Moje pocity a přítel

Ahojky, z tvého deníčku je jasné, že jsi s přítelem je ze setrvačnosti. Nejsi s ním kvůli tomu, že by tě vztah s ním nějak naplňoval, dělal ti radost nebo by byla vidina, že to má budoucnost. Jsi s ním jen ze zvyku a ze strachu, že budeš sama a to je ten nejhorší důvod, proč bys měla s někým zůstávat. Je vidět, že si uvědomuješ, že to s ním nemá cenu a podle mě v tom hraje velikou roli i ta nevěra na začátku vztahu. A to dokonce nevěra na druhou. Představ si, že s takovým člověkem jsi do konce života. Jaký z toho máš pocit? Asi ne úplně šťastnej, že? Sama píšeš, že jsi mladá a asi bys to všechno chtěla jinak. Když už máš takové pocity teď, určitě se to už nezlepší. Co bych dělala já? Vykašlala se na toho kluka a vrátila se zpět do tvého města, kde tě to táhne. A pak by se vidělo. Třeba si tam najdeš toho pravého nebo tu pravou práci nebo přece jen vyjde ta cizina jako nejlepší řešení. Ale s přítelem bych to ukončila.
Víš, já byla v dost podobné situaci. Však si přečti moje deníčky. Byla jsem s ex a nechtěla ho opustit. Ani ne tak proto, že by byl úžasnej, ba naopak, ten měl k dokonalosti hodně daleko a byla jsem na tom stejně jako ty, nemilovala jsem ho a ani k němu už nechtěla bejt příjemná, ale spíš jen ze strachu, že zůstanu sama. Nevím, proč jsem se tak bála, protože teď, jak jsem starší, tak vím, že je horší být v nefungujícím vztahu než být bez vztahu. Dlouho jsem zvažovala, jestli odejít. Pak přišlo období, kdy jsem se rozhodla, že odejdu, ale nevěděla jsem, jak to udělám prakticky. A pak jsem se ze dne na den rozhodla a už necouvla. Byla jsem plná pochybností ohledně toho, jak vše bude. Nespala jsem snad měsíc. Ale udělala jsem to. Odstěhovala jsem se do rodného města a tak nějak nechala všemu ostatnímu dveře otevřený. Ukázalo se to jako nejlepší krok v mém životě. Když jsem byla s ex, tak jsem si říkala, jaký to bude až se rozejdeme, protože já, ačkoliv jsme byli zasnoubeni, cítila, že spolu nebudeme. A ty představy byly horší než ve finále realita. Po rozchodu přišel pocit úlevy. Nemusela jsem být ve stresu, kdy se pohádáme, proč se pohádáme, jak dlouho spolu nebudeme mluvit a co si hnusného řekneme. Nemusela jsem řešit jeho výkyvy nálad, urážky a jeho pasivní přístup. Nemusela jsem se stydět za to, že ho nic nezajímá, že tráví čas jen se svou rodinou a svými kamarády, že se dokáže bavit hlavně o autech. Nemusela jsem být naštvaná, že nechce děti, barák ani lepší byt k pronájmu. Začala jsem si věci dělat po svých a zjistila jsem, že jsem to měla udělat už daleko dřív. Ale to bych se nedostala tam, kde jsem teď. Držím palce v rozhodnutí, ale cítím, že rozhodnutá už jsi.

Bude to čím dál tím horší a horší a z tebe se stane zahořklá tlustá protivná bába, která bude trpět nedostatkem sebevědomí a orgasmů a pocitem, že nikde nebyla, nic nezažila a zbytečně se obětovala někomu, kdo za to nestál jen proto, aby nebyla sama. Takových je po světe spousta, takže by byla škoda se k nim přidávat, ne ?
Reaguji na VeronikaEma: