Fungování vztahu po krizi

Reaguji na Rebarbora: Mě hrozně štve jak jsem se chovala ten den, když jsme se pohádali. Jsem docela citlivá a nedokážu to řešit v klidu Že mě to mrzí jsem mu najevo dala.

Dokonce po vyříkání si toho, to vypadalo že je všechno OK, přítel se mnou normálně komunikoval, chtěl ať se k němu přitulím, ale vidím, že to prostě není ono, že váhá. Když jsme se pohádali, tak jsme zrovna byli odjetí na víkend pryč a museli jsme to tam nějak překonat. Možná proto jsme si o tom konečně promluvili.

Reaguji na Janča21:
Tak snad se to uklidní. Je strašně nepříjemný, když cítíš, že ten člověk váhá, to zato snad ani nestojí. Asi bych mu napsala, že tě to mrzí a že sis tim hodně uvědomila a že na sobě budeš pracovat, ale nechala ho ať už přijde sám. Netlačila bych na setkání. Ať má prostě čas.

Reaguji na Rebarbora: Právě to váhání mě ničí. Asi mu večer napíšu, že mě to mrzí a budu na sobě pracovat a pak ho nechám ať se ozve sám.
Nějak se mi nechce věřit, že by to takto utnul. Ještě měsíc zpět, když jsem dojela od moře po 10ti dnech, byl radostí bez sebe, snad 2 dny se ode mě nehnul Tak doufám, že byl opravdu jen naštvaný a uklidní se to. Přítel je docela cholerik a občas nejdřív jedná než myslí :-/

Teď je to opravdu už na něm... sem tam bych mu napsala, že je mi smutno a že na něj myslím, jinak asi nic...

Tak v tom případě nevím, co si vyčítáte. Já si myslím, že se to dá dopořádku. Někde jsem četla, že absolutně žádný rozchod není myšlen na 100%..

Reaguji na Rebarbora: Je pravda, že mi řekl, že by ho to mrzelo, protože mě má rád.
Jen už ho to prostě nebaví ty moje výlevy, a asi mi nevěří, že se dokáži změnit. Přitom, když to nezkusí, tak to nezjistí....

Tak ty proto teď děláš maximum a volný čas věnuj tomu, aby ses zvládla s těma věcma, co tě stresovaly popasovat. Nebereš ty povinnosti moc vážně? Dobře jíš a spíš? Nechceš si najít nějaký způsob jak vybít napětí - box? fitness? To by určitě pomohlo až spolu budete mluvit a určitě zlepšilo tvůj život.

Jinak já to moc dobře znám, když člověk, studuje, pracuje a do toho má ještě nějaký problémy. Můj přítel to taky nezvládl a raději se přesunul do hospody...

Reaguji na Rebarbora: Právě že ty povinnosti beru moc vážně, ale taková jsem byla vždy. Dokáži se stresovat půl roku dopředu z předmětu co mi moc nejde a nedokážu si s tím nelámat hlavu S jídlem a spaním to taky není zrovna tak, jak bych si představovala.

Reaguji na Janča21:
Tak to si můžeme podat ruce... Mně hodně pomohla regresní terapie a pak životní zkušenosti. (mluvím, jak stará bába ) Ale prostě už pár let pracuju a když vidím, jak to chodí, s kolika chybama odborníci odevzdávají projekty a já nemám žádnou managerskou pozici, přitom jsem si brala celou firmu za zodpovědnost. Ale za to mě nikdo nezaplatí. Teď už to beru, že až mě povýší, vezmu si k tomu adekvátní zodpovědnost. Z mý zkušenosti - když ostatní vidí, že si tu zodpovědnost bereš, ještě jí na tebe natlačí. Práce není jediná na světě a zkoušky se přeci taky dají opakovat. A většinou nám tělo nemocema naznačuje, že máš něco změnit. Na to bacha ať na Tebe nevolá ještě víc!

Možná jsi na přítele byla nepříjemná, protože jsi podvědomě doufala, že Ti s tim pomůže a ono nic..?

Uklidnit se s tou přehnanou snahou o to být perfektní mi dost pomohla tahle knížka Doporučuju! To mi hodně pomohlo a uvědomila jsem si, že moje hodnota jako člověka se nezmění, když nebudu perfektní nebo nebudu pořád makat na 150%. (a takový nasazení pak vztah prostě odnáší)

Spánek a jídlo můžeš vylepšit hned! (já vím, že na to tedko asi nemáš náladu, ale zkus to!)

Jen hádám podle svý zkušenosti. Každopádně knížku moc doporučuju, myslím, že se v ní najde každý!

Samozřejmě, že tě má pořád rád a pro něj to taky není lehké, ale zachoval bych se stejně. Zkoušel jsem se taky změnit, ale moc mi to nešlo. Je to běh na dlouhou trať a výsledek není vůbec jistý. Myslím, že se lidi mění víc na základě životních zkušeností, kdy si postupem času upraví pohled na život. Temperament je podle mě na začátku života velmi ostrý, vyhraněný a časem se postupně zakulatí stejně jako kámen v řece. Můžeš ho zkusit opracovat ručně a urychlit to, ale vždy tam nějaká hrana zůstane. Rok je málo na poznání člověka. Chce to aspoň dva s tím, že aspoň rok bydlíte spolu. Pak bych byl schopen si jako partner uvážit jestli to s tím, že se změníš myslíš vážně a dokážeš to. Tvůj přítel má strach co bude. Většina vztahů je po roce, dvou, třech ještě pořád zaláskovaná a pak přijdou skutečné problémy u kterých už nejdou promíjet a přehlížet věci pro zamilovanost tak jak na začátku. Nechci tě nějak rozesmutnit ani demotivovat na tom abys na sobě pracovala, určitě to jde, ale musíš skutečně chtít a nenechat se odradit Co jsem tím vším chtěl říct? Zkus to s ním dát dopořádku, pracuj na sobě, ale pokud se ti to nepovede tak jenom jeden jediný člověk na to bolestivě doplatí. A to ty! Je tady někdo kdo ti taky může pomoct a to tvůj přítel, ale musíte spolu mluvit a začít se 100% důvěrou. Držím palce, určitě mu napiš, ale nech tomu spíš volný průběh. Chlapi taky rádi slyší, že je má někdo rád

Reaguji na mike99: Nejhorší je, že se snažím ale občas se prostě neudržím a vybouchnu. Ale popravdě neznám pár kde by to občas neskřípalo, jen mi připadne, že to spolu více probírají. Přítel není moc typ na probírání problémů, radši se stáhne a neřeší je :-/

Reaguji na Janča21: Mám to stejně... Pět let jsem se snažil to změnit, ale nepovedlo se mi to. Když přijde ta správná chvíle vždy se to zopakuje a jsem nesnesitelný. S "dospíváním" se z některých věcí staly malichernosti a přitom jsem je předtím hodně řešil. Nezměnil jsem svojí povahu, ale jenom pohled na věc a žije se mi líp Ve výsledku to bylo mnohem jednodušší jak se pokoušet změnit pro mě nezměnitelné... Když něco někomu potřebuješ říct, řekni mu to hned dokud je to v začátku... lépe se to vstřebává jak když na něj nařveš ve vzteku. Třeba se stáhne popřemýšlí a sám se začne jinak chovat, nebo přijde po nějaké době s řešením

Tak zatím to vypadá, že se přítel už uklidnil. Dokonce se mi jeden den sám ozval a zastavil se za mnou, řekl mi že mě má rád, tak jako to dělával dřív.

Tak doufám, že ta krize byla jen z momentálního rozpoložení, a když se naučím líp ventilovat své problémy, bude všechno v pořádku