Spánková paralýza aneb noci plné hrůzi

Já jsem trpěla spánkovou obrnou v dětství a dospívání. Myslela jsem si, že je to něco nadpřirozeného nebo že jsem blázen. Zkoušela jsem se svěřit mamce, ale ta to brala jako noční můru a velký smysl pro dramatičnost. Přestalo to samo. Asi po 15 letech jsem se bavila o snech s tátou a ten se okrajově zmínil o podobných zážitcích.
U mě to začínalo tak, že se mi zdála nějaká noční můra. Bylo na ní něco zvláštního, něčím se všechny podobaly, ale nevím čím. Strachy jsem se vzbudila a zjistila, že slyším vysoký táhlý tón, který nabíral na hlasitosti. Do toho mě začala hrozně bolet hlava. Chtěla jsem se za ni chytit, ale nešlo to. Zjistila jsem, že se vůbec nemůžu pohybovat. Měla jsem pocit, jako by mě něco svíralo, nebo dusilo, ale po celém těle. Když jsem otevřela oči, všechno bylo normální, byla jsem ve své posteli, ale ten pocit byl šílený. Pořád mě bolela hlava, tak jsem zavřela oči a najednou jsem viděla ve tmě různá světla jako v kaleidoskopu. Po dalším otevření očí už jsem měla halucinace. Všechno bylo strašně zpomalené, do toho ten vysoký tón. Jednou jsem viděla záclonu. která se vlní silným větrem, okno bylo ale zavřené, jindy mi v nohou postele sedělo tak 10 měsíční dítě a někdo na mě skrz něj střílel ze samopalu. Kulky dítě nezasáhly a lítaly pomalu kolem mě. Strašně jsem se o to cizí dítě i o sebe bála. Když se mi to stávalo i třikrát do týdne, začala jsem to zkoumat. Pořád jsem si říkala, že to zase za chvilku skončí a snažila se uklidnit a nemyslet na bolest hlavy ani na ten stísněný pocit a začalo to přecházet do dalších fází. Celkově to trvalo déle (nejdéle dvě hodiny), ale ten hrozný pocit, tón i bolest hlavy odezněli dřív než předtím. Další fáze byla, že jsem se mohla pohybovat po pokoji (i když tělo mi leželo dál v posteli) a to nejen po podlaze, ale i ve vzduchu (spala jsem v horním patře palandy). Jednou se mi stalo, že jsem chtěla projít přes zeď do ložnice k rodičům (už se mi to dřív povedlo) a najednou jsem se ocitla v kuchyni cizího bytu. Lidi tam nespali a o něčem se dohadovali. Bylo jich tak 5-6 a neviděli mě. Lekla jsem se, že nevím jak se dostat zpátky a vrátilo mě to do postele.
Nejšílenější zážitek ale byl, když jsem nikam necestovala ale nechala zavřené oči a soustředila se jen na "vnitřek" hlavy, kde jsem měla pocit, že jsem "já". Ve tmě se začalo ukazovat světlo, zase se skládalo a prolínalo z více částí, zvětšovalo se a postupně mě obklopilo. Barvu mělo takovou opalizijící, jako by se na ty barvy nedalo soustředit a přitom, i když světlo bíle zářilo, blikalo zářivou barvou. Když mě pohltilo, přestala jsem vnímat jeho barvu a připadalo mi to, že je to moje barva a že všechno kolem má stejnou barvu. Říkám všechno, ale nic konkrétního hmatatelného tam nebylo. Uvědomila jsem si, že tam znám odpověď na všechny otázky, ale když jsem si nějakou položila, hned mě připadala ta otázka hloupá, protože odpověď byla tak jednoznačná, jednoduchá a hlavně mi připadala známá. Nevím na co všechno jsem se ptala, ale vím jistě, že jednou z otázek byla léčba rakoviny. Cítila jsem se jako by se ptal profesor matematiky kolik je 1+1 a byl plný očekávání jakou dostane odpověď a s odpovědí "2" mu došlo, že to byla hloupá otázka, že chce vědět víc, ale nevěděl na co se ptát. Pak jsem cítila, že už nejsem součástí světla, jen v jeho vlízkosti a zase se začala zobrazovat okolo tma. Když už byla všude, uvědomila jsem si, že už je ticho a zase cítím postel ve které ležím a tělem mi proudí krev a já se můžu zase hýbat. Ještě chvíli jsem si pamatovala větu, kterou mi to světlo vnuklo (protože žádný hlas jsem neslyšela, jen okamžitou reakci na cokoli co mě napadlo a také mě některé myšlenky napadaly samy jako by nebyly moje). Pamatuju si, že jsem slezla z postele, došla k psacímu stolu, na kus utrženého papíru tu větu napsala, vylezla zase na postel a šla spát. Poprvé jsem se těšila na spánek, protože jsem nějak věděla, že už se to opakovat nebude a byla jsem zvědavá, co budu na vzkaz, který jsem si napsala, říkat druhý den. Spánkovou obrnu už jsem od té doby nikdy něměla a vzkaz ráno na stole nebyl. Myslela jsem si, že se mi to asi jen zdálo, ale nikdy jsem na ten zážitek nezapomněla.
Tento týden jsem viděla dokumet o zážitcích z blízké smrti, tunel a tak, a začala se zajímat o to, co se mi to dělo a když to zažil i táta, doufala jsem, že na internetu najdu někoho dalšího. Když jsem se dočetla o spánkové obrně, rychle jsem pochopila, že to je ono. Pořád ale některým věcem moc nerozumím, protože kdo to nezažil, může vytahovat fráze z wikipedie ap., kdo ale zažil halucinace v tomto stavu, ví, že je těžké vnímat tento stav jako prostou neškodnou poruchu spánku. Nyní mám dvouleté dítě a nevím kdy a jak mu to vysvětlit, nechci ale aby se s tím musel potýkat jako já sám. Pořád ale doufám, že to vůbec nebude muset zažít!

Bambolka a si si na 1000% istá že sa jednalo o spánkovú paralýzu? Pýtam sa pretože halucinácie môžeš mať zákonite iba také z ktorých tvoj mozog čerpá z toho čo niekedy "videl" alebo zažil" čo "pozná" vrátane vedomostí. Halucinácie bývajú iracionálne a pokiaľ si mala odpovede na všetky otázky mohla si byť kľudne v inom vyššom stave vedomia a vôbec sa nemuselo jednať o halucinácie.. Niektorí ľudia ktorí prežili klinickú smrť mali tiež otázky a vedeli odpovede, dokonca aj o svojej budúcnosti a do bodky sa im to vyplnilo a ako to mohli vedieť dopredu? Na základe halucinácií ťažko..
Samozrejme ako som z napísala spánková paralýza existuje ale nemusí to byť len ona vždy keď sa niečo takéto udeje, lebo napr. keby to bolo len o mojich haluškách a mojom mozgu nemala by som na to svedkov čo sa týka môjho prípadu hoci ja som to zažila len raz.
Zaujímam sa dlho o tieto veci a vo veľa prípadoch sa dejú také veci kedy naozaj pokiaľ niekto tvrdí že je to čisto záležitosť mozgu, tak vidieť viac jednoducho asi nechce..

Může to být i brána k astrálnímu cestování ? Někde na netu jsem četla diskuzi,že když se člověk při paralýze uvolní a přestane se bát,nebude se snažit probudit tak opustí své tělo a může cestovat ? Mě se to asi stalo,jak jsem psala,bylo to takové jako by mě někdo tahal z těla ven Až se mi to zase stane,pokusím se opustit své tělo,prý je to bezpečné a nic se člověku stát nemůže ...

Ta slovenština je hrozná jako sorry ,ale ty příspěvky vůbec nečtu

Mně se to povedlo několikrát, astrálně cestovat, buď jsem se potulovala jen po bytě, ale kolikrát jsem se dostala i dál. Pak jsem navštívila byt svýho přítele. Akorát, že v té době to ještě můj přítel nebyl a vůbec jsem ho neznala. Když jsme spolu začali chodit a poprvé jsem byla u něj doma, jen jsem zírala Ještě si pamatuju,jak jsem v tom astrálním stavu snažila najít jeho jméno na nějakým papíru na stole, protože mi něco říkalo, že s tímhle člověkem budu, nic jsem nenašla, měl tam šílenej binčus, což souhlasí, na stole zrovna uklizeno nemívá

Jo, tak to asi těžko, tajemno mě děsí, duchové taky, nejsem ráda, když se mi to stává, jestli tím bylo myšleno něco v tom smyslu, že si to schválně přivolávám...
Jsem ráda, že mě to teď nechalo být. Kočičky dělají svou práci, tu hnusnou negativní energii pohlcují...

Reaguji na girlime: A jak se ti to povedlo ? Já mám totiž strach v tom stavu,že se udusím a ty zvuky taky nejsou příjemné

Tak nějak jsem si řekla, tak, je to tu zase, co to tentokrát zkusit a opravdu se někam podívat? A v dalších případech už to bylo jednoduchý, už jsem věděla, co mě čeká. Chce to se toho přestat bát, vzít jako fakt, že se ti to děje a když už se ti něco tak nepříjemnýho děje, vycucat z toho aspoň nějaký vzrůšo. Nehledě na to, že na netu je spoustu návodů, jak si přivodit astrální cestování, zkus na něco kouknout Ale bacha, duše se může zatoulat a nemusí si najít cestu zpátky k tělu.

Reaguji na girlime: waaw no a když nenajdu cestu tak to jako umřu nebo co ? tomu nerozumím ...každopádně du se mrknout na net :p

reaguji]MarynaFrai[/reaguji] Já ti nevím, co se pak stane, naštěstí to nebyl můj problém, já spíš měla potíže udržet se mimo tělo [

reaguji]MarynaFrai[/reaguji] Já ti nevím, co se pak stane, naštěstí to nebyl můj problém, já spíš měla potíže udržet se mimo tělo [

Reaguji na girlime: Nedávno dávali v telce,že nás spánek může zabít,takže možná je to zrovna toto ... takže smrt určitě bolet nebude,ale strašně by mě zajímalo jestli pořád budeme při vědomí v té naší duši nebo kam se dostane?..to je hroznej haluzz jako Každopádně já doufám v to,že až umřu dozvím se konečně jak vesmír funguje ))

Sorry, ale ty jsi vážně hloupá.
Tobě ani studium vesmíru nepomůže.

Reaguji na True: Ehm,nevím kdo je tak hloupý a projíždí mi profil aby si hledal kde sem co psala a potom aby si mi to mohla trapně komentovat ? Lol jdi se vys.at !

Reaguji na MarynaFrai: Mně bylo řečeno, že astrální cestování je nebezpečné v tom, že pokud opustíš svoje tělo, tak do toho těla může vstoupit někdo jiný, který jen čeká na volnou schránku těla. Vůbec ale netuším, jak to pak je s tou duší, kde je nebo jestli je pořád při vědomí, ale asi jo...