Chci cítit lásku

Já se s problémem osamocení potýkám už dá se říci několik let. Je mi 21 let a zatímco moje kamarádky se postupně zadávaly, já pořád čekala na někoho výjimečnýho a z těch pár rande, co jsem v životě měla, nikdy nevyplynulo nic vážnějšího. Pár měsíců zpátky jsem potkala někoho, o kom jsem si myslela, že tohle všechno změní, ale nějak to nedopadlo. Takže jsem opět ve stejné situaci ... Určitě to nemůžeš brát tak, že etapu života, kdy jsi bez muže, musíš nějak přežít, jde přece žít plnohodnotně i když je člověk sám. Na jednom blogu jsem četla, že pokud člověk hledá někoho jenom proto, aby sám nebyl, přitáhne si do života akorát podobně zoufalé lidi a ten vztah bude založen na špatném základu. Je dobře, že na sobě pracuješ a randíš, určitě choď hodně mezi lidi, čím víc jich potkáš, tím větší pravděpodobnost je, že narazíš na nějaké nezadané kamarádky, případně někoho, kdo tě osloví.

A co třeba pořídit si psa? Napadlo mně to jak píšeš, že potřebuješ cítit lásku, k někomu se tulit

Přesně jak píše Raelyn

Mi to taky tak přijde, hlavně ty toužíš jakoby spíš po věcech, které třeba plynou ze vztahu, ale mělo by to začínat spíš tak, abys toužila po té konkrétní osobě, protože takhle ty to, po čem toužíš uvidíš v jakémkoliv "zoufalci".

Ahojky, můžu se zeptat v jakém městě bydlíš a kolik Ti je? Jsem ve stejné situaci, kdybys byla z Prahy, mohly bychom zajít třeba na kafe...

Neboj, ono se to zase zlepší. Já měla takové období na podzim.. bylo mi taky nanic, najednou sama. Navíc jsem se přestěhovala do Prahy, protože jsem zde začala chodit na vysokou.. a najednou uplně sama.. v cizím městě.. a bez přátel. A bylo to fakt těžký, neměla jsem nejlepší období.
Ted mám přítele, takže jsem často s ním, ale souhlasím s tebou, že najít si přátelé je strašně těžký. Čekala jsem, že v Praze poznám spoustu nových lidí, najdu si nějakou super kamarádku... a ono ne. Všechno je děsně anonymní.. a přijde mi, že každej už nějakou tu kamarádku má. Nebo tu jsou lidi, co mi prostě nesednou. Ale nevzdávám to.. a doufám, že i v Praze potkám kamarádku, s kterou si budu mít co říct!
Proto se neboj.. i na tebe někdo někde čeká. Jen na to nesmíš tlačit.. přijde to, když to nejméně čekáš

Ahoj Taburetko. Vůbec v tom nejsi sama, tady vidíš, psaly ti tu i jiné holky, je nás víc. Já ti naprosto rozumím. Dovedu si představit jak se asi cítíš. Já jsem na tom stejně, já jsem sama už přes 2 roky. Ze začátku to bylo těžké, moc jsem si přála někoho mít, sice jsem si zvykla být sama, ale pořád jsem strašně toužila po vztahu. Někdy se to dalo zvládnout, jindy jsem si poplakala. Pak se jeden objevil, to byla naděje, ale nezamiloval se do mě jako já do něho. Na druhou stranu si říkám, že zkrátka lepší být sama, než ve vztahu, který ti nevyhovuje.
Hodně jsem bojovala s tím, mít se ráda a povedlo se mi to až nedávno. Hodně jsem na tom pracovala a pořád nic. A jednoho dne ráno jsem se vzbudila a říkala jsem si, že jsem strašně šťastná sama se sebou, že je mi vlastně krásně. Že se těším, až potkám partnera a budeme spolu sdílet život, ale že už se nemusím trápit tím kdy to bude, jak ho potkám...atp. Tím ze mě spadl obrovský balvan. A jak jsem se uvolnila, hodně se mi i změnil život, partnera pořád nemám, ale našla jsem si dost nových a skvělých přátel a jsem opravdu moc šťastná. Věřím, že si mě partner najde. Ale žijeme jen jednou a já se rozhodla být šťastná i když kluka nemám a nechci promarnit čas. Neboj se, jen tomu dej trochu času. Držím pěsti

Reaguji na Sephantes: Já se nebojím. Vím, že nezůstanu sama. Teda doufám, stará ještě nejsem Spíš jsem jen myslela na to, jak nejlíp to období zvládnout. Je dobře, že tobě se to podařilo.

Reaguji na Minette: Psa si nemůžu z časových důvodů dovolit, taky jsem o tom přemýšlela. Je teda pravda, že po konkrétní osobě netoužím. Ale nedávám šanci jen tak někomu, s kým vím, že si nebudu rozumět. Já nehledám vztah za každou cenu. To jsem asi špatně podala. Já randím, protože mi to pomáhá. A pokud si s někým sednu, tak to bude jen dobře. Ano, maličkosti vztahu mi chybí, ale těžko si je vypěstuju s někým, koho nemám ráda. Toho jsem si vědomá. A jsem schopná mít zdravé seběvědomí, takže nehodlám skočit po prvním, který se nabídne a zamilovat se po uši.
Mysela jsem to tak, že se cítím sama, ač dělám dost věcí. A nějak mě nenapadá, co dělat víc. A láska mi prostě chybí. Takže proto jsem se ptala, co dělat víc, abych tohle překonala.

Ahoj Taburetko, jsem na tom podobně...V lednu jsem se odstěhovala od bývalého přítele a taktéž se "osamostatnila". Nemůžu říct že by se mi po něm stýskalo, spíš se mi trochu stýská, podobně jako tobě, po tom sdílet s někým takové ty "maličkosti". Taky jsem si našla nové zájmy (tedy ne že bych jich neměla dost i předtím, ale spíš jsem se konečně dokopala i někam za těmi zájmy vyrazit) a potkala nové lidi, a taky nemůžu říct že bych byla nějak zoufalá po novém vztahu, ale je to někdy těžké. Pomůže asi jen čas.
Kdybys byla náhodou z Brna, tak klidně napiš .

Můžu se zeptat, jak konkrétně jsi na tom pracovala? Co se dělo?

Reaguji na Morgan le Fay: z Brna nejsem. Jsem z Prahy. Tak snad nám bude brzo lépe!

Pre ženu je zbaliť chlapa oveľa ľahšie ako opačne. Pokiaľ nemáš nadváhu, neplácaš si na tvár kraviny, vieš sa zvodne obliecť a ukázať svoju ženskosť, tak každý deň môžeš mať minimálne jedno rande. A keď si za mesiac nevyberieš, tak vlaky stále jazdia

Ahoj Taburetko, jsem na tom úplně do puntíku stejně. Je to těžké, zvlášť teď, když je venku krásně. Taky mám všechny kamarádky zadané (většina má už i děti). Mám dost aktivit, v týdnu většinou nevím co dřív, ale víkendy bývají těžké. Většinou je trávím bloumáním po městě, nakupováním (samota se mi opravdu finančně "vyplatí"), kino, knížky... Kamarádky se o mě starají, ale zvlášť teď v létě tráví víkendy hlavně se svými polovičkami.
Kdybys chtěla, jsem z Prahy a ráda poznám někoho nového

Reaguji na kajleen:
Ahoj Kajleen, je zvláštní, kolik holek prožívá stejný osud, co. Napsala jsem ti soukromou zprávu na tvůj účet, ať se nedomlouváme tady.

Reaguji na Majka69:
Ono nejde o to, že by nebyla příležitost jít na rande. Bohužel ten vzorek mužů je opravdu děsivý... Nějak nejsem schopná potkat někoho normálního.....