Předem říkám, že nepotřebuju moralizovat za to, že jsem si začla s ženáčem. Ono to bylo takový dost nevinný... Nicméně to už je teď fuk, prostě se tak stalo. Nikdy jsem s žádnym jinym chlapem nezažila tak silnou chemii a přitažlivost jako s nim, vzrušuje mě jenom když kolem projde a já ho ucítim, prostě fakt zvířecí přitažlivost. Kdo nezažil, nemůže pochopit, že tomuhle se nejde ubránit. Takže se tak prostě stalo a nakonec jsme spolu byli celý 4 roky. Mezitím bylo pár rozchodů, ale tim, že se vídáme fakt denně v jedné místnosti, to vždycky na večírku sklouzlo zpátky do vztahu. Všechno se tak nějak posunulo ve chvíli, kdy mi před rokem řekl: "Já tě miluju". Do tý doby jsem se stále držela trochu bokem, věděla jsem, že má rodinu a že to není správný, ale ubránit jsem se nedokázala. Jenže jak vyslovil tuhle větu, zabouchla jsem se po uši. Celej ten poslední rok jsme spolu začli trávit hodně času, téměř pořád jsme byli spolu dokonce i přes celou noc a jeden víkend. A já ho najednou začla vnímat jako svýho. A začlo mi šíleně vadit, že se vrací k jiný. Začla jsem neuvěřitelně žárlit na jeho ženu a nezvládat pocit, že je s ní a že s ní spí. Byl do mě zamilovanej čim dál víc a s jehou ženou to šlo logicky trochu do kopru. Začlo mu vadit, že má vztah jenom o povinostech a práci, kdežto se mnou to bylo hlavně o zábavě a volnosti. Dokonce začal přemejšlet jak se rozejít se ženou, ale zůstat plnohodnotnym otcem svejch dětí. A tohle všechno co říkal mě jenom utvrdilo v mojí lásce k němu a v tom, že s nim budu moct být a budem jenom my dva. Jenže prakticky ze dne na den hodil totální zpátečku. Asi to takhle u ženáčů bejvá vždycky, jenže já sem naivně veřila a pak mě to totálně semlelo... Řekl mi, že od ženy nikdy neodejde a ukončil se mnou vztah. Začly šílený hádky. Dokonce mi i řekl, že si myslí, že ona je lepší než já a že by to časem se mnou bylo stejný jako s ní, ne-li horší. Prostě pro mě totální ponížení a ztráta veškerýho sebevědomí. Neskutečně mi timhle ublížil. Odmítnul mě a nabízí mi přátelství, ale podle mě je to blbost. Nikdy kamoši bejt nemůžem protože já s nim chtěla bejt a vždycky si vybavim to jak mě podrazil a to že si vybral ji. A teď mi poraďte jak se přes tohle přenést a normálně dál fungovat v práci, když člověka, kterýho milujete a nenávidíte stejnou měrou denně potkáváte v kanclu. Kdyby šlo o odmítnutí chlapa, se kterym se už nemusim vídat...mohla bych prostě jít o krok dál, vypustit veškerou komunikaci s nim a časem zapomenout....ale jak se sakra mám posunout o krok dál, když pořád stojim na místě a denně se s nim potkávám? S tímhle si prostě nedokážu poradit sama. Změna práce není možná, kdyby byla, udělala bych to, ale nejsou možnosti, zkoušela jsem je....tak mi prosím pomozte.....díky