Sebeuvědomění se po 22 letech

Je mi 22 let,když jsem byla malá táta chlastal a mlátil mámu,pak se rozvedli a máma si našla přítele,hrozného pedanta-policajta (jsou spolu do teď).. To co jsem prožívala sním doma za psychický teror si dokáže málokdo představit,třeba když jsem se koupala vypnul mi vodu,nebo doma sem nemohla chodit v kalhotkách a v tričku,hrozný obličeje na mě házel když jsem si šla namazat kus chleba.Nemohla jsem zakašlat,nebo u jídla mě furt upozorňoval,že nemám mlaskat atd..Vzal mi televizi,počítat,domácí vězení na jeden rok..Hrozný to bylo holky své dětství bych vrátit NIKDY nechtěla.... Ve 14 jsem si našla svého prvního kluka-s ním jsem poznala marihuanu a pervitin-takže často jsem nechodila domů a problémy a začali.Máti mě tenkrát chtěla dát i do děcáku,nevím jestli si uvědomovala,že ta její a hlavně jeho výchova nebyla úplně v pořádku.Nicméně šla jsem na školu,rozešla se s klukem a začala mít hoodně "kamarádů"... Nikdy jsem nebyla žádná kráska spíš hnuska s brejlema a krátkýma vlasama,ale v těch 15-17let jsem měla min.50 chlapů v posteli(Teď je mi ze sebe akorát blbě),ale co už nevrátím to .... Padlo mi 18 let,okamžitě jsem se od našich odstěhovala a šla bydlet se svým klukem a s ním začali další problémy,on nefakčenko,feťák atd....Nejen psychický ale i fyzický teror jsem od něj snášela 3 roky..Každopádně to všechno je pro mě minulost a teď mám 2 roky úžasnýho přítele,je hodný,pracovitý,milující.Říkal mi že jsem jeho první do které se v životě zamiloval.Od začátku bydlíme spolu...Je mu 32,povahově je jiný než já,nehádá se,je chytrej no prostě v hlavě to má dost srovnaný,bohužel já ***** jsem si ho zezačátku vztahu tolik nevážila a 3krát jsem ho podvedla,něco jsem mu řekla,ale něco ne....Prostě věděl půl pravdy...Málem došlo k rozchodu,ale nějak jsme to zkusily znovu... Uběhl půl rok a já z jeho strany cítila nejistou,už to nebylo jako dřív.Každej den sem se ho vyptávala jestli se něco neděje atd. A on,že v poho,že mě miluje...Už jsem věděla,že mu neublížím,že ho prostě nebudu podvádět-Nechci být taková.Všechno jsem hodila za hlavu a celkem rychle zapoměla na to co jsem udělala... Než přišel jeden dešťový víkend,zrovna byla u nás pouť.Měla jsem jednu jedinou nej kámošku ze školy,věděla o mě všechno,všechno jsem jí říkala a tak jsme já,přítel a ona šly do naší hospody na pívo,nějak jsme kecaly a zase po něm čuměla(dělala to dost často),měla jsem podezření už dýl,že po něm jede,že ho asi chce nebo co ... No a přisedla si k němu jedna holčina,jeho známá.Mě to nevadilo,ale ta moje kamarádka začala řvát na celou hospodu ! "Tobě to nevadí jako ??" Říkám prosimtě sklidni se,no a přidal se přítel " To jako se nemůžu bavit s holkama ?? " To jsem pěkně vypěnila,všechno rozpoutala ta moje kamarádka a byla jsem za krávu já,takže jsem si šla sednout na bar a kecala s kámošem,už jsem byla celkem pod vlivem a kecaly jsme o vesmíru atd.... Pak jsem přišla k našemu stolu a kamarádka šeptá mému příteli "Hlavně jí to neříkej ! " A já o co jako jde ? Nic mi neřekli,pak se to nějak rozpustilo ona zmizela na pouť a přítel taky zmizel,tak jsem šla totálně nažraná domů.Nic si nepamatuju... Ráno jsem se probudila a řekl mi že mu ta moje kámoška včera řekla,že když byl v práci chodila jsem s týpkama po venku a vymlouvala se,že jsem byla u ní ( ano zezáčátku se to párkrát stalo,prostě moje chyba ) . V tu chvíli mě ruplo v bedně,začala jsem nehorázně vyvádět,vyhodila jsem ho z bytu,polila vodou a asi jsem mu dala i pár facek,já si to ráno vůbec nepamatuju co se stalo ? ? Bylo mi hrozně,pak mi to všechno začalo docházet co jsem za svini,co jsem to udělala a proč ? Začala jsem mu vyvolávat,psát a žádná reakce což jsem chápala,ale mě bylo hrozně potřebovala jsem sním mluvit,omluvit se ... Šla jsem na pouť ho hledat a nic,pak jsem šla sednout na pivko a dostala se ke mě extáze tak jsem si dala.Holky lítala jsem v dešti po celým městě a hledala ho,vyjetá jako prase..Pak jsem ho našla v hospodě a přemluvila ať jde semnou domů naposledy spinkat a že druhý den ho nechám jít.On šel s podmínkou,že ho nebudu přemlouvat,ale samozdřejmě doma to začalo,klečela jsem,prosila,brečela.Ten den mi málem vypuklo srdce... Druhý den jsme dali obídek a šel ... a já šla taky ven,seděla na pívu a smiřovala se s rozchodem (furt jsem byla tak trochu zdrogovaná) a on zavolal jestli nemám papírek,což mě zarazilo,řekla jsem mu ať mi nevolá,že se stím potřebuju smířit ( mě samotný bylo tak trapně,už jsem neměla sílu,nemohla jsem nadále přemlouvat ) ... Byla jsem už tak unavená,šla jsem domů se vyspat a najednou zvonek,byl to on totálně ožralej,pozvala jsem ho dál a začalo mi zase být blbě.Nicméně šly jsme spát a ráno tady nebyl.A napsal na Fb jak mi je a tak a já prostě nevěděla co si mám myslet,takže jsem se oblíkla a šla za ním k mamce,tam jsem opět brečela a pak zase velká hrdinka no prostě zával emocí celý víkend .. Šly jsme ke mě,tam jsme mu oznámila,že se nastěhuju do Brna najdu si práci a bydlení a začnu nový život .. Nic neudělal,nechal by mě odejít zase mi začalo být hrozně zase jsem brečela a zase ty emoce pomatený,já už nevěděla co dál .. Pak mu zavolal kamarád a jeli na brčko,když přišel řekl mi,že chce být semnou,že za tím chce udělat tlustou čáru,ale neví jestli se stím smíří,že tomu necháme čas ...Už je to měsíc a jsme spolu oba máme práci a vypadá to nadějně.Já vím že pro mě ten kluk je jediný štěstí co mě kdy mohlo potkat a jestli ho ztratím budu v koncích sama bez přátel a budu si to vyčítat do konce života.. Sama jsem si uvědomila co jsem udělala za chyby a chci se změnit a vím,že to dokážu.Objednala jsem se u psychologa,řekla jsem si že se stanu abstinentem,vsadila jsem se se s přítelem že rok nebudu pít ( taková psychická podpora) a vím,že to vydržím,dám si alko až budu prostě vědět kdy mám dost a budu se "normálně" chovat ... Takže teď věřím tomu,že psycholog mi pomůže,že se změním,na prvním místě bude vždycky jen přítel a než něco řeknu nebo udělám vždycky to bude on na koho budu myslet... Chci se uzavřít sama do sebe a být jiný člověk... Opravdu to chci a věřím tomu,že se změním ...
S kamarádkou jsem přerušila kontakt,ona má taky nějakýho týpka,kterýho nikdo nemá rád a on o mě ví úplně všechno,ona mu všechno říkala,všechno mu dala číst co jsme si psaly-prostě zradila.Na jednu stranu jsem ráda,že se toto všechno stalo,ale na druhou ? Proč to po roce vytahovala ? Proč to neřekla mě ať z něj nedělám debila,že mě nebude krýt ?? Prostě zradila a končím sní ....
Potřebovala jsem se z toho vypsat než půjdu k tý doktorce..... A chtěla bych od Vás slyšet jaký na to všechno máte názor ? Beru kritiku,všechno.. Myslíte že to dokážu ? Že dokážu být jiná?Lepší?Že s přítelem to může vydržet? (já tomu věřím)
Děkuji ..