Mučím se myšlenkami

žifka
Taky jsem zažila to uháněni, pak ten dotyčný jakoby dostal, co chtěl a změnil se. I když to bylo uháněni třeba jen přes sms. Pracovala jsem u as. služby a třeba jsem si s některýma od odtahovek tykala. U pár to přeslo ve flirt. Těšila jsem se na sms a pak najednou tipec. Hlavně u jednoho ,který mi tvrdil, že nikoho nemá a pak najednou BUM a přišla sms, že mu na to naše povídaní přišla přítelkyně doma, že má dítě a nechce o ně přijit.
Takže naštvanost, že on hlal a zaroveň chyběli ty sms.

Jednou to, že chceš, aby napsal, přejde. Jako přejde každá bolest z rozchodu. A za rok, za dva, až si třeba na to vzpomeneš, tak se tomu budeš smát. Jen se to teď zda tak daleko, až to nastane.

Mě ti třeba chybí teď ex kamarádka. Psala jsem tu o ní diskuzi a když mi vždycky zacne chybět, tak si jdu přečíst, co jsem o ní psala, jaký rady jsem dostala a hned je mi lip, že vím, že je lepší, když se nekamarádíme. Vím, že i kdybysme se kamarádili, tak za nějaký čas bysme se určitě chytli. Chybí mi totiž to, co nemám a nemůžu mít - asi tak

tyweee
Na ale to je fakt! Většinou chceme to, co mít nemůžeme. A když to máme, zjistíme občas, že to vlastně ani nechceme... Ale je opravdu těžký něco uzavřít, je to těžký, i když v podstatě víš, jak na tom jsi, a o to těžší, když nevíš.
Jinak je to fakt, třeba když jsem se taky s jedním kámošem ze střední ,,rozešla", prostě, jednou mě něčím naštval a já pak přestala s ním komunikovat docela. No pak mě to mrzelo, hodně. Jenže, pak si začneš uvědomovat, že kdyby on CHTĚL, mohl se mě 1000x zeptat, co se mnou je, proč s ním nemluvím. To samé taky, pokud se mnou bude chtít komunikovat, cestu si najde. Ale právě to, uvědomit si mnohdy nepříjemnou pravdu... A pak se snažit zapomenout. S tím kámoše ze střední je to pryč, ale trvalo to a navíc jsme se nevídali. Občas si vzpomenu, ale je to za mnou. Njn, co tě nezabije, to tě posílí... Ale myslíš pořád...

žifka
Mě přijde, že páni se k tomu jaksi staví jinak, než ženský.
I když s tou ex kamarádkou, tam je to taky takový to PROČ.
Na jiný diskuzi, kam chodím, tak se přidala k diskutujím ohledně toho, že umí všechno říct do oči a tak. Přitom jsme se rozešli přes sms, kdy přestala komunikovat. Takže si osobně myslím, že tady je to taky uplně neuzavřený, a proto mi někdy chybí - chybí mi to dokončení.

Někdy na těch rádoby frazích je přeci jen pravda,ale i tak si k tomu, že to je pravda, musíš dojít sama. Ať každý kolem říka, že to chce čas, tak je to krásný,ale tu bolest si prožiješ jen ty.

Osobně mi pomáhá se vykecat, ale osobně. Na netu je to dobrý,ale i tak osobně si zanadávat, poplakat je lepší

tyweee
Já s každým, s kým jsem to probírala, a pobrečela si u toho , tak mi řekli, že nechápou jeho chování a ať se kvůli blbcovi netrápím... Njn, tak jen musím dojít do téhle fáze

žifka
To víš, oni to vidí racionálně - hlavou, ty to prožíváš srdcem. A jak to tak bývá, tak moudřejší ustoupí.

tyweee
Kdyby tak moudřejší, hlava, praštila méně moudrého palicí... A hned by bylo líp

tyweee

Ahoj, kde jsi psala o ty kamarádce? Docela bych si početla, taky mám se svojí problémy :-/

Katulinka78
https://www.omlazeni.cz/kamaradka-versus-pritel-56- 8406-0.html

Tak snad si počteš. Vždycky si to čtu, když me honí po ní smutná a musím říct, že tentorkat to zabralo,ale až po druhém čtení

Ahoj holky,jak to tu tak čtu u mě je to to samý...možná ještě horší,asi sem zralá na psychitra...když si s někým třeba píšu neustále musim přemýšlet a pitvat jestli sem to napsala dobre,ze sem to spis mela napsat takhle nebo takhle...ted si pisu s jednim klukem a je to peklo...sotva chvili neodepise (treba mu to trva) hned si vycitam,ze sem to nemela psat,ze sem mela radsi napsat tohle,ze si ted se mnou nebude chtit uz psat atd...nebo kdyz napise treba jen nejakou strohou odpoved hned propadam hysterii,ze si se mnou urcite nechce psat a co sem napsala spatne...nedokazu si proste rict,ze je to jedno,nebo ze o nic nejde...achjooo

žifka

Cítím to samé jako Ty. Nedělej si s tím hlavu, tyto pocity má více lidí. Pořád přemýšlím, co jsem kde řekla špatně a že za vše mohu já.