12. 8. 2008

Chimera

méně než 10 příspěvků

Jak se vyrovnat se samotou?

Ahoj holky.

Jsem půl roku po rozchodu, kdy jsem se dávala dohromady a potřebuji vědět, jestli to, co prožívám je normální.

Cítím se hrozně osamělá. Po rozchodu jsem začala hodně pracovat, trávím v práci denně 10 - 12 hodin. Začala jsem chodit s kamarádkama do posilovny, sauny, hraju golf a snažím se zabavit, ale pokaždý když večer přijdu domů, jsem tu sama, tak si říkám že mě ten život vlastně vůbec nebaví. Že to, co dělám je jen na zabití času. Neumím si ty aktivity užít a už nevím co mám vymyslet, abych zase začala normálně žít. Neřeším rozchod, s tím jsem se vyrovnala a o chlapy nouzi vůbec nemám, ale i přesto se cítím strašně prázdná.

Poraďte mi, jak jste se vyrovnávaly se samotou? Co vám pomohlo se zase nastartovat?

Nejčtenější deníčky

1 2 3 4

Mr_Spock 13. 8. 2008 22:49

zvoneček
rád se ti omlouvám!

Dejnicka 13. 8. 2008 23:42

Chimera

Přijde mi, že v dnešní době je strašněj problém najít chlapa, kterej by chtěl vztah, rodinu a děti. Všichni si jen užívají, podvádí se a dělají, že to je normální.

to je tím, že takovýhle chlapi si zásadně hledají ženský co nechtějí rodinu a děti. Tento fenomén nechápu, ale přesně tak to okolo sebe vidím..

najana 13. 8. 2008 23:51

Dejnicka

to je tím, že takovýhle chlapi si zásadně hledají ženský co nechtějí rodinu a děti. Tento fenomén nechápu, ale přesně tak to okolo sebe vidím..

Přesně.

najana 13. 8. 2008 23:56

Chimera
Držím palce, ať se cítíš lépe. Myslím, že postupuješ správně, když si hledáš náhradní aktivity a dál už pomůže jen čas.
Nemyslím, že bys vybočovala z normy.
A nemyslím si, že antidepresiva jsou řešením. Všechna (i ta moderní) jsou návyková. A je to náraz pro organismus. Samozřejmě, když je to vážné, mohou pomoci, ale zdá se mi, že se k nim dnes sahá příliš často, rychle.
Pokud máš pocit, že by to mohlo pomoci, co spíš zkusit ještě nějakého jiného psychologa, třeba si tentokát sednete...

hašlerka 14. 8. 2008 14:53

Nepléduji pro antidepresiva, v žádném případě. Nicméně v ČR za poslední léta poklesla sebevražednost, mimo jiné také proto, že lékaři přestali nemoci duše považovat za chřipku a naučili se v indikovaných případech předepisovat moderní, cílená antidepresiva (čímž nemyslím oblbováky minulé doby). Jsou mnohem méně návyková a pro organismus nebezpečná než alkohol, když se doplní o podpůrnou terapii, hrozí jejich užíváním mnohem menší nebezpečí, než zanedbání péče...

Marki 14. 8. 2008 15:13

pumpkin

A čím jsi jí pomohl? Pokusil jsi se o analýzu, ale východisko jsem tedy nenašla.

...to on stále,ale vlastně píše co už bylo napsáno

najana 14. 8. 2008 16:07

hašlerka

Já s Tebou v podstatě souhlasím, antidepresiva jsou na jednu stranu skvělá věc. Deprese je nemoc a musí se léčit. Jenže dobrý sluha, ale zlý pán...

hašlerka

Možná by bylo dobré tak na tři měsíce brát sertalin, zoloft apod., vybalancuje Ti to chemii mozku a není to návykové, jsou to antidepresiva nového typu. Může Ti je napsat i obvoďák. Drž se.

S čím ovšem nesouhlasím je nechávat si předepisovat antidepresiva od obvoďáka. Antidepresiva by měla být součástí terapie, kterou obvoďák poskytnout nedokáže. Leda, že by je předepisoval ve spolupráci s jiným lékařem...

hašlerka 14. 8. 2008 16:26

najana
lege artis máš pravdu, ale volila jsem prostě radu spíše z oblasti krizové intervence.

najana 14. 8. 2008 17:53

hašlerka

lege artis máš pravdu

Já to ani nemyslela z odbornýho hlediska... jen jako názor... já jsem antidepresiva nějakou dobu brala.
Ty studuješ psychologii?

hašlerka 14. 8. 2008 18:06

hašlerka
Na mě jen padla trochu starost, když už je Chiméra tak dlouho smutně vyladěná, u takového mláděte to není standardní. Studuju tak nějak celoživotně...

SweetHarmony 14. 8. 2008 18:12

Chimera: Držím pěsti. Chce to opravdu ten ČAS. Mám podobnou zkušenost s rozchodem a půlrok byl minimum co jsem se odlepovala ode dna. Přesně jak píšeš, i přes ty lidi kolem se člověk cítí sám... tam, kde byl předtím v srdci někdo blízký, zeje po rozchodu hnusné prázdno a to se nedá jen tak hned zaplnit někým jiným (pokud byl předchozí vztah silný). Já ten krach prožila před dva a půl lety a dodnes si vzpomenu, ale už to není zdaleka tak ostré.
To, že jsi jinak aktivní, je super. I kdyby to mělo být jen náhražkou, díkybohu za ni. Bude líp, srovná se to, samozřejmě tomu musíš trochu pomoct, vyrovnat se sama se sebou. To bude nejlepší deviza do příštího, již šťastného vztahu.
Držím pěsti.

SweetHarmony 14. 8. 2008 18:15

hašlerka: já na tom byla ve stejném věku jako Chimera. Asi jsem taky nestandardní, heh. Podle mě je právě v tomhle věku člověk ještě hodně citlivý, než ho život otluče. Ale z vlastní zkušenosti nevím, jsem taky mládě.

hašlerka 14. 8. 2008 18:19

SweetHarmony
To je fajn, žes to zvládla!