Nejsem praktická a popletu, co se dá

Už jsem jednou někam psala, jak mě otravují praktické věci, třeba to, že se každý baví jen o vaření a o kytkách, a když je člověk jiný, tak je jak mimozemšťan. Ale už mi to velice komplikuje život, třeba to, že když mám vyplnit nějaký formulář, že se nedokážu tu chvilku soustředit. Když to spletu, následuje hotové martyrium, volání, běhání, volání, nadávání, hádky. Možná budu shánět práci a tahle vlastnost mi bude velmi vadit. Už jen na tom pracáku, abych něco neopomněla, a jak si mám ještě sehnat slušnou práci, kde bych neselhala? Z domu vylétnu jako šílená a někdy jsem si vzala i tričko obráceně. Z práce jsem pak volávala, jestli je zavřená voda od pračky. Od té doby, co jsem vytopila sklep, když praskla hadice, mám z toho hrůzu, ale kdybych se doma tu chvilinku soustředila že to dělám! Kdepak! Potřebovala bych nemyslet na blbiny, ale na praktické věci, jenže když myslím jen na to, co je třeba udělat, tak prostě nejsem šťastná.