Pochlubte se svým skvělým přítelem!

Mno většina slečen zde jen odsuzuje chlapy ty můžou za vše , ale že ženské dělají to samé už vynechávají..... Jo joó´největší hovada na světě jsou muži a ženský jsou ctnost sama . Jak vtipné.....

Tak nwm, jestli tu o něčem takovém můžu mluvit, jsem dost mladá A s přítelem jsme spolu teprve šest let, takže nwm, jak to bude až spolu budeme dlouho, ale neměnila bych ho - myslím, že všichni chlapi nejsou zas tak strašný.
Nejvíc, co pro mě znamená je to, že mě bere takovou jaká jsem.
Dává mi dost volnosti, když jdu s kamarádkama na babinec (a já jemu taky - to je pro mě důležitý, nesnesla bych, kdyby mě někdo omezoval)a dokážeme se spolu bavit o všem.
Ve správnou chvilku, když mi zrovna není pěkně, mi vždycky připomene, jak jsem skvělá, co pro něj znamenám a že by mě neměnil.
Vždycky mě vyslechne a obejme.
Nevydělávám si ještě, takže skoro všechno za mě platí. (občas mi je to hloupé, ale až budu po škole a vydělávat, tak mu koupím něco pořádnýho)
Nejvíc se mi líbí, že mě dokáže překvapit. Např. pro mě jen tak na večer přijel, napsal mi, že jestli mám čas ať jdu dolů, v autě na mě čekala růže a odvezl mě na jedno krásné místečko . Nebo jednou mi vyrazil dech, když mi koupil obrovského chlupatého plyšáka, okolo kterého jsem chodila každý den a slintala nad ním, ale myslela jsem, že to ani nwí a on vymyslel takovou lest a v dešti pro něj běžel a pak tam najednou s ním stál, zmoklej ... no kouzelný .
Po maturitě mě pozval na dovolenou (a to není bohatý, ale sám si na to našetřil a to mě strašně potěšilo), protože mým snem bylo letět letadlem nebo připravil překvápko na silvestra, kdy mě vzal na wellnes víkend.
Když jsem nemocná, tak mi dělá čajíčky a je se mnou.
Občas se přemůže a napíše mi dopis, protože ví, že to mám ráda .
Taky se dost přemáhá a chodí se mnou tancovat nebo tancujeme doma, i když není zrovna taneční typ.
Každý den mi volá a ptá se mě, jak se mám a on si to i pamatuje.
Vždycky mi vezme tašku a vozí mě na nádraží, když jedu do školy.
Když nemůžu usnout a jsme u něj, tak mi dělá kakao a pořád mě šimrá na zádíčkách .
Vždycky, když u něj nejsem, mě chodí doprovodit, abych nešla sama.
Tedka plánujeme domeček, až dodělám školu - tak nějak nemám pochybnosti, že se mnou počítá i do budoucna..
Když se pohádáme, tak sám od sebe za mnou přijde.. a za to ho zbožňuju asi nejvíc .
atd, atd..
Možná to jsou maličkosti, ale strašně mě to těší. Vím, že to číst nebude, ale i tak mu za to děkuju ..

Jak tak čtu, tak většina má chlapa teprve krátkou dobu... Nemáte spolu děti atd... to je sakra rozdíl Byla bych ovšem ráda, kdyby bylo vaše nadšení i do budoucna. Ovšem nejsou všichni blbci a najdou se i seriózní chlapi, ale podle mě to nemá vypovídající hodnotu, když to není dlouhý vztah. Zajímal by mě pohled některých, co mají partnera minimálně 5 let a bydlíte spolu. A i to, že máte dlouhý vztah je o něčem jiném, když přijdou děti, to se spousta chlapů změní...

S přítelem spolu budeme 4 roky, jsme oba cholerici, ale mohli jsme vztah ukončit milionkrát, ale přece jen jsme se vždycky vrátili k sobě. Bydlíme spolu 2 roky, plánujeme domeček. Přítel je na mě hodný, miluje mě, je pracovitý, umí vařit a celkově se umí postarat o domácnost. Má kladný vztah k dětem (mám malé sourozence, který ho milujou), je vtipný, má přehled a přijde mi strašně sexy. Trávím čas v podstatě jen s ním, protože moje rodina bydlí na konci republiky. Má chyby, já ale taky a ne málo.

A mužu se zeptat jake chyby jsou u super muže akceptovatelne? jako jestli nejsem moc náročná

Taky se k vám musím přidat.
I když na něj někdy nadávám, vím, že takových chlapů je málo.
Podporuje mě, chová se ke mě hezky, kdyby mohl splnil by mi snad všechno co chci, nosí mi kytky i jen tak, nedávno mi koupil i paletku, kterou jsem si přála a to dokonce přes kosmetický eshop, byť o tom ví kulové. A trefil se!
A stejně jako TerezVv jsem dostala na Vánoce štěňátko, to byl snad nejkrásnější dárek v životě. A i když se někdy pohádáme, tak je to za chvíli zase dobré.
Moc si ho vážím za to jaký je a co pro mě dělá.

Reaguji na Moňas: I já to tak vidím. Jenže problém je, že sem chodí hlavně mladé holky, takže tu opravdové životní zkušenosti asi moc časté nebudou Já myslím, že nejenom s dětmi se mění, ale i s věkem lidi často leniví...

No, překvapuje mne pro kolik lidí jsou tady podstatné dárky a takové pro mne hovadinky...

Mě zase překvapuje, že se tady mají rozebírat pěkné vztahy co zdejší uživatelky mají, a opět se najde někdo, kdo odbočuje a řeší takové blbosti. Nikdo tady nepíše, milá Amanito, že jsou dárky podstatné, jen tady některé píší, že si občas dělají navzájem s přítelem radost nějakou drobností.

Reaguji na scherbatsky:

já ho potkala , bohužel je mladší zatím vše ok ...7 měsíců

Reaguji na TerezVv: No, nechci to tu rozmazávat, ale prostě neberu popis: Je úžasný - nosí mi dárky... Já jsem prostě toho názoru, že to z něj úžasného nedělá. Spíš bych tu očekávala nějaké popisy, že když bylo ouvej, zachoval se tak a tak, proto si myslím, že je dobrý partner, což tu tedy k mému údivu moc není. Ale je to asi právě tím, že tu všechny máme ty krátkodobější vztahy a žádné náročné situace jsme ještě nepřečkaly. A nemyslím si, že by to bylo takové odbočení od tématu... Vždyť to s tím souvisí - co je pro mne ve vztahu důležité, podle toho přeci budu hodnotit partnera, nebo ne?

Pro mne je třeba podstatné, kdy jsem si řekla, že je zlatý, že když jsem byla v nemocnici, chodil tam každý den za mnou, snažil se mne podpořit, když jsem umírala strachy... Bez něj bych to tam zvládala mnohem hůř. Teď, když jsem byla nemocná a požádala ho, ať mne zaveze do nemocnice, čekal tam dokonce se mnou (klidně mohl jít mezitím do obchodu). To, že mi do nemocnice přinesl dárek mne potěšilo, ale kdyby přišel jen jednou s dárkem a nezajímal se, budu pěkně naštvaná

Krásné téma Taky si vždycky říkám, jaký mám doma poklad, když čtu deníčky tady... Svého přítele bych opravdu nevyměnila, samozřejmě to není vždy ideální, taky se umíme do krve pohádat, ale ve kterém vztahu toto není... Je to člověk, v němž mám důvěru, který se ke mě chová, jak nejlépe umí, nedělá mu žádný problém pozvat mě do kina, nebo někde posedět, když jej o něco požádám, bez řečí mi pomůže, je zručný, žádná práce mu nesmrdí, dá se s ním o všem bavit, navíc má skvělý smysl pro humor, díky kterému jsem si jej vlastně poprvé začala všímat, do té doby to byl jen známý, imponovalo mi, jak je vtipný a dokáže rozesmát nejen mě, ale i všechny okolo, jelikož se nebere přehnaně vážně... No, je toho víc Donést mi květinu pro něj není žádný problém a to nejen když mám narozeniny nebo svátek... A hlavně, je to normální chlap! A to mě na něm hrozně přitahuje, když chodíme třeba po městě a potkáváme ty zženštilé napodobeniny mužů, vždy si říkám, jak jsem šťastná, že mám chlapa, který jako chlap opravdu vypadá, nevyšiluje z toho, že se dva dny neoholí a má na tváři lehké strniště, nemá potřebu depilovat si celé tělo, obléká se tak, jak se podle mě normální chlap oblékat má, to se mi na něm prostě líbí. Kroutím hlavou nad tím, jak některé mé známé fňukají, jak je ten jejich na ně zlý, sprostý a přitom jim to tak očividně vyhovuje, protože si to od něj nechají líbit. Vždy si říkám, že můj přítel je opravdová výhra A co je pro mě taky velmi důležité - má rodina jej zbožňuje, všichni říkají, že je "zatím" nejlepší z těch, co jsem domů přivedla, že si s ním vždy dobře popovídají, jako s rovnocenným, že na něj nepohlížejí jako na mladého kluka, se kterým si nemají co říct, ale můžou se s ním normálně bavit jako s dospělým chlapem a řešit s ním vše, jelikož má vyspělé názory a vystupování... No, neměnila bych. Vážím si jej, jak nejvíc to jde

Jinak ještě chci dodat, že jsem samozřejmě mladá a tak nemám tolik zkušeností, jako ty, jenž mají partnera několik let, žijí spolu a mají spolu třeba i děti, ale i tak si myslím, že jsem vyspělejší, než holky v mém okolí, které jsou stejně staré, jako já. Taky proto si s holkama nemám moc co říci, jelikož mám trochu jiné životní hodnoty a priority, než ony... A dívám se do budoucna, mým životním cílem je mít hodného a schopného manžela a děti, o které se dokáže spolu se mnou postarat. A u mého přítele cítím jistotu, vím, že s ním můžu počítat, že se na něj můžu spolehnout a že pokud nám to - doufám - vydrží, tak to bude chlap pro život. Možná to někomu přijde naivní, ale já tak nějak věřím, že s ním to má opravdu budoucnost a že mě nezklame.

Tak toho jsem se tedy taky trochu zděsila

To si děláš srandu ne? Šlo doufám o nějakou třísku v prstu nebo tak nějak..

Cože to prosím ?!