taky bych to tak řekla. Zamyslela jsem se nad tím..a do ničeho se nutit nebudu, zamilovanost prostě potřebuju. Vždyť vztah má být z lásky, kluk se kterým si rozumím a nic mě k němu netáhne je přece kamarád.

Znám hodně vztahů, kdy se dali lidi dohromady z rozumu a kupodivu jim to celkem dlouho drží..proč ne? Když jsou spolu dneska lidi i jen proto aby měli kde bydlet nebo aby se jim lépe platil nájem nebo aby za ně někdo pral a uklízel..myslím, že ten vzhled a chemie nebude tak důležitá priorita ) znám více fungujících vztahů z rozumu než z chemie. Zvláštní

S mým nynějším přítelem jsem se dala dohromady z rozumu. Prvně se mi fyzicky vůbec nelíbil, chováním mě taky nezaujal, ale našli jsme pár společných témat co máme rádi a ták a nakonec se mi ten člověk začal líbit čím dál tím víc a víc..naposledy z chemie jsem šla do vztahu někdy v 18ti a po vyhoření jsem si řekla, že už si nebudu nikdy vybírat podle prvotní přitažlivosti neb si vybírám jeden a ten samý typ hajzlíků Takže já když se s někým seznámím a začnu s ním chodit je to vždycky někdo o kom bych si to nikdy nepomyslela D dokonce jsem chodila i s člověkem, kterého jsem od první chvíle nenáviděla a myslela jsem si, že se zabijeme D...asi jsem praštěná..vůbec celý můj život je praštěný ))

Šla jsem, ten kluk se do mě šíleně zamiloval a mě postupem času přestal "bavit" , byl až moc pozorný, obětavý, prostě se zamiloval a já ne. Bylo mi s ním akorát moc fajn, skvele jsme si rozumeli (do ted jsem takoveho nepoznala) ale ta zamilovanost tam nebyla.. :/

Šla jsem do vztahu s tím, že ho nemiluju, nějak vztah vyplynul... Teď jsem v tom vztahu s tím, že miluju snad více než přítel

Nedávno mi přítel řekl, že se bojí jestli nám to dlouho vydrží, protože prý neni do mě tolik zamilovanej jako já a má mě moc rád. Tohle mi řekl po čtyřech měsících. Mám z toho zmatek v hlavě...Říkal, že mu je semnou dobře a nerad by mě ztratil a prý že to nechce vzdát, že se to třeba změní a bude mě milovat. Nerada bych ho ztratila, ale bojím se že, "miluju tě" mi nikdy neřekne.

Tak to bych asi řešila jestli sním zůstanu

To byl měl být ve fázi největší zamilovanosti.

A zřeba se to nezmění a za rok to pro Tebe bude mnohem horší.

Typla , že s Tebou bude dokud nepotká někoho do koho se zamilluje

Asi na tom něco bude, on mi říkal, že i kdyby byl s jinou a nepotkal mě tak by to bylo stejné jako semnou. Nevím proč se nedokáže zamilovat v jeho předchozím vztahu, který trval čtyři roky to tak nebylo.

Třeba se ještě neodmiloval.

I to je možný, každopádně uvidím jak se to bude vyvíjet dál.