Jak a kde si mám najít kamarádku?

Mám stejný problém. Já jsem akorát ze Zlína. Kamarádky mám, ale ne žádnou pořádnou . Vždycky když se chci seznámit a jdu někam s holkama, tak už kamarádky mají a většinou mám pocit, že se vtírám. Tak se stáhnu.

A zkusila jsem zapřemýšlet o tom, proč se Ti už ty 4 slečny neozvaly? V čem by mohl být problém? Škoda že jsi až z Prahy, taky nemám žádnou kamarádku, stejně jak píše Mia, když jdu do společnosti je problém si někoho najít, všichni už někoho mají a já se vtírám. Navíc pracuji z domu, a tak nemám ani možnost najít si přátele v práci, jsem od rána do večera za PC a společnost lidí mi strašně chybí, i přesto že jsem introvert, nedá se ta samota dlouho snášet. Myslím si, že je daleko daleko těžší najít dobrou kamarádku než partnera.

Já bych se toho "vtírání" vůbec nebála, pokud vyloženě nedávají najevo, že je jim moje společnost nepříjemná, ale to se mi ještě nestalo.. nějak se člověk součástí kolektivu stát musí

Reaguji na Mickies:
Ano, přemýšlela jsem nad tíma nic mě nenapdá. Jediný co, tak to, že jsem dost pryč byl mohl být důvod. Přece jen, kdo by chtěl mít kamaráda jen na jeden týden v měsíci? Jo, to máš pravdu, dneska je snadnější najít si chlapa, než nějakou dobrou kamrádku. ale zatím to vzdát nechci.
Reaguji na Christal: Jo, ale znovu už jim psát je mi blbý, protože nevím co a za druhý když se pak neozvaly, i když to slíbily a ani na můj vzkaz nijak nereagovaly, tak mi to přijde jako jasný znamení. Rád abych se součástí kolektivu stala, ale nevím jak.

Reaguji na Nikississ: já si myslím, že najít dnes dobrou kamarádku, je úkol téměř nadlidský a cíleně už vůbec. Člověka, který ti opravdu sedne potkáš spíš náhodou. Nevzdávej se, ono to přijde, ale zároveň se na to neupínej.

já si myslím, že to je prostě běh života. Lidi přicházejí a odcházejí a v určité etapě života se s některýma prostě musíme rozloučit. Ať je to proto, že máte jiný názor na život, nebo z důvodu stěhování...

Reaguji na Sally Carrera:
Ty 4 slečny, se kterýma jsem se sešla jednotlivě, tak se neozvaly už po prvním setkání, což mni přijde divný. Divný, že ani jedna z nich mi neodpověděla na zprávu. To, že nemám žádnou kamarádku mě trápí už delší dobu, jiank je můj život momentálně bez trablů. zato o to víc mě to trápí.

Můžu říct, že u mě to dopadne vždy podobně, začnu si s někým psát, prohodíme pár dlouhatánských slohů a pak se to najednou utne, nejen z jejich strany, ale i z mé, protože číst si a zajímat se o člověka, který je vlastně naprosto cizí je po čase dost otrava, stejně jako poznávat se s člověkem, který jenom "prochází", vidíme se párkrát za nějakých náhodných okolností, které nás dovedly na určité místo, nějaká akce, brigáda, ale jakmile to skončí, je už menší pravděpodobnost, že se potkáme znovu, tudíž netřeba navazovat bližší vtahy...myslím, že lidé se důvěrněji seznamují na místech, kde tráví většinu času dne, práce, škola, jsou tam totiž i když nechtějí a je to jejich denní režim a povinnost...kdežto na schůzku z potenciálním přítelem můžu jít i nemusím a někteří lidé si dokáží vymyslet tisíce důvodů proč nejít, najít si přítele pro ně totiž nemusí být urgentní a není to povinnost...Napadlo mě co se ozvat třeba starým známým a kamarádkám ze školy, třeba jsou na tom podobně, i když to tak může vypadat, každý jistě nemá toho nejlepšího přítele, s kterým může všechno..

Holky, úplně chápu, jak se cítíte . Také hledám nějakou ženskou "spřízněnou duši" . V práci jsou všechny kolegyně o generaci starší než já a momentálně je mojí nejlepší kamarádou mamča... Mám kamarádky, se kterými si občas popovídám, ale nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit se vším...hlavně, co se týče vztahů, toho, jak se cítím, kdo by se mnou šel nakupovat, komu bych mohla jen tak večer zavolat...bydlím v Brně (není to mé rodné město), jsem také spíš introvertní, ale zároveň bych občas klidně šla i večer posedět a za zábavou... ono je to opravdu jako hledat si partnera...jenže jak si člověk má někoho najít, když nemám s kým kam vyrazit, abych mohla někoho jiného potkat... je to pro mě trošku bludný kruh.

Reaguji na Mickies:
Hodně jsem přemýšlela o tom, cos napsala a je to pravda. Lidi se snáze se seznámí tak, kam chodí pravidelně s lidma, který znají od vidění, jsou jim povědomý atd... NJ, ale to jaksi není můj případ, bohužel. O to by to pro mě bylo jednodušší.
Taky máš pravdu v tom, že jak to dopadá s tím psaním. I u mně to bohužel po nějaký době lidi z nejrůznějších důvodů utnou.
měla jsem až do února kamarádku, o který jsem si myslela, že je to moje spřízněná duše, psaly jsem si úplně o všem, byla to moje kamarádka ze střední školy, znaly jsme se 12 let. Ale neunesla to moje cestování. O ostatních holkách ze třídy jsem taky přemýšlela, ale 90 procent z nich už má děti, některé dokonce několik a už jsme si o míle vzdálené. Já jsem zatím bezdětjnáa momentálně děti jeěště pátr let neplánuju, tak nevím co bych si s nima řekla.

Zdravím, já studuji a chodím do práce (od záři), takže moc času taky nemám, ale klidně zatím aspoň přes ten Facebook nebo sms bych si klidně pokecala. Takže není problém.

BTW přijde mi ujetý se snaqžit s holkama sezn amovat teba v buse a nebo na nákupech. A nebo jak byste na to reagovaly vy, kdyby vás takhle někde oslovila jiná holka?

Reaguji na Vercisa: Já s tebou klidně někam půjdu

Asi by mě to trochu vyděsilo...

Reaguji na Sejkr:
No právě... A jiný možnosti moc nemám.