Démonofobie?

to já bych nedokázala já se musím dívat pořad ke dveřím pokoje jestli tam něco/někdo není. Ale spinkám se svýma dvěma yorkšírkama takže si říkám že kdyby něco tak mě vzbudí

Souhlas s lollo.

Já už jsem to tu někde psala, ale jako dítě jsem měla to samý (i když většina dětí se bojí duchů, protože je vidí), taky jsem si přetahovala peřinu přes hlavu, abych radši nic neviděla a ráno se máma divila, proč spím tak prapodivně a mám celou hlavu spocenou) No a teprve teď jsem se prostě smířila s tím, že holt jsou i jiné světy a normálka se s nimi dá komunikovat a jde jen o vzájemný respekt, nic víc. Takže se nebát je základ. I když lehce se to řekne, jde jen o zvyk.

já jsem se nikdy ničeho takového nebála,být sama doma to jo, ale ne duchů.až teď,když jsem začla bydlet s přítelem.Není to strach,spíš takový divný pocit.Občas se něco stane,např. přítel donesl víno,dal ho do kuchyně na stůl,tak za tři hodiny jsem tam náhodou přišla a z toho vína vyletěl špunt,přítel mi nevěří,že jsem ho neotevřela já(nebylo ani perlivé)...ptala jsem se přítele jestli v tomto domě někdo neumřel,ale neví...

ahoj, já také měla takový strach a paniku, jak popisuješ. Byla jsem s tím u léčitelky, moc mi pomohla, když se mě zeptala,:" no a proč se jich bojíš??co by ti mohli udělat??"je to taK!co by ti mohli udělat??

Pak jsem se dala cestou energi/reiki, shamballa/, andělé a tak se nebojím. Dělám si různé ochranné obaly, volám si na ochranu své anděly. To opravdu pomáhá! ano, duchové tu jsou s námi, ale s pomocí ochrany světla, si myslím, že to jde se jim ubránit! těm zlým.

Strach z takových věcí je často strachem ze sebe sama... Bojíš se podívat do zrcadla, že se ti něco zjeví, bojíš se přízraků - bojíš se, co se v tobě skrývá, nechceš to za žádnou cenu vidět? Možná by pomohlo obrátit se do sebe a pracovat se svým vědomím a podvědomím, než plašit přízraky. Mám dojem, že opravdu nejsou kolem tebe, ale v tobě.

BarbieBlonde
Já mám uplně to samé,je to děs.Taky se bojím podivat do zrcadla abych tam něco neviděla,v noci nemůžu sama chodit na záchod,pořád mám večer strach že uvidím ducha nebo něco podobného atd.
Když sem byla malá tak sem bohužel duchy viděla,Byli to takové černé postavy co stály u mojí postýlky(i přesto že sem byla dost malá,pamatuju si to!) a taky taková divná věc se mě stala,ale tomu byste asi nevěřily..
Bydlím v domě kde už pár lidí umřelo a v noci se tady můžu opravdu pos**t!
Občas mám takový pocit jakoby se mnou v místnosti byl ještě někdo,i když tu nikdo není..
Připadám si už jako blázen,možná by mě psychiatr pomohl..
Jo a ti lidi neumřeli asi přímo v domě,ale jde o to že někdo kdo tu bydlel už je mrtvý,takový blbý pocitbrrrr

určitě nejsi blázen!

Taky to znám, nemám to sice až tak moc, ale občas taky raději usínám s televizí nebo alespoň lampičkou, pořád koukám okolo sebe, když jsem v noci sama a bojím se, že se mi někdy něco objeví. Nikdy jsem žádné duchy nebo něco podobného neviděla, ale rozhodně věřím, že existují. Ale myslím, že se jich bojím víc než nějakých těch zlodějů, jak tu píšete, proto, že člověk neví, co od nich může čekat, je to prostě něco, na co ještě lidi prostě neznají jistou odpověď, jako jestli existují apod., proto se toho bojí. Taky to mám ale trochu z těch hororů

Já jsem kdysi měla stejný problémy. Strach ze tmy, jako by v ní něco bylo a tak.Pak jsem ze zvědavosti koupila knížku od Josefa Durra, Experimentální démonologie. Ty pokusy v ní mě tak zaujaly, že jsem zkoušela jeden se zrcadlem, ale místo na démona jsem se zaměřila na starořeckou bohyni Kirké, dceru Héliovu. Ta byla známá jako kouzelnice
Tak mne napadlo, kdyby přišla, že by mně mohla zasvětit do magie. Místo černého kulového zrcadla jaké používal Durr jsem zkusila obyčejné z obchodu, jen jsem je očistla a po pokusech balila do čisté nepoužité utěrky. Důležité je do zrcadla jen tak nezírat, ale od začátku myslet na to co v něm chci vidět. Snažila jsem se asi měsíc, když se mi objevila žena v bílém světle, které z očí vyletovaly zlaté paprsky, podívala se na mě, pokývala hlavou a zase zmizela. Od té doby jsem kromně toho že začínám získávat docela rychle přehled v těhle věcech jsem taky přestala mít strach ze tmy..

taky mám něco podobnýho, v pokoji mám velký zracadlo a když je tam tak se mu obloukem vyhýbam a davam hodně velkej pozor, abych se do něj nekoukla... když jdu v noci na záchod všude rozsvicim... na horory občas koukam, sice je paradox, že mě to baví, ale pak se hrozně bojim... takovej zlodějů nebo vrahů se taky nebojim... hodně se bojim nadpřirozenejch bytostí ... navíc se mi občas stávaj divný věci,který si nedokážu vysvětlit ( i když to asi každýmu) a pak se bojim ještě víc...

Jojo, i já tohle znám. Snad každý, když se na to soustředí zjistí, že v místosti není sám. Skoro vždycky tam kolem vás něco je, ale vy si toho nevšímáte a ono si to nevšímá vás. Proč by taky mělo, proč by vám to chtělo škodit, že? Mít v domě poltergeista je jiná věc, ale to byste myslím poznali U těch normálních duchů prý pomáhá, když řeknete že si přejete aby vás nechali, nebo se soustředíte na svého anděla, který s vámi pořád je. To druhé pomáhá mě, vždycky když na něj myslím, cítím příjemněji

jestli jsi chtěla někoho uklidnit, tak se ti to asi moc nepovedlo po tomhle se snad začnu bát i já