Dobrý večer,
strašně dlouho jsem odolávala někam napsat, ale ráda bych znala názor i někoho nezaujatého.
V mých 16 jsem potkala úžasného kluka (o 3 roky staršího), pan Božský, romantik, gentleman... Vztah, který nám každý záviděl. Po dvou letech jsme spolu začali bydlet, po dalších dvou se přestěhovali do většího města a začali žít běžný život.. Romantika se samozřejmě ze vztahu vytratila, přibyly hlavně starosti a začali jsme vést život jak po 20 letech manželství.
Pro zpestření a vytržení ze stereotypu jsme si pořídili psa. Výlety a procházky byly super, jenže čím dál více kamarádské. Přesto jsme se měli pořád rádi a rozumněli si. Jenže jsme se nikam neposouvali, stále jsme bydleli v původním 1+kk, žádné plány do budoucna, tajně jsem i doufala v žádost o ruku. V posteli to začalo umírat.
Letos v červnu se mi pracovní život převrátil vzhůru nohama, změna pozice, pracovní doby, zaučování na nové pracovní postupy. Zažívala jsem hrozný stres a po příchodu z práce jsem neměla na svého partnera ani psa vůbec náladu a raději jsem si zalezla s knížkou do postele nebo se šla projít ven.
V práci se konal večírek a já s litrem vína v krvi skončila u kolegy v bytě.
A moje hlava se už dočista zbláznila. Strašně mě přitahoval a já najednou nevěděla co ke komu cítím. Přítel na nevěru přišel asi po 2 dnech (změna chování a taky se podíval do telefonu) a totálně ho to sebralo.
Odstěhoval se k rodičům a já si začala psát s kolegou. Je úplně jiný a to mě asi přitahovalo. Nechtěla jsem s ním vztah, ale ani jsem s ním nechtěla utnout kontakt, na druhou stranu mi chyběl i přítel. 3 týdny jsem se v tom plácala a pak usoudila, že onen kolega byl jen chvilkové poblouznění, ale hluboko uvnitř si přeji obnovit vztah s bývalým přítelem. Ale samozřejmě zapracovat i na tom vztahu. On to cítil stejně, začali jsme chodit na párové terapie, randit...
Bohužel od června se s tím nemůže smířit a nemůže se od toho odprostit. Většinou všechy citové projevy, polibky, objetí jdou pouze z mé strany
Dnes mi řekl, že už ke mně necítí to co dřív a že neví, jestli to bude někdy lepší, ale že to ještě nechce vzát a chce tomu dát volný průběh.
Já už teď mám jasno, miluji ho. Věřím, že k sobě patříme. Máme spolu hrozně moc společného. Jenže už je to dlouhá doba a já začínám být se silama v koncích . Moc ráda bych věděla, jestli někdo něco podobného zažil a zda se jim podařilo vztah obnovit a znovu se zamilovat.
Díky všem za názory, případně sdělení Vašich zkušeností.