meridian 26. 1. 2011 16:41
Do listopadu jsem si myslela, že moje matka je zároveň i moje nejlepší kamarádka. Bohužel jsem se zmýlila a takový omyl Vás opravdu zabolí.
Několik let se rozhodovala, jestli se má rozejít se svým přítelem, který jí podváděl, kde to bylo možné. Měl různé seznamky atd. Ona si pak začala zakládat seznamky také, začala se scházet s různými chlapy a udělala ten krok k tomu, aby se "zbavila" svého přítele. Ovšem háček byl v tom, že by to sama finančně špatně utáhla, a tak jsme se dohodli, že se k ní nastěhujeme s přítelem, budeme jí dávat půlku za nájem a ona si do prosince vyřídí nějaký příspěvek na úřadě, který si vyřídila a dostává ho. Nám se to docela hodilo, protože jsme čekali na nový byt, který opustila původní majitelka na konci prosince.
Samozřejmě jsme měli my i matka ve zvyku být odděleni, každý ve své domácnosti. Bylo pár problémů, pár dohadů, ale vše se tak nějak přešlo.
V minulosti mi mamka pomohla, když jsem třeba neměla peníze po rozchodu s přítelem apod. Dohoda zněla, že se to ve splátkách vrátí. Samozřejmě jsem jí svěřovala naprosto všechno, nikomu jsem neřekla tolik věcí, které jsem řekla jí a myslela jsem si, že je to tak dobře, že jí můžu věřit.
Vždy jsem jí pomáhala, se vším, co potřebovala, vozila jsem jí všude, kde byla potřeba, s bráchou jsem vyřídila vše, co bylo potřebné, když ona nemohla a byla v práci, psychicky jí podpořila, když to potřebovala, až mi přítel říkal, že to přeháním, ať si také zařídí něco sama. Když jí dostal na psychické dno jeden milenec, jeli jsme pro ní celkem daleko za Prahu, udělali jsme jí hezký večer, dostala se jí veškerá podpora a tak to bylo vždycky.
Jeden den se vrátila od jednoho ze svých amantů, už týden před tím jsem jí říkala, že je nějaký problém s pračkou. Tak samozřejmě jsem našla pračku na netu, ale neměla se k tomu, aby se rozhodla, jestli jí chce nebo ne. Nechala jsem to tedy být a vyprala jsem si prádlo, jedna pračka ok, a pak to zase nešlo a došlo k malému požáru a shořely mně a příteli tam dvě trička. Fakt mě to naštvalo, a tak když dorazila, tak jsem byla naštvaná a řekla jsem jí, že už toho tu mám opravdu dost, že ona si chodí kdo ví kde, ať si chodí, ale ať má doma vše vyřešené. No a začala na mě řvát, že už mlčela dlouho apod., že jí mám vrátit ty peníze, začala vytahovat tohle, co nemělo vůbec nic společného s tím, že není schopná chodit do práce, starat se o bráchu atd. Zeptala jsem se jí, jestli teda máme odejít, že jestli si myslí, že bude na mě řvát jako na malýho spratka, tak to teda ne. Řekla, ať si děláme, co chceme, že jí je to jedno. Nebavila se se mnou. A tak jsme se s přítelem odstěhovali raději na hotel, než snášet ty její scény a uražené, arogantní obličeje.
Od té doby, co se pohybuje na netu, se z ní stala neskutečná arogantka. Na svůj věk vypadá dobře, to je pravda, ale trošku jí to vlezlo na mozek a razí teorii, že jsou z ní všichni paf a to jí k životu stačí. Přitom je sama, žádný chlap se k ní nebo k sobě nastěhovat nechce. I když jeden byl a já jí říkala, že je hodný atd., ať to s ním zkusí, nešla do toho, protože je prý pro ní "subina" a ona prý nesnáší hodné chlapy.
Po pár dnech mi přislo několik sms. Spočítala mi peníze, které jí dlužím. To, že jsem já platila jí, sestře a bráchovi dvě dovolené u moře, kde to stálo na osobu min 20tis.Kč, to už zapomněla. Začala mi psát, že tohle, co jsem udělala, jsem přehnala a začala mě urážet, jaký jsem sobec, že jsem stejná jako táta (který se s ní před několika lety rozvedl). Začala proti mě otáčet věci, se kterými jsem se jí svěřila, a kterým se sama divila a v nedávné době ještě chápala. Napsala jsem jí, že mě ty její urážky nezajímají, že mé měsíční splátky platí, a že už na ty urážky reagovat nebudu.. Takže pokračovala dál s tím, že už nemám u nich hledat domov, až mě přítel odkopne, prý stejně jen čekám na jeho peníze a on mě má jen na jedno(přitom já byla ta, která v našem vztahu téměř 2 roky táhla sama, než dostal lepší hokejovou smlouvu), že už jí nic jiného než ty splátky nezajímá, a že můžu být ráda, že mi neudělala u přítele pěkné nepříjemnosti, když jsme se stěhovali, že klidně mohla a bla, bla, bla.... Už jsem jí nic neodepsala, připadalo mi to dost stupidní a ubohé a od vlastní mámy dost zlé.
Ona se takhle chovala a chová k tomu svému bývalému příteli dost podobně. Vždy ho využije jen, když něco potřebuje, a pak mu dá pěkně za uši.
V prosinci jsem posílala dárky pro sestru, její miminko a bráchu po jejím bývalém příteli, ten to přivezl bráchovi a ona začala řvát, co měl ty dárky vůbec ode mě brát, že tam jsou určitě i pro ní, a že je nechce, takže že mi to má vrátit.
Už mě několikrát napadlo jí napsat, abych to s ní zkusila třeba urovnat, ale vždy si vzpomenu na ty její smsky a hlavně se to už jednou takhle stalo, když jsem si měla brát expřítele. Oznámila mi, že se ke mně nehodí, představovala si totiž pro mě vždy něco extra a on byl pouze majitel stavební firmy, řekla mi, že nejde na svatbu, nesouhlasila s tím sňatkem a půl roku jsme se vůbec spolu nekontaktovaly. Udobřilo nás to, že jsem byla těhotná, i když jsem o miminko těsně před porodem přišla. S expřítelem jsme se rozešli, pochopení jsem měla u ní a teď je to zase znova a já si nejsem jistá, jestli jsem schopná se s ní vůbec bavit, nevím o čem. Po tom, co mi napsala o věcech a problémech, které jsem jí svěřovala, u mě naprosto ztratila důvěru a mám pocit, že je lepší jí nic neříct.
Navíc tomu všemu předcházelo to, že už nás jednou nechala odstěhovat k sobě, nechala tam bydlet svého bývalého, protože nám řekla, že mu řekne, aby se odstěhoval a nám neřekla, že on o ničem neví. Takže jsme se zase po pár dnech stěhovali zpět do svého.
A přítel mi řekl, že po tom všem jí má plné zuby, ať si tam klidně k nim jedu, ale že jeho tam už nikdo neuvidí.
Takže je to pro mě někdy dost velká psychická zátěž, přemýšlím, jestli jí kontaktovat, ale pak se to ve mně znovu nahromadí, vzpomenu si na to, co mi za hnusy napsala a řeknu si, že mi sice dala život, ale jednat se mnou jako s onucí za vše, co jsem pro ní dělala, nikdo nebude. To ať si nechá na ty své seznamky.
Na lidi, na které by si otevírat pusu měla, na ty, jí má na zámek zamčenou...
S tátou to není nic moc vztah, protože máma nám zakazovala se s ním vidět v dětství, i když podle ní neměl zájem, myslí si, že si to nepamatuji, jaké dělala scény, že se odstěhujeme jinam a on nás nenajde apod. Takže tátu jsem začala vídat téměř v dospělosti, on si zvykl být bez dětí, jeho přítelkyně mít děti nemůže, místo dětí mají psy, takže je to takové zvláštní....
S babičkou z mamky strany se moc nestýkáme, vždy byla dost zvláštní, druhá babička z tátovi strany je super, inteligentní ženská, můžu si s ní o všem popovídat, nemá problém s žádným tématem, sleduje současné dění, prostě je v obraze, jen mě do dneška bolí, že zemřel její manžel, můj děda na rakovinu před třemi lety, kterého jsem měla téměř místo táty.