Dobrý večer.
Můj problém je v tom, že mám neustálé výkyvy nálad. Mám před maturitou a stavy úzkosti, že nic nezvládnu je oprávněné, neboť škola, kterou studuji mi nic neříká a nic v odborných předmětech nechápu. A tady začínají mé myšlenky na sebevraždu. Myslím si, že to není dobře. Škola ovšem není jediným problémem.
Mám vztah, který trvá již rok a půl se starším přítelem. Bohužel provedl věci, které mu moji rodiče neodpustí a zakázali se mi s ním vídat. Přítel je z opačného konce republiky, takže se vídáme o víkendech a někdy se nevidíme i dva týdny, tudíž tady stavy úzkosti taky jsou na místě. Snažím se to bez něj zvládat, problém není ani tak v tom, že se nevidíme tak často ale jako že nemůže k nám domů. Ta představa, že jednou rodičům řeknu, že s ním stále chodím a budu se k němu stěhovat je pro mě nereálná. Ublížím jim, včetně prarodičů… (S přítelem jsem šťastná a plánujeme společné bydlení, také se koukáme i do budoucna.) To je věc, která mě trápí. Nevím jak z toho ven. Neustálý stres, když jsme spolu někde venku - aby nás někdo neviděl, žádné společné výlety, žádné dovolené ani společný odpočinek…
Můj život se od července minulého roku proměnil v hotový chaos. Nevím co dělat a někdy mi to prostě tak přeroste přes hlavu, že už jako jediné řešení vidím sebevraždu. I když vím, že ublížit si nedokážu a že tohle nemá řešení, tak já žádné jiné řešení najít nedokážu, nevím co se svými problémy dělat, škola mě nebaví a jediná věc co chci je mít maturitu, ať mohu pokračovat někde dál, kde budu dělat něco, co mě baví. Ale prostě maturita v tomhle oboru, který studuji je pro mě nadlidský výkon a 4 roky studia jen tak zatratit nechci. Když něco čtu, nevnímám vůbec text. Myslím na ostatní věci. Jsem totálně nesoustředěná - myšlenkami úplně jinde. I když se chci učit, tak mi to prostě nejde. A jsem ten typ, co se učit musí, bez toho to neudělám. Potřebovala bych, aby v mém životě jsem měla zase nějaké slunce, něco co mě nakopne, jako tomu bylo předtím, když doma i s přítelem bylo všechno v pohodě. Nevím jak dál, prostě nevím co je správné ani nevím, jak všechno mám řešit. Je toho na mě hodně, jindy jsem veselá a šťastná a jindy zase úplně dole a nevidím žádný smysl v mém životě.
Děkuji za případnou odpověď