Ztracená...

Ahoj,

chtěla bych ze začátku poprosit, aby tady slečny a paní nepsali svůj osobní názor na prostituci, ale stojím pouze o příspěvky o mojí situaci. Sama dobře vím, že dělat prostitutku není normální.

Je mi 22 a živím se jako prostututka. Je mi to nepříjemné, ale nevím jak z této situace ven, nebo jestli to vůbec je teď možné. Studuju denní studium na vysoké škole. Nemám absolutně žádnou podporu od rodičů, ba naopak ještě jim dávám peníze já. Bohužel už jsem v této tak situaci tak dlouho, že nevím jak z ní ven. Vždy jsi racionálně namlouvám, že je lepší počat až dodělám vysokou školu a pak jít do normální práce. Ale myslím, že to psychicky nevydržím.

Uvažovala jsem, že půjdu studovat dálkově, abych mohla chodit do práce. Problém je v tom, že jsi nedokážu najít dobrou práci. Tím myslím něco v kanclu aspoň za 15 tis. Umím velmi dobře anglicky, v Cv mám i praxi z normální práce, ale nabídky na trhu jsou opravdu mizivé. Taky jsi moje okolí zvyklo, na to že mám dost peněz což je další problém.

Vím, že práci v obchodě s oblečením vykonávat nechci a z 12 tis prostě nevyžiju.

Ještě bych chtěla pro úplnost dodat, že při této práci jsem schopná za 2 roky našetřit na byt, takže mě dost motivuje i tohle.

Navíc neznám v mém okolí ani jeden pár kde to funguje, všude v mém okolí jsou lidi co trpí tím, že je přítel podvádí, dělá dluhy, mají miminko a žijí z ruky do huby...Takhle já žít nikdy nechci..Děsí mě to a proto tuhle práci taky dělám..

Co jsi o tom všem mylsíte? Čekat na titul, nebo s tím zkončit hned?