Zničila jsem vztah mně a mého přítele po 3,5 letech. Před měsícem jsem přišla o vlastní byt, ve kterém jsem bydlela od střední školy a musela jsem se s přítelem nastěhovat k jeho rodičům. Bydlení to pro mně bylo šílené. Jsem samostatný člověk a péči a neustálou přítomnost jeho matky jsem nesnesla. Navíc poslední dobou přítel velice zlenivěl a nechtěl se mnou nic podnikat. Já byla vždy ta iniciativní a snažila se jej vytáhnout na kolo, procházku, se psem, do čajovny apod. Většinou jsem se setkala s odmítnutím. Náš život a vztah byl velice šedý. Vše vygradovalo mou nevěrou. Kterou jsem chtěla zprvu tajit, ale posléze jsem si uvědomila, že už nedokážu žít předchozím životem. Sbalila jsem si svých pět švestek a od přítele utekla s tím, že chci být sama. Cítím ale pocit viny, náš vztah nebyl tak úplně špatný. Přítel by mi i nevěru odpustil ale i to je pro mně takové ,,nepřístupné,,. Zažily jste někdy něco podobného, nebo jaký je váš názor na mé chování?