Co vám pomáhá, když máte chuť se vším praštit?

V práci to nějak vydržet, třeba si jít zakouřit a pak se doma, nebo někde, kde to jde vyřádit. Mně to pomáhá, když se strašně unavím a vyspím. Pak to řeším druhý den, když to jde. Jak odnášet chyby za blbce ti neporadím, je li výše postavený, jde to těžko, ale můžu tě ubezpečit, že pokud projeví neznalosti i někde jinde, časem si toho všimnou další a situace se trochu změní. Pokud tam ovšem nesedí za politické zásluhy,kdyzž to bude něčí veeelký kamarád, může to být vůl na entou a projde mu to. Sleduj situaci, ono se to vyvine.

Pustím si díl Přátel, jak šéf snědl Rossovi sendvič. A jak se Central parkem rozléhá jeho řev "můj sendvič!!", až holubi odlétají, připadá mi vztek legrační

JJ souhlasím s váma, že hlavně nic není tak horké jak se uvaří a druhý den už je to ok. Každopádně boj s "blbcem" člověk zažívá docela často a to nejen v práci. Já jsem stejně jako tywee docela "pitval" vše rozebírám, dost si to beru a to je na dnešní dobu dost špatně)

Aj ked je to už staršia téma, nedá mi neprispieť.
Mne pomáha spomenúť si na pořad "Modré z neba" ktorý chodil na Markíze (tú stanicu nemusím, ale tento pořad ano). Boli tam také nešťastné osudy ľudí - detí aj dospelých, ktoré ma vždy rozplakali pretože to bolo v mnohých prípadoch dosť hrozné, čo sa týka ich zdravia a ako chudáci žijú. Keď si spomeniem na jedného 17 ročného chlapca, ktorý bol odkázaný na nejaký prístroj (väčší prístroj než je on sám), nemohol sa pohybovať bez invalid.vozíka atď atd, ale stále bojoval aj ked vedel, že už tu dlho nebude, lebo jeho stav sa zhoršoval. A takých ľudí je mraky. Potom je mi jedno aj to že ja mám pár kg naviac, aj to že sa mi nedarí to alebo to, hlavne, že som jakš takš zdravá. Nechcela som nikoho dojať, ale je to pravda, vždy si spomeniem na Modré z neba a poviem si, že som vlastne šťastný človek a že sa rúham, ked som naštvaná v podstate na prkotiny...