Přátelství, co z něj zbylo

Mám kamarádku. Známe se od školky. Úspěšně jsme společně prošly základkou, kde jsme se od 7.třídy od sebe nehnuly a trávily společný čas. Na střední škole jsme se rozdělily, každá jsme šly na jinou školu do jiného města. Zůstaly jsme však v kontaktu a posílaly si pravidelně dopisy, abychom si pověděly co je nového a jak se máme. Během střední začaly také naše první lásky a tak jsme na sebe měly méně času. Postupem času se ale kamarádka začala věnovat hlavně svému příteli a naše setkání se omezily na dvě tři setkání ročně, vše ostatní byl přítel sem, přítel tam. Také jsem měla v té době přítele, ale to neznamenalo, že mé kamarádky přestaly existovat. Na narozeniny a vánoce jsme si předaly dárky a popovídaly co nového, ale intervaly mezi setkáními se prodlužovaly. Mrzelo mě to o to více, že jsem věděla, že se svými novými přáteli ze střední stýká pravidelně a jezdí spolu na různé výlety a akce nebo se navštěvují o víkendech doma. Přešly jsme obě na vysokou školu, kde jsme se opět sblížily a dokonce spolu rok bydlely. Ale po ukončení školy se z její strany zájem začal opět vytrácet, že nemá čas, aby mi napsala i sms nebo e-mail. Naše setkání nyní proběhnou jednou ročně, více nemá čas. Bydlíme od sebe 15 minut autem a nevidíme se, říká že je zaneprázdněná. Všechen čas věnuje příteli nebo jiným kamarádkám. Když ji chci vidět, musím přijet vždy já za ní, jinak je spousta výmluv, proč nemůže dojet ona. Když ji napíšu sms nebo e-mail, odepíše i za měsíc, že se omlouvá a neměla čas. Poslední rok byla kamarádka nemocná a byla jen doma na nemocenské bez vycházek. Doma jen spala nebo koukala na seriály, (toto jsou její slova) přesto se ozvala vždy s několikatýdenním zpožděním, že nemá čas a omlouvá se. Několikrát jsem ji řekla, že mě to mrzí, že mám pocit, že se doprošuji jejího zájmu, vždy mě ujistí, že ne, že jsme kamarádky, jen nemá tolik času a i s ostatními se stýká párkrát do roka a hned jim neodepisuje, že je to normální. Ale já vím, že s jinými se stýká. Při našich setkáních mě horoucně objímá a říká, jak je ráda, že mě vidí a jak je to skvělé, ale mně to přijde falešné a neupřímné, když se celý rok neozve. Přeci když mám kamarádku, tak se o ni zajímám, jak se má, co je nového v jejím životě a chci se s ní vídat a jako ve vztahu s přítelem, tak i náš přátelský vztah opečovávat a prohlubovat. Už mě štve i dávat si dárky k narozeninám a vánocům, přijde mi, že už to není přátelství. Přitom když navrhnu, že dárky zrušíme, je oheň na střeše, proč a že se kamarádíme. Ale já chci kamarádku, se kterou můžu probrat i své problémy, vyjít společně na víno, projet se na kole a dělit se o to dobré i zlé, být si oporou. Když se vidíme dvakrát ročně na hodinu a půl, nemám pocit, že bych v ní měla kamarádku. S přítelem se budeme brát, vždy jsem chtěla, aby mi šla právě ona za svědka, ale poslední 2 roky jsem z jejího chování hrozně zklamaná...a co jsme všechno prožily jako by bylo v oparu někde pryč. Jak to máte vy se svými přáteli? Jak často se vídáte?