Chlap co neumí nic zařídit

To je úžasné

Bože, to je hrůza. Já taky nejdřív myslela, že je to nějaký mlaďoch Trochu se obávám, že takto jednou dopadne můj bratr, který se taky od rodičů nežene, nemá proč, doma nic nedělá, kolem baráku nepomůže, jelikož není nijak extra zručný, když musí umýt nádobí, je to událost týdne, když je doma, věčně sedí u počítače, o víkendech chlastá s kamarády a našim přispívá "pár kaček" co se týče zařizování, taky nechává věci na poslední chvíli, nic neřeší, žádná zodpovědnost, žije prostě stylem "no stress" a já z něho totálně šílím, jelikož se k osamostatnění teprve chystám a tak s ním bohužel stále bydlím pod jednou střechou... Mám už vůči němu takovou averzi, že jsem neskutečně šťastná, že aspoň přes týden máme opačné směny a nevídáme se představa, že mám po bratrovi v budoucnu i takového chlapa, to bych asi brzo skončila někde na léčení Dost tě obdivuji, že tohle snášíš, takový přístup je fakt na psychinu...

Holky a když jsme u té tajné soutěže "tydýtů a trotlů"... kam vy teda chodíte na ty ne-tydýty? Kde se hledají? Mě totiž přijde, že v dnešní době jsou chlapci líní, nic se jim nechce, vydělávat, zařizovat... nic Já mam doma néé to samé ale řekla bych o něco menší intenzita a hlavně jedině "bez maminky" ( což je velké plus )

Měla jsem podobnej problém s oknem - teda asi dost jinýho chlapa. Kdyby mi řekl, co tobě. Tak bych nezvyšovala hlas a řekla něco ve smyslu: "No, a co já mám dělat s tím, že máme neumytý nádobí, nevypráno, není nakoupeno, nevím, co bude na jídlo... Asi s tím neudělám nic, chci nový boty, tak si je skočím koupit." Prostě jsou věci, co by mě vytáčely.. Já teda mám chlapa kterýho zbožňuju a když zrovna nemá "své dny" tak je fajn. A když má své dny zcela bezdůvodně (dneska se mu nic nechce dělat), tak já taky nic nedělám. Zní to děsně mrchózně, ale naučila jsem se nevařit, když on nic nedělá a třeba i nevědomky mi hází klacky pod nohy. (minulý víkend jsme tak obědvali v 5 večer - argument zněl "proč bych měla já, když ty nic") Nekupuju pečivo, když on neuklízí nádobí (což je jeho jedinná domácí práce). On pak nadává, já jemně připomenu, že domácnost je závislá na obou článcích a když jeden nefunguje, nemůže fungovat ani druhej a končím... Zpravidla mu to docvakne a postupem času takhle pracujeme na společném soužití. Trvá to už 2 roky, ale jsme oba spokojenější a spokojenější. A vysvětlovat něco? U nás nemá cenu. To spíš pro něj za odměnu udělám něco navíc, jako domácí pizzu, housky, koupím mu oblíbený brambůrky . Jako s pejskem: správně udělanej povel - pochvala a odměna.
Musím ale říct, že podobným postupem jsem z kluka, kterýho k doktorovi vozila v 21 letech maminka, udělala chlapa, kterej je schopnej sám vyřizovat koupi bytu, opravit věci, uklidit celý byt, navařit na víkend a když na to příjde tak i vyprat prádlo!

Reaguji na Tyrande: řekla bych, že platí svůj k svému..ženská, která má komplexy sebevědomí, je nesamostatná, má asi větší šanci narazit na kreténa

Poctivě jsem si přečetla všechny příspěvky a mám odlišný názor než je tu psán.
Samozřejmě je možné, že se pletu, nicméně v tazatalce vidím svoji kamarádku (ne, ona to není, ale jako by byla její dvojče.
Stejné otázky a stejné pocity, jako přes kopírák a i když musím říct, že její muže bych nechtěla ani za peníze, tak chyba nebyla v nich, ale stále je v ní. S její povahou, toutéž kterou cítím ze zakladatelky, si ani nemůže najít skutečného chlapa.
Mám ji opravdu ráda, ale poslední dobou musím hodně vzpomínat na "to pěkné", aby se mi nezprotivila. I kdybych udělala nevím co, tak ona nepochopí co dělá špatně, protože za vším je dobrý úmysl (bez ironie) a bohužel také potřeba vše řídit a mít zcela pod kontrolou.
Mít věci pod kontrolou není primárně špatné, ale kontrolovat vše ano.

K zakladatelce, vůbec netuším jak to bylo například s tím oknem. To se těžko posoudí, když nenapsala o co vlastně šlo. Nicméně z toho co napsala já cítím, že jí nešlo o to, aby to nějak přítel posoudil a případně řešil, ale aby to udělal tehdy a jak chce ona.
Když píše, že musela na internetu najít o co jde atd., já si myslím, že slovo muset nahrazuje, chtěla, protože ON nedělal to co já si představovala.
To, že se poradil s maminkou může být zavádějící (kdo mě zná, ví, že mamánci nejsou moje parketa), ale ani to nemusí znamenat nic. Prostě to může brát jednoduše tak, že sám nemá zkušenosti, jeho maminka ví, zatímco slečna "musela" hledat na internetu a co si budeme povídat.. na internetu je takových "zaručených" rad jak to či ono spravit celkem dost.

Slečna na mě působí dost direktivně a v tom já vidím kámen úrazu. Je klidně možné, že její přítel skutečně neumí zařídit ani udělat téměř nic nebo jen za přispění maminky. Jenže je taky možné a já se k tomu přikláním, že prostě jen nemá svobodnou možnost si věc promyslet a udělat po svém.

Odbočím zpět ke kamarádce. Měli jsme k ní jet něco udělat, řešila co jídlo... je opravdu starostlivá a já to beru, nicméně nešlo o návštěvu, ale práci. Řekla jsem, ať to neřeší, udělá co chce a že my budeme jíst až po práci. Samozřejmě jen co jsme přijeli, že půjdeme jíst a my, že ne, že až po práci, což bylo nepřijatelné.
Nejde o jídlo, mmch vaří skvěle, ale prostě o to, že i když má pocit, že plně respektuje lidi kolem sebe, ptá se prakticky na vše a řeší vše, tak se vždy rozhodne v zásadě bez ohledu na to, co si ostatní přejí. Protože se přeci ptá a poté co rozhodne i odargumentuje proč je to její rozhodnutí správné, je přesvědčená o tom, že je vše v pořádku.

No a já si myslím, že buď se neptám a udělám si věci podle sebe a nebo se ptám, o něco požádám a pak vnímám názor ostatních.

Jo a ještě k "tomu oknu", ať už šlo o cokoliv a podobnému.. když něco nefunguje jak si představuji, tak to řeknu manželovi a dál už je to jeho věc, dokud to se mnou on nechce řešit. Jestliže předám problém dalšímu, tak už se do toho nemám co s...t.
Je na něm kdy dozraje k tomu, aby to řešil či neřešil a ono to prostě funguje, důležité věci hned, méně podstatné později... a ono co si budeme povídat, většina věcí zase tak extrémně důležitá není, aby se musela řešit v první vteřině.

No omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale tak to vidím já.

Reaguji na Veselka10: Díky za reakci. Abych to s tím oknem napsala tak, jak to bylo...ten problém s oknem byl od začátku bydlení, tj. dva roky. Nikdy to neřešil...Pak jsem se ho po čase zeptala, jestli by s tím něco neudělal, odpověď znáte... Já taky nevěděla, co s tím, nic jsem nenašla, tak jsem to nechala nějaký čas být... Pak mi to ale nedalo a přecijen jsem našla, čím se to řeší, nejde o nic složitého... Řekla jsem mu o tom a požádala, aby se na to podíval... No a dál už to znáte. Kdyby mu máti neřekla, že jsem to našla dobře, nejspíš by se nic nevyřešilo, myslím, že by mi řekl, že jsem našla bůhví co.

K tomu, že bych chtěla věci hned - to je pravda, ale jen částečně. Z přítele si dělá celá rodina srandu, že když se má něco udělat, platí u něj heslo "někdy". Když zase dám příklad s tím oknem - chtěla jsem jen, abychom se o tom jako normální dva dospělí lidi pobavili - aby se na to podíval, řekl, co si o tom myslí apod... A když je jeho odpovědí "na co se tam mám jako podívat", začnu na něj tlačit, protože už nevím, jak jinak a že by se to nevyřešilo nikdy. Takže pak vzniká problém, že on si myslí, že chci všechno hned, ale já jen chci, aby se o tom semnou normálně pobavil a pak ať si to řeší, kdy chce. No holky, nevím, jak to s náma dopadne, mě štve jeho chování a jeho štve, že mě na něm něco štve... Asi kruh, z kterého nejde ven...

Reaguji na Lisa: Když jsme se poznali, měla jsem minimální sebevědomí, strašně jsem k němu vzhlížela. Od té doby jsem se ale změnila, což taky bude důvod, proč nám to neklape...

Tohle: věděla jsem, že je poněkud líný a věci mu trvají... je celá věda. Plus pro něj bydlení není priorita. Moc nechápu, co řešíš.
Našla sis lenocha + nezajímá ho bydlení = kašle na okno.

no musím s tebou Veselko celkem souhlasit, je fakt, že mám ze zakladatelky, čím dál tím víc stejný pocit…já to psala na něco jiného, konkrétně tedy na ty nákupy, že všechno musí být hned a po jejím, i když jíst z čeho mají a spát mají taky, kde, ale je dost možné, že kromě toho, že je ten její lenoch na domácnost/bydlení, tak je částečně pravda i to, co píšeš ty

promiň, ale když někdo napíše, že se chce o závadě na okně pobavit jako dva dospělí lidé, tak mi z toho naskakuje husí kůže nejsi taky náhodou ten typ, co řeší blbiny a potřebuje si o každé kravině vážně promluvit?

mmch…co s tím oknem bylo? pokud tě to tak štvalo a řešení jsi znala, tak já být tebou bych si to opravila sama, a rozhodně neřešila to, že si o tom musím s přítelem vážně promluvit jako dva dospělí lidé

Tak jsem to nemyslela Chtěla jsem říct to, že stačilo odpovědět "fajn, to nevypadá špatně, pak se na to mrknu" prostě COKOLIV a ne být otrávený, že chci, aby něco spravil, což nezapadá do jeho plánu - sedět u tv a v sobotu jít na pivo.

No asi máš pravdu

Reaguji na denisanapl: Vysvětlila jsi to dostatečně a odpovídá to mému názoru.

Jsi člověk který potřebuje takové a jiné věci rozebrat, přebrat atd., a i když já to považuji za zbytečné, tak to samo o sobě vadit nemusí. Problém je v tom, že na to ale potřebuješ i stejně "naladěného" partnera.
Vše je o povaze a každý jsme jiný a i podle toho jednáme. Já si nerada komplikuji život.. pro mě zbytečnostmi.. a buď si tu nějakou věc udělám či vyřeším sama, či někoho deleguji a pak už mě to v zásadě nezajímá.

Budu se držet příkladu mé kamarádky. U ní... a totéž vidím i u Tebe.. je problém ten, že chce, aby věci byly podle ní, jenže na to potřebuje partnera, který prostě bude šlapat jak si ona přeje, taková trochu loutka na provázku. Ovšem na tom jí zase vadí ta nesamostatnost, úplného ňoumu přirozeně taky nechce a samostatný chlap zase nebude skákat podle ní. Trochu začarovaný kruh.

Všechno je o vlastních prioritách. Můj manžel je pracovitý, stará se o to, abychom měli čím topit a spoustu jiných podobně důležitých věcí. Když nám například vletěl pták (mimo sezonu) do komína, hned šel a rozebral půlku kotelny, aby ho mohl bezpečně vyndat atd. To jsou i pro mě priority.
Na straně druhé jsou věci méně podstatné u kterých má dlouhé "dodací lhůty" a prostě se tím nezabývám, až bude mít čas a náladu to řešit, tak to řešit bude.

To je přesně to, co bych chtěla Ale už jsem pochopila, že nemůžu po chlapovi, který takový není chtít, aby se proměnil...

Pokud by jiné věci řešil (tak jak píšeš výše), taky bych netlačila kvůli jiným věcem...

Obecně se mi moc nechce řešit, co se jak udělá, kdy se to udělá, spíš jen šílím z jeho lenosti... A snažím se v něm probudit zájem "o něco"... Ale i tohle se dá definovat jako že potřebuju mít věci podle sebe, protože se nechová, jak bych chtěla, to ano Asi teď na chvíli pojedu k rodičům, vyčistím si hlavu a budu přemýšlet, co dál...

Tak prostě třeba udělej nějakou soupisku důležitých a méně důležitých věcí, které by bylo třeba řešit/opravit/udělat a měla by to být jeho práce. V klidu mu ji předej s tím, že bys ráda, aby to postupně udělal a nech to na něm, neupomínej, nehledej jak atd.
Možná budeš překvapená, že se dokáže postarat a nebo prostě zjistíš, že opravdu nechce. To nevím, ale zkusila bych to.

Chlapa nezměníš, a ani bych se o to nepokoušela. On musí chtít buď sám, nebo se s ním prostě nehne. Když má pocit, že ho nutíš a naléháš, tak se ještě víc "šprajcne" a už s ním nikdo nehne. Je to těžké s těmi muži, ale musí chtít samy. Já mam za ty léta takové praktiky, že už vím co tak nějak s lenochem dělat a funguje to