Jsem s přítelem přes dva roky. Máme spolu skvělý vztah, udělal by pro mě cokoliv, když slýchám historky kamarádek a jejich problémy, tak vždycky v duchu děkuji, že mám takového skvělého přítele, který by mi snesl modré z nebe a obětoval se snad ve všem, jen abych já byla šťastná. Vycházím s jeho rodinou a on s mou, jednu dobu jsme dokonce uvažovali o svatbě (sice jen tak napůl,ale přece), myslela jsem, že budeme spolu do konce života až do teď...Zamilovala jsem se do dívky, ona do mě. Vím už jistou dobu, že jsem bisexuální, nemyslím si, že jsem lesba, to je vlastně jedno, ale s ní jsem poznala, že život s ženou je přesně to, co bych chtěla, co mě naplňuje, to, co s přítelem nikdy nepoznám. Sex s mužem mi nic neříká, z mé strany tam nikdy nebyla a není žádná vášeň, vždycky se to snažím jen přetrpět a dělat, že se mi to líbí. Nelíbí a nikdy nelíbilo. A není to jen současným přítelem, bylo to tak vždy. Teď máme s partnerem nově pronajatý byt, mám nastupovat do školy a místo toho se mi chce utéct daleko za "ní", najít si práci a začít od znova. Bojím se budoucnosti a zároveň tajně brečím v koupelně, protože vím, že k partnerovi nejsem upřímná, že ho raním a že si nezaslouží, abych tak s ním jednala..
Určitý podíl na tom má partnerův styl života-nejvíce času tráví doma, prakticky žijeme vedle sebe a každý si dělá svoje. S onou slečnou všechno podnikáme spolu, ani minutu se nenudím, pořád máme co dělat o čem se bavit, kam jít..s přítelem je to jiné, celý večer jsme zavřeni u počítače, on ven nerad chodí, vytáhnout ho někam je nadlidský úkol. Nejsem extrovert, ale představa, že strávím celé mládí doma s přítelem u notebooku je děsivá a chce se mi brečet. Ona slečna ve mě probudila chuť do života, kterou jsem s partnerem NIKDY nepoznala, o vášni a přitažlivosti nemluvě.
Z její strany je to stejné, tím jsem si jista. Je však ještě mladá, závislá na rodičích, takže bychom se vídaly tajně. Což se vídáme i teď...Nevím, jak by to pokračovalo, třeba bychom se scházely tajně celý život, ale cítím, že bez ní to nemá cenu, nejsem šťastná a nechci se přetvařovat..
Pomyšlení na sex s mužem se mi už hnusí a nenechám na sebe ani sáhnout...
Absolutně nevím co mám dělat...přiznat se příteli, počkat, až to vyšumí (vyšumí to někdy) nebo se vrhnout do nového života?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Opustit přítele a dosavadní život kvůli ženě?
Poslat SZ
Galerie obrázkůUž když jsem četla nadpis, chtělo se mi napsat velké ano s vykřičníkem..
Nevím jestli to totiž můžu takto říct(když jsem ještě se ženou nežila) ale na 99% jsem bisexuální taky. Mám sice přítele a sex s ním mě i baví, jsme spolu už 5 let ale (teď nechci nikoho pohoršit) většinu té doby udržujeme velmi intimní vztah s nejlepší kamarádkou. Ona ovšem má ráda sex s muži i ženami ale život se ženou si nedovede představit. Zato já ano, přítel tohle všechno ví. Miluju ho ale nevylučuji, že se můžu zamilovat i do ženy ale ještě jsem takovou nepoznala(jen jednu platonickou lásku, která není bohužel bisexuálka ani lesbička). Takže ano , pokud se ti to se ženou všechno líbí víc(tzn. nejen sex ale cítíš se s ní líp), tak buď se ženou..Ale zarazil mě spíš konec příspěvku..Kolik je slečně let? Když je závislá na rodičích apod. Nejsou to u ní třeba jen nějaké experimenty mládí a nemohlo by ji to taky přejít?
Reaguji na Peg: Myslím, že přejít snad ani ne, ostatně má více zkušeností za sebou, vztahy s ženami atd. Jestli si já dokážu ještě představit život s mužem, tak ona vůbec.
Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je mladá a leccos se může přihodit-nová škola, práce, noví lidé...ale cítím, že to musím risknout i kdyby to mělo za rok skončit...
Asi bych do toho na tvém místě šla. Jestli navíc píšeš, že od muže na sebe nenecháš sáhnout, tak přítele to takhle časem taky přestane bavit, nemyslíš?
Zkus to. Rozhodně si nemyslím, že má tvůj vztah s partnerem smysl. Měla bys i jemu dát šanci najít si někoho, kdo ho bude chtít se vším všudy Kamaráda partnerka má taky občas milenku, ale zřejmě ji to baví i s ním...
Každopádně bych šla svému štěstí naproti, čím dřív tak učiníš tím líp pro tebe, nemá cenu se trápit...
pokud budeš mít ze slečny, se kterou je Ti tak dobře pocit, že ona chce také víc a nestačí ji vídat se tajně, jdi do toho a s pravdou ven. Výčitky, že lžeš partnerovi jsou to nejhorší a navíc se zdá, že on si to ani nezaslouží, protože se k tobě nechová nijak špatně, jen není společenský typ a stačí mu ten pocit, že tě má po svém boku a nemusí s tebou zažívat žádná dobrodružství...
méně než
10 příspěvků
Jdi do toho! To samé jsem udělala před šesti lety, potkala jsem přítelkyni, pak měla ještě další dvě. Teď jsem zas s mužem. Co bude dál, nevím, život je barevný a to je dobře
Pokud ti už přítel tak jako tak nic neříká, nic neriskuješ, aspoň se zas posuneš trochu dál.
Tak potom v tom případě do toho jdi...Nemá cenu zůstat s mužem, i když skvělým a potom jen přemýšlet nad tím, že by ti s ní bylo lépe..A určitě se nebudete do konce života scházet tajně..Vždyť ona taky jednou dostuduje..odstěhuje se od rodičů a bude si dělat co chce.. Hodně štěstí
Já bych to zatím nechala jak je 
,co když slečna pozná někoho jiného za rok třeba nebo kluka a ty kvůli románku přijdeš o skvělýho chlapa -tedy pokud jsem si to dobře přečetla.A chlap se shání těžko se ,kterým se dá zůstat na celý život.A s tou energií si myslím spíš je tím,že je slečna mladší tak ti dodává sedůvěru a energii.Přeci jen chlap chodí do práce ne?Tak je unavený a pak doma na pc.Ten můj to tak taky dělá a ven nikdy nechodíme,chodím sama. A někdy on sám.Nechalo bych to tak chvíli.pokud tě slečna nenutí se rozhodnout,takže to zatím vyhovuje všem.
