Nemám přátele

pajula
Určitě je dobře, že se na hloupé poznámky ozveš a nenecháš si je líbit, je dobré se bránit.
Být tebou, tak taky zkusím psychologa, třeba v ped-psych. poradně. Má to řadu pozitiv - nebudeš na to sama, pomůže ti víc si věřit a přijmout se a hlavně přijdete na to, co bys mohla dělat jinak a jak tu situaci ve třídě zlepšit nebo alespoň přečkat.

no tohle už mám taky za sebou-jeden čas jsem po ránu i zvracela-teď sice nezvracím, ale zato je mi každé ráno docela zle od žaludku, jsem praštěná-vím, že je to od nervů, ale nevím jak se uklidnit......ale máte pravdu začnu s tím něco dělat, aby to časem nebylo ještě horší!

Liliane
no jo, ale když u nás ve městě je jen jeden ke kterému jsem dřív chodila, ale k němu se mi už nějak nechce....tenkrát jsem sezení přerušila s tím že už vše zvládám a odešla jsem sebevědomá, jelikož mě měl odmalička (po smrti dědečka a táty) tak mě znal nejlíp a já s tím chtěla skončit-dost mi tehdy držel palce-nechci se tam vrátim nechci aby viděl, že už jsem zase na dně. A k někomu jinému-do jiného města, na to nemám čas ani peníze

Zkusím to nejdřív sama, když to nepůjde tak vyhledám psychologa-teď mám sice silné řeči-doufám, že mi to vydrží. Měla jsem dnes po delší době hodinu zpěvu (14dní jsem teď nezpívala, menší potíže) hodně mi to chybělo-mám výborné učitelky, je s nima ohromná legrace......výborně jsem se tam odreagovala a je mi teď tak fajn. (Teda že bych měla dobrou náladu se říct nedá, ale je mi líp) Myslím, že když teď zase budu mít zpěv pravidelně jako před těmi 14 dni tak to půjde zase o něco líp. No a zase musím podotknout-jsou obě starší než já a výborně si s nimi rozumím

Pajula:
Perfektní! To, cos jim dnes řekla nemělo chybu, bylo to absolutně dokonalé. A jako bonus jsi se zastala další spolužačky, do které se naváželi . Jak už sama píšeš, tvoje reakce byla pro tu holku překvapením a do konce dne ti dala pokoj - to je přesně ono. Pokud se budeš takhle bránit, za nějaký čas tě nechají na pokoji, protože rozhodně nebudou mít zájem ti nahrávat na smeč, abys je ponížila. Samozřejmě není radno reagovat vždycky a vyletět jak čertík z krabičky, některé mírnější narážky je dobré přejít s ironickým úsměvem, zkrátka chovat se, jako že ti to je putna, ale na druhou stranu pokud překročí určité meze, dovedeš se bránit. A z žaludku na vodě si nic nedělej, to je normální adrenalin před "bitvou" a nutno dodat, že jsi dneska jednu vyhrála. Ten adrenalin ti pomáhá, prokrvuje mozek, rychleji ti to myslí, to mám vyzkoušené. Bravo, bravo!

PardGalen:
chápu CO tím myslíš, ale nechápu PROČ. Podle mě, když ti někdo ubližuje, tak ti to buď vadí, nebo se ti to líbí. Nic mezi tím. Brát jednání tvých spolužáků jako ubližování (vadí) a rozumově si zdůvodňovat, že je to pro tvé dobro (líbí) je nalhávání sám sobě. Prostě když prožívám nějakou emoci, už pro mě nemá smysl si nalhávat, že tomu tak není. Ale to neříkám, že jsem to nikdy nedělala, zvlášť v pubertě to s člověkem trochu hapruje. Neříkej, že kdyby sis mohl teď lusknout prsty a stát se oblíbencem svého okolí, že bys to neudělal. Svět je jednodušší, můžeš se věnovat věcem, které tě baví, aniž by ses musel brodit bahnem špatných vztahů. A tím, že tě lidé mají rádi zase přispíváš do života ty jim. Těšit se do práce/do školy na své kolegy/spolužáky a třeba už od probuzení přemýšlet, jak to bude fajn, až si dáte spolu ráno kafe a zamějete se, je báječné. Změní ti to život. Svět je prostě hezčí.

RomanKaS
Nalhávat věci jsem si přestal už velmi, velmi dávno. A ne nebylo to rozumové zdůvodňování, nebylo co zdůvodňovat protože jsem věděl, že to tak má být. Cítili jsem to tak. Nebyl v tom rozum. Dělám to tak dodnes a ještě nějakou dobu v tom hodlám pokračovat.

PardGalen:
Takže to bereš tak, že prakticky celý život se od někoho necháš tímhle způsobem "školit"? Neměla by přijít doba, kdy své zkušenosti zúročíš? Víš, já bych si asi po nějakém takovém dlouhodobém "zážitku" sedla, popřemýšlela, vzala si z toho všechno co jde, potom bych si určitý čas vylévala srdce, jak ke mně byli lidi hnusní, až by to přestalo bolet, vyrovnala bych se s tím a dík těm zkušenostem si dala pozor, aby se to už neopakovalo. Nenechala bych si deformovat osobnost takovou dobu . Jak dlouho už ti tohle lidi dělají?

RomanKaS
Je třeba si to trochu ujasnit. Zda se, že to ty vidíš tak, že je doba, kdy se ubližuje a doba, kdy si z toho něco bereš. Fajn, proč ne, ale u mě to takto nefunguje. Já svoje zkušenosti pořád úročím, tedy využívám je jakmile je získám. Tento proces probíhá neustále, minutu co minutu. Jeden zážitek skončí a já ho analyzuji, mezitím už běží další a tak stále dokola.
Pak je tu ještě to vylévání srdce, tak to tedy nedělám. Nestěžuji si jak mi kdo ublížil, protože to ve skutečnosti není pravda. Neůze se cítit ukřivděně, to je špatné. V tom to všechno vězí. Není to tak že tady jsem Já a tady je všechno ostatní a mezitím je tlustá čára která to odděluje. Jsme jenom Já rozprostřený ve všem.
Dělají mi to celý život a díky za to.

PardGalen:
Panteismus - bůh je všeprostupující, je všude. Nejsi ani bůh, ani bezdomovec , podle mě jsi inteligentní chlap, který by se měl rozhodnout, že převezme odpovědnost za to, co si nechá líbit a co ne. A taky si uvědomit, že nechat se ponižovat není nutnost. Pokud svoje zkušenosti neustále využíváš, tak mi teda pověz, kde. I když je pravda, že nepíšeš nic konkrétního a ono se pak bavit o neznámém problému, o kterém tvrdíš, že ani problémem není tak trochu nelze. A nebudu se do tebe navážet, když o tobě vím ***, takže spíš mě zajímá tvů náhled:
Když si přečteš jedny z posledních příspěvků od Pajuly, mám na mysli ty, kde to svým spolužákům natřela, co si o tom myslíš? Bylo to dobře, ty bys reagoval /nereagoval na jejím místě?

RomanKaS
Odpovědnost za sebe a své činy samozřejmě mám, už nějaký ten čas. Ovšem s tím ponižováním je to trochu jinak. Mě ponížit moc nejde. Z urážek, pochval, nadávek a dalších takových věcí si nic nedělám, jak pak ponížit někoho kdo si to nepřipouští? Nesmí se to ale zaměňovat s odmítáním, je třeba takové situace prozkoumat a přijmout to co přináší, učit se z nich.
Sve zkušenosti využívám když jednám s ostatními, nebo sám se sebou. Stačí takový příklad?

Já bych reagoval samozřejmě jinak, ale o to tu nejde. Co se mi ale moc nepozdává je to tak jak se zastala té druhé dívky. Příliš útočné a to není nejlepší. Také si nejsem jistý jestli to byla ta dotyčná, které řekla, ať si jde zvyšovat ego na někom jinem, pokud ano, tak přeci udělala to co jí poradila. Důležité je hlavně ten následný dobrý pocit. Z čeho přesně pramení? Z toho, že já dokáži odoloat urážkám, nebo z toho, že dokáži ublížit jinému? Na tom záleží.

pajula
měla bys to začít řešit!! říct jim všem, jestli si vůbec uvědomujou, že tě šikanují a že jestli nepřestanou, tak to oznámíš! ale musíš si být jistá, že je opravdu nahlásíš.. jakmile to neuděláš, budeš mít peklo... taky se tam s tebou asi nikdo nebude bavit, ale to je stejně jedno, když si s nima ani teď nerozumíš...
z toho co jsi napsala (viz boty) mi je normálně špatně... radila jsem ti, abys pěstovala pozitivní myšlení, bohužel teď co píšeš, tak si myslím, že jsi obětí šikany a můžeš se snažit sebevíc, ale v této situaci si sebevědomí nezvedneš... jestli nechceš skončit špatně, tak na nic nečekej ... promluv si o tom třeba s nějaký učitelem, ke kterému máš důvěru...
přeju hodně štěstí!

Ale vždyť snad u nikoho není důvod, aby neměl sebevědomí, aby se neměl rád, aby si sám sebe nevážil. Na každém z nás je něco skvělého ne?
Jinak nejde jen o to jak se k lidem chováš, ale o tvé pocity a myšlenky které máš sebe a ostatní je vycítí.
Líbí se mi názory RomanKaS.

PardGalen: Dobrý pocit pramení z toho, že jsem dostala facku a umím ji vrátit. Někdy ti prostě lidi dělají něco, co už nemůžeš tolerovat. Každý má ty hranice jinde. Třeba se dokážeš pousmát nad urážkami, ale kdyby ti dal někdo na budku? To mu snad vrátíš, nebo ne? Pochybuju, že existuje nějaká hrdost boxovacího pytle.

RomanKaS
Tohle není zrovna dobrý příklad, protože já funguji jako boxovací pytel. Dokonce jsem zde i v jednom tématu psal, že jestli má někdo potřebu si do někoho praštit, tak jsem k dispozici. A nejsem masochista.