Ahoj, jsem na omlazení už dlouho, ale toto je mé první založené téma s nímž se na vás obracím. Studuju třetím rokem VŠ (za dva měsíce končím Bc.), je mi 22 a bydlím u rodičů (do školy dojíždím). Dlouho jsem neměla pořádný vztah, až před 8 měsíci jsem si našla skvělého přítele, který pochází z místa mého bydliště, ale nyní už 3 roky bydlí v Praze(130 km ode mně), takže se vidíme většinou jen o víkendech. Za cca 5 měsíců až dokončím školu a chtěla bych jít bydlet za ním(i když tedy Prahu moc nemusím). Můj problém je ten, že nevím jak těch cca 5 měsíců vydržím. Bydlím s rodiči v baráku(asi 6 let, před tím v paneláku), mám téměř vše, s rodiči vycházím velmi dobře, ale přesto se cítím velmi zle a mám pocit, že mi z toho baráku už hrabe. Tento poslední ročník na VŠ je opravdu děsný, do školy teď jezdím jen cca 1-2x do týdne a většinu ostatního času jsem doma a učím se(teď jsem dopsala bakalářku a čekají mě státnice). Barák máme i se zahradou,takže není problém vypadnout ven a učit se venku(teď na jaře)..Ale já mám přesto děsný pocit, že mě ten barák jaksi svazuje, cítím se tu přes ten týden hrozně sama a celkově nedobře(rodiče chodí domů až po 20.hodině), mám i psychické problémy-různé úzkosti,strachy,paniky ..Koníčky mám, občas cvičím, s kamarády se sejdu taky,v tom není problém. Ale můj dotaz zní, jestli je vůbec možné, aby jedním z faktorů těchto mých problémů bylo právě místo kde teď žiju i když mi vlastně nic nechybí? V baráku jsem totiž poslední 4 roky zažila několik nepěkných věcí-před 4 lety zjistila mamka,že jí táta podvádí a celkově se tato záležitost táhla asi 3 roky,než se nějak vyřešila(mamka celou věc řešila vlastně jen se mnou),ale stejně to pořád není dobrý a myslím, že do budoucna to stejně dopadne rozvodem(díky tomuto se vlastně celá rodina rozhádala). Dále mám velmi, ale opravdu velmi problémového sourozence, jehož příšernosti snáší a řeší rodiče i já už cca 3-4 roky(opravdu závažné problémy), zažila jsem tu taky hrozné problémy s nespavostí, tříleté akné, dlouho jsem se trápila kvuli muži. Mám z toho co píšu příšerné výčitky, vím,co by asi spousta lidí za barák a hodné rodiče dalo...Často si i říkám,že se mi jednou ještě bude po baráčku stýskat,ale cítím se tu opravdu moc sama (kdyby aspoň rodiče chodívali dřve z práce)...Když jsem u přítele v Praze(v garsonce), taky mám občas psych.problémy, ale ne tolik..Nevím, už se v sobě moc nevyznám, tak snad se se mnou podělíte o vaše názory....
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Bydlím v domě s hodnými rodiči, ale přesto se necítím dobře
Poslat SZAhoj, jsme na tom skoro stejně. Taky jsem bydlela celý život v baráku s rodičema a prarodičema. Máme spol. velký barák. Před cca 2 roky jsem se odstěhovala. S rodiči jsem vždy vycházela fajn ale stejně jako ty jsem zjistila že táta mamku podvádí , taky se to táhlo nákej ten rok.... Přesně jako u tebe to řešila jen se ,což mě neuvěřitelně vyčerpávalo. Už jsem tam toho měla dost. Tátu jsem nemohla vystát, práce mě už přestala bavit taky to bydlení s babičkou bylo vyčerpávající.... No prostě jsem se rozhodla že se odstěhuju. Bydlím asi o 50 km což je dostatečně daleko, ale přitom dost blízko kdyby se něco dělo. Domů se i dokonce ráda vracim aspon 1-2x do měsícen se tam ukážu. Takže opravdu jestli máš kam jít a doma se necítíš tak proč bys nemohla jít? Vrátit se můžeš přece vždycky .... aspon mě furt mamka ubezpečuje 
.
Reaguji na obulka:
Děkuju za příspěvek! Teď ještě jít nemůžu kvuli VŠ (a financím), kterou snad za 2 a půl měsíce dokončím..pak přes prázdniny už doma nebudu tolik často a od nového školního roku bych chtěla už za přítelem do Prahy. V kolika letech jsi odešla ty?
Já myslím, že by mi docela pomohlo chodit do školy každý den...Jak teď jezdím ale jen cca 1x týdně,tak ty ostatní dny trávené doma jsou na pytel
..člověk je sám jen se svýma myšlenkama,což z dlouhodobého hlediska není myslím nic moc..
Reaguji na Dejnička:
Ahoj, moc děkuju za to , co píšeš,..jako bys mi brala slova z pusy,...možná se to někomu zdá být sobecky, ale zase na druhou stranu chci udělat vše proto, aby to pro ni bylo co nejlehčí a to že se od ní jednou trhnu, s tím musela počítat, teď se jen s tím smířit, že ta doba už nastal,...to jsme asi nenapsal, vždyť mi letos bud 29,...fuj,...mám nejvyšší čas založit rodinu, aby si taky užila moje mimčo 
, ...vážím si všeho co měla v úmyslu a že se starala, a dřela obětovala vše, abychom nestrádali a měli sřechu nad hlavou,..ale ne vždy výjdou plány tak, jak se plánujou,...
Galerie obrázkůReaguji na Hanárek:
Není to sobecké, každý přece v určitém věku odchází od rodičů a zakládá vlastní rodinu
A pokud se pak rodič dostane do situace, že je třeba se o něj postarat, tak se přece celá rodina nepřevrátí a nepřestěhuje k němu, naopak se ten starý člověk buď stěhuje k nim, do domova důchodců nebo mu rodina pořídí pomocníka/ošetřovatela- to je prostě normální a fakt z toho nemusíš mít pocit viny
moc děkuju,....vidím to stejně...