Prosím o vaše názory. Se svým přítelem chodím už víc jak šest let, mně je 24 a mu 29. On už by klidně založil rodinu, mně se do toho ale vůbec nechce. Připadám si na to ještě moc mladá a mám pocit že jsem ještě nic nezažila. Navíc nevím, jestli on je ten pravý. Mám pořád tendence zkusit ještě něco jiného. Vím že on mě moc miluje a chce se mnou být, také mi to často říká. Já mu už ale nedokážu říct, že ho miluju, jen to že ho mám ráda a to ho trápí. Moc mi na něm záleží, ale asi mi ve vztahu něco chybí. Nechce se mi s ním spát, asi mi ani moc neimponuje. Nemám tendence plánovat společnou budoucnost. Navíc mám pocit že se k sobě ani moc nehodíme. Já jsem spíš akční, pořád bych někam jezdila, něco vymýšlela, on je ale spíš pohodlný typ a nikdy nic nevymyslí. Tohle všechno mi jasně říká, že se s ním musím rozejít, když si to ale představím, je mi z toho hrozně smutno, vím že by mi moc chyběl a taky vím že by ho to hodně zranilo. A taky se bojím že se s ním rozejdu a pak už nikoho takového nepotkám a budu si to vyčítat. Mám ho fakt strašně moc ráda, jak se v takovém případě rozejít, nebo co dělat? Už takhle přemýšlím víc jak dva roky a pořád dokola a dokola...