Problémy s jídlem?

Ahoj, vykašli se na ostatní. Žiješ svůj život a jen na Tobě je, jaký bude. Já jsem si dříve vše brala osobně. Popichovali mě, že si nebarvím vlasy, že nosím ráda sukně.... a tak. V duchu si myslím něco o .... a každýmu, kdo se snaží popíchnout, odpovím, že je to moje věc. Ale je pravda, že jsem samotářská a že by mě rozhodilo zlo od přátel a ne třeba od kolegyň z práce. S nima se bavím jen na pracovní bázi. Snad jsem řekla srozumitelně můj názor. Asi se člověk musí nejdříve naučit sám sebe vidět adekvátně.

Máš BMI 23,6 - normál je do 25.
Podle toho, co píšeš v úvodu se i sama sobě líbíš, tak neřeš druhé. Zrzce na lavičce je úplně ukradené, kdo se kde čím cpe - protože kolem chodí spousta opravdu tlustých lidi ( ne těch s BMI v normě ) . Ve zmínce o cukroví nevidím žádnou narážku zrovna na tvou váhu. A věř tomu, že i to "tintítko" si v mládí vyslechne dost poznámek, lidi se prostě rádi zadrapí úplně do všeho. A nejez "máličko" pokud sportuješ - je to nesmysl, od kterého se odvíjí celý problém. Což bys tedy měla vědet i sama, pokud jsi takový výživový poradce ...

dadabus: To byl akorát pokus o objektivní zhodnocení. Někdy se sama sobě líbím - cpu se. Jindy nenávidím svoje tělo, protože se cítím tlustá a jím maličko.

Hele já jsem zase štíhlá a jednou do týdne poslouchám od kolegyně, která má stejnou postavu jako já, že jsem zhubla a vůbec celý rozhovor kolem mé postavy se vede v duchu, že mě lituje, že bych s tím měla něco dělat atd. Já jsem spokojená, její kecy jsou mi jedno. Je to můj život a takhle bys měla uvažovat i ty.
Teď jsem četla komentáře ke článku k nové miss. Spoustě chlapům se ty holčiny ani nelíbí. Chtějí holku krev a mlíko.
Jestli tak moc řešíš jídlo, tak se na něj zkus podívat jinak. Zkus si přečíst něco o zdravé výživě.

Reaguji na Eona:
No vždyť jo, já to nijak špatně nemyslela, akorát sportovat a u toho pouze máličko jíst je průšvih, protože pak tě zákonitě musí přepadnout takový vlčí hlad, že spráskáš vše, na co přijdeš, včetně kila sladkostí .... Zkus jíst pořád normální porce, ale bílkovin a zeleniny.

My ženy jsme paranoidní. V životě ve skutečnosti zajímáme jen velmi, velmi málo lidí- rodiče, děti, partner...víc toho není. Tak se zařiďme podle toho.

Tady je podle mého kámen úrazu.
Základem zdravého přístupu je vyvážený jídelníček. Není možné střídat přecpávání se s hladovkami jako reakci na momentální váhu. Děláš to obráceně. Podle stavu tělesné schránky přizpůsobuješ jídelníček, měníš ho z extrému do extrému podle toho, jestli si připadáš hubená nebo tlustá. To je přesně ten bludný kruh, ve kterém se motají věční dietáři a vyznavači jojo efektu.
Udělej to obráceně. Sestav si vyvážený jídelníček a nemusí to být bůhvíjaká věda, prostě tak, abys jedla pravidelně menší porce, hodně zeleniny a ovoce, nepřemaštěná a nepřeslazená jídla. Není třeba si jídlo vážit, počítat kalorie a dělat z toho vědu. Prostě se jen drž toho systému, který tě donutí pravidelně a zlehka jíst, nepřecpávat se a na druhé straně nehladovět. A až potom se začni věnovat tvarování těla a sportu, ber to jako druhý level, protože dlouhodobě u sportu vydržíš jedině tehdy, když budeš mít ke sportování vztah a budeš ho dělat z jiných důvodů, než že chceš shodit pět kilo. Protože když se někdo hýbe jenom proto, aby shodil 2 kila, nemá v podstatě stálou motivaci ke sportu, zhubne 2 kila a sportovat přestane, protože to "už vlastně nepotřebuje" a znovu se začne přecpávat a válet u televize a za 14 dní má ty 2 kila zpátky a k tomu další dvě navrh. Takže znova začne držet dietu a cvičit, aby zhubnul.. věčný kolotoč, který nikam nevede
Můj recept na fyzičku: nedržet žádné diety, jíst všechno, ale nepřecpávat se. Sportovat a hýbat se ne z donucení, ale pro zábavu a pro dobrý pocit, tzn. najít si takový druh pohybu, který tě baví a chceš ho provozovat bez ohledu na to jestli máš zrovna 65 nebo 75 kilo. Sportovců "z donucení" už jsem zažila hodně, ale nikdy nevydrželi to trápení dlouho

No, pravda je, že úplně nejspokojenější jsem od doby, kdy jsem si řekla, že všechno co dělám, dělám pro sebe, pro svou rodinu a pro svůj dobrý pocit a ostatní mi můžou leda políbit šos

Ono je to těžká situace. Já jsem si prošla MA. Začalo to tehdy, kdy jsem přišla navštívit dědu do nemocnice a on mi řekl: "Ty vypadáš, jakoby tě někdo zbouchnul." Pak jsem ze dne na den přestala skoro jíst - denně jsem snědla třeba jablko a dva rohlíky. Cvičila jsem jak šílená atd. A jak jsem skončila? V nemocnici. Dneska bych si za to období vlepila pár facek. Píšu to proto, abys neudělala stejnou chybu jako já. Ačkoliv na to si každý musí přijít sám :-/
Být tebou, tak jím zdravě a hýbu se - to je klíč k úspěchu. Přestaň být paranoidní. Většina lidí na ulici atd. se o ostatní nezajímá. Jasně, najdou se pipiny, co budou mít asi nějaký uštěpačný poznámky, ale z toho si nic nedělej. Držím palce!!

Reaguji na VeronikaEma:
Souhlasím, že někdy nevhodná poznámka od rodičů nebo přátel, kterou třeba původce ani tak nemyslel a za 5 minut ani nevěděl, že něco řekl, může citlivým jedincům způsobit doslova trauma. Ale to právě souvisí se sebevědomím a s usilovnou snahou se někomu zavděčit nebo zalíbit.
Pravda je, že ta rovnováha přichází s věkem a se zkušenostmi. Ve chvíli, kdy se dokáže člověk sám přijmout takový jaký je a pracuje na sobě jen a jen kvůli sobě a vlastnímu pocitu a ne kvůli tomu, co tomu řeknou ostatní, pak má vyhráno..
Musím říct, že i kvůli tomu své děti vychovávám ke zdravému sebevědomí. Jsem na ně náročná, ale pořád je chválím, říkám jim jak jsou šikovní, dceři neustále říkám, že je nejkrásnější na celém světe.. Možná to zní komicky, ale chci aby se měla ráda a aby si věřila. Jen tak dokáže v životě spoustu věcí.

naprosto souhlasím, velice výstižně napsáno ....

můžu se zeptat kolik ti je? Měla jsem podobné dětství/pubertu. Ty poznámky fakt bodaly, přestože jsem tlustá nebyla, spíš jsem měla brzo velká prsa atd. Taky se hodně řeším, ale bude mi letos 30let, řekla jsem si, že už jsem velká holka a můžu se v.y.s.r.a.t. na takové sebemrskačství. Spíš se chci zaměřit na zdraví než na postavu. Dříve by mi to nešlo, teď cítím, že už jsem k tomu dozrála. Třeba taky potřebuješ čas.

no ako hovoria baby ide hlavne o to nejako sa s tým vyrovnať a byť spokojná sama so sebou a ostatných mať u ****** váhu máš úplne v poriadku ... ja som zase opačný prípad - to tintítko ... tiež sa mi vysmievali, že nemám prsia, zadok a podobne takže ono sa vždy niečo nájde doteraz počúvam poznámky typu "ty si taka chudá, najedz sa už preboha", "ty aj niečo ješ či žiješ zo vzduchu?" a podobne (samozrejme od žien ) ... najprv ma to strašne hnevalo pretože sa napchávam v jednom kuse a niekto zo mňa stále bude robiť "anorektičku" ale prestala som to riešiť pretože som si všimla že mi to hovoria práve ženy čo samy majú problémy s váhou a musia si strážiť čo zjedia a aj tak majú vačší zadok než ja takže prď na to čo si myslia ostatní, vždy sa nájde niekto kto si rýpne a neber všetko osobne, nie každý musí narážať na tvoju postavu takže zapracuj na sebavedomí a pevnej vôli pri športe a zdravej strave aby si ani nehladovala a ani sa neprejedala