Ahoj holky. Přítel mi nabídl společné bydlení a já ho s radostí přijala, ale dodala jsem, že bych s ním šla bydlet raději, když bychom byli svoji. Nějak se mi nelíbí to soužití na hromádce, kdy si pár řekne: ,,Tak teď si spolu zkusíme žít. Uvidíme jak nám to spolu půjde a když ne, no tak půjdeme od sebe," Můj názor je takový, že si to lidé dělají moc jednoduché a nechtějí mít žádnou zodpovědnost. Přítele miluju a chci s ním být i bydlet. Jsem si i jistá, že je to ON, ale v tomto jsem staromodni. Nejdřív svatba a pak bydlení. Fungovalo to tak dříve tak proč ne teď? Proč teď všichni nejdřív trvají na společném bydlení před svatbou? Teď mě trochu hlodá co si přítel o mě myslí. Ještě jsme to nedořešili. Najde se tu alespoň někdo, kdo sdílí stejný názor? Začala některá z vás bydlet s mužem až po svatbě a jak to fungovalo? Dále pište vaše názory. Díky