Myšlenky na sebevraždu

Reaguji na Labello: je velký rozdíl mezi tím , když máš úzkostné stavy ,jsi uzlík nervů ,nebo máš depresi a mezi sebevražednými myšlenkami. Takže toto jsi ji zatajila je to tak? Vyhledej si u Vás psychiatra nejlepší psychiatrické oddělení asi nemocnice a zajdi tam, není na tom nic za co by ses musela stydět. Až jim toto povíš oni tě sami vezmou na příjem.

Reaguji na Labello:
Labello ahoj, je mi moc líto, co prožíváš. Koukala jsem i na tvé starší příspěvky zde a těžko ti můžu něco radit, ale prosím tě, bojuj, můžeš všechno řešit, jen musíš chtít a odhodlat se! Je moc fajn, žes sem napsala. Ono nemá cenu ti psát, co jsem třeba prožila a přežila já, protože každý vnímá a reaguje na ošklivé situaci v životě jinak, ale nesmíš se tomu poddat! Jestli jsem správně pochopila ty tvé předchozí příspěvky, tak ty řešíš nějaké svoje problémy už delší dobu a já souhlasím s předchozími příspěvky, které se vztahují k těm antidepresivům, je velikánská hloupost, že je předepisují obvoďáci a vlastně jen tak a bohužel je pravda, že lidem tyhle léky dost často jejich psychické problémy ještě prohloubí, někdy mám taky pocit, že je to skutečně jen o byznysu, ale to sem nepatří. Jak zde radila třeba Mikkýsek, tak okamžitě kontaktuj psychiatrické oddělení. Odkud jsi? Například v Praze existuje nonstop krizové centrum, které poskytuje aktuní psychiatrickou a psychologickou pomoc, mají i linku důvěry, která funguje nonstop a je anonymní - tel. č. je 284016666 a níže nalezneš odkaz na jejich webovky.

http://www.plbohnice.cz/home3/cz

Ahoj,
podívala jsem se na tvé starší deníčky a jde vidět, že nějaké problémy řešíš už delší dobu. Jsi hrozně moc odvážná, že jsi dokázala sem přijít a někomu to říct. Je fajn, že to nevzdáváš.

Odkud jsi? Pokud z Prahy, pak ti doporučuju zajít do krizového centra RIAPS. Tady máš kontakty - http://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps Fungují nonstop, nepřetržitě, můžeš tam docházet a nebo se po domluvě i ubytovat. Máš tam plnou podporu těch nejlepších psychologů a psychiatrů, a přesto to není žádná velká nemocnice nebo léčebna, je to spíše menší zařízení.

Je dobře, že jsi sem napsala a že s tím chceš něco dělat. Myslím si, že máš opravdovou a velkou depresi. Deprese jako nemoc není špatná nálada, která za pár dnů přejde. I podle tvých minulých deníčků soudím, že tyto stavy u tebe trvají dlouhou dobu. Při takové depresi je porucha ve fungování chemických látek v mozku, člověk za to nemůže. U některých lidí je to dědičné, vznikne to z ničeho nic, bez příčiny. U jiných lidí je to zapříčiněno negativními životními okolnostmi. Rozumím ti, vím, jak ti je. Co nejdříve vyhledej odbornou pomoc. Zajdi k psychiatrovi, do nemocnice na psychiatrické oddělení nebo do psychiatrické léčebny. Není se čeho bát, jsou zde odborníci, kteří ti opravdu pomohou. Rozhodně se neboj hospitalizace, nikdo tě proti tvé vůli nikde držet nebude. Zůstaneš tam třeba pár dnů, budeš moci mluvit s terapeutem, odpočineš si a až se ti uleví, půjdeš domů.
Xanax, co ti předepsala obvodní lékařka je anxiolitikum, je na úzkosti. Myslím, že by ale pomohly spíš antidepresiva, která také zmírňují úzkost, ale působí hlavě proti depresi. Xanax a další anxiolytika se mohou užívat pouze krátkodobě a při návalech úzkosti, po užívání delším jak 3 týdny hrozí závislost, pokud bys je potom vysadila, příznaky se hodně zhorší. Antidepresiva jsou nenávyková, užívají se dlouhodobě. Na tvém místě bych je sama užívala. Na začátku braní antidepresiv (tak 2 týdny) se mohou příznaky zhoršit, ale je to přechodné, potom se stav lepší.
V minulosti jsem měla podobné stavy jako ty, myšlenky na sebevraždu, neschopnost vůbec vstát z postele, velké deprese a do teď si vyčítám, že jsem léky nezačala brát dříve. Zbytečně jsem se trápila. Antidepresiva jsem pak brala skoro 3 roky a už po pár týdnech jsem byla naprosto jiný člověk, takové štěstí jsem cítila, radost ze života, tak jak to má být a jak to mají ostatní lidé. Nyní léky už 2 roky neberu a je mi pořád dobře, až na malé výkyvy, ale to je normální. Rozhodně už nemám ty deprese, jako dřív. Antidepresiva mohou opravdu pomoci. Jak dostanou člověka trochu do normálu, tak pak má i sílu své problémy řešit a pracovat na sobě a depresi lépe zvládne. Klidně mi napiš do zpráv. Ale určitě navštiv psychiatra, rozhodně ti pomůže! Moc na tebe myslím!

Všimla jsme si, že holky přede mnou dávaly nějaké odkazy na další psychiatrickou a psychologickou pomoc, i tam se můžeš ozvat, je to dobré v tom, že tě vezmou ihned. Řeší tam denně podobné problémy lidí, jako máš ty, ničeho se neboj, určitě ti to pomůže.

Zajdi si k psychiatrovi...on ti určitě pomůže

Jak normální život? Máš problémy v rodině, soudě podle tvých deníčků...

A teď - jsi na VŠ a přes týden jsi sama v podnájmu... To je poměrně normální pro vysokoškolské studenty.

Opravdu mě zajímá, co si pod pojmem normální život představuješ..
Takže dobré rodinné zázemí? Přítele? Přátele? Nemáš kolem sebe někoho, s kým můžeš svoje starosti sdílet?

Nedovolila bych si tvou situaci bagatelizovat, ale v tvých dřívějších deníčcích vidím nějaké nesrovnalosti, stejně tak si nemyslím, že silně depresivní člověk zvládne diskuzi na internetu a poměrně trefně a soustředěně popsat svou situaci. Je rezignovaný, pasivní...

Každopádně pokud jsou tvoje myšlenky na sebevraždu nutkavé a získávají konkrétnější obrysy, navštiv psychiatra a řekni mu o tom. Hospitalizace bude na místě.

Když jsem pročetla její předchozí témata, tak si myslím, že její problémy pramení právě z prostředí, ze kterého pochází a ve kterém i vlastně stále funguje.

Labello, nenepadlo tě někdy zkusit své problémy řešit právě tím, že by jsi se třeba odstěhovala a s rodinou bys sice v kontaktu zůstala, ale přestala bys řešit to, co se u vás podle tvých předchozích příspěvků dříve dělo a asi i stále děje a zkusila normálně žít? Ty podle mě žiješ těmi problémy a traumaty z dřívějška, ale jestli to chceš nějak vyřešit, musíš to hodit za hlavu, koukat se do budoucna a svůj život naplnit, ležením v posteli toho ale nedosáhneš, musíš něco začít dělat. Otázka je, co si představuješ pod pojmem normálně žít, jak tady docela trefně vypíchla BlackCoffee...

Jestli jsi přestala chodit do školy a jsi v podnájmu, tak chodíš na nějakou brigádu nebo jak to bydlení financuješ?

Zkus toho psychiatra. Já ti moc neporadím, ale řeknu ti jediný. Můj bratranec se takhle před týdnem zbavil starostí, ale kolik lidí udělal už doživotně nešťastných? Svou malou dceru, rodiče, sourozence....chápu, že jestli trpíš depresema, je to těžké, ale za tohle nic nestojí. Jednou bude líp, zkus se zaměřit na to...jen prosím nic neudělej, nebuď tak sobecká a mysli i na ostatní lidi, co tě mají rádi. I když je to těžké...

neváhej a jdi k psychologovi, od toho tu přece je.

spousta z nás k nim chodí s naprostými banalitami, už jen pro to, se vypovídat.
na prášky se vykašli, jsou návykové a pokud je po dlouhodobějším užíváním vysadíš, tvé stavy se zhorší.

máš sourozence, co třeba s nimi trávit čas? zajet si do aquaparku, na zmrzku - přijít na jiné myšlenky.

každopádně je velké plus, že si svou situaci uvědomuješ a chceš ji řešit, držím ti palce

Depresia nie je chrípka, nevylieči sa po jednom balíčku liekov. Ak nemáte teda nejaké odborné vedomosti tak veľmi to tu nekritizujte. Depresia (ak predpokladáme že ide o ňu), sa lieči dlhodobo, teda mesiace až roky, nejde tu o biznis a podobné konšpiračné teórie.

Milá Labello, myšlienky na samovraždu naozaj nie sú niečo čo by si mala ignorovať. Xanax je anxiolytikum, ako diazepam, preto tak po ňom spíš. Mala by si zájsť za psychiatrom a poradiť sa s ním čo ďalej. Ten alprazolam by si tuším nemala ani brať dlhodobo, tak o to skôr sa bež poradiť. Naopak, antidepresíva sa majú užívať dlhodobo. Všetko dobré