Zítra by to byli 3 roky, co bychom s přítelem šťastně žili, kdyby do cesty nevstoupila ona. Jemu je 33 let.
S přítelem jsme si velice rozuměli. Jedinou mouchu to mělo, že on hodně sportuje 3x až 4x týdně a já ne. Ale i to nevadilo. Já si dělala své věci a on sportoval. Tenis, fotbal, squash. Vše bylo v pohodě, choval se ke mě mile, večer když usínal, držel mě za ruku, když jsem třeba myla nádobí, dal mi pusinku. Prostě idylka. Až jednoho krásného dne začátkem prosince jsem cítila cosi zvláštního. Možná to bude i tím, že jsem se ho ptala na miminko. A dlouho nereagoval. Až onoho dne jsem se zeptala, co vlastně ke mě cítí a on řekl, že mě má moc rád, ale že mě nemiluje.Že byl se mnou šťastný a spokojený, že jsem nejlepší ženská, kterou kdy mě.
Ale že vždy okolo 3 roku mívá krizi, že to bude dobré.
Tak jsem to neřešila, ale v duši jsem byla zničená. Letos v lednu jsem cítila, že je stále něco divného. Choval se teda pořád stejně, ale ta vnitřní intuice říkala něco jiného. A protože jsem kohout, tak jsem udeřila. Dlouho nechtěl nic říct až z něho vypadlo, že už takhle dál žít nemůže. Že vidí, že se trápím. Domluvili jsme se, že se odstěhuji. Druhý den jsem se znova ptala, protože mi to přišlo divný a ejhle - je v tom ONA. A rád by s ní chodil. Dnes vím,že je jí 24 a vím i kdo to je.
Nejhorší je, že když se na mě přítel podívá, vidím, že mě má velmi rád a že se bojí toho, že až tu nebudu, že si uvědomí, že mu chybím a že cítí víc než si myslel. V sobotu i v neděli jsme jeli na běžky - mohl jet s ní, ale jel se mnou. Večer jsme koukali na televizi a já mu ležela v náruči a on mě držel za ruku.
Vím 100%, že mě stále miluje, jen je momentálně okouzlen tou druhou a zároveň si uvědomuje, co by mohl ztratit. Jeho rodina mi radí, abych mu dala najevo, že ho nepotřebuji, že jsem soběstačná a že se bez něj obejdu. A že mu to dojde. Až zjistí, že mě ztrácí. Jenže jak mám dělat, předstírat, že mi je lhostejný? Když není. Když jsem měla rozchod ještě s ex tak jsem věděla, že je definitivní konec. Ale u tohoto přítele to nevidím, ani nevidím jak balím kufry. I jeho rodina říká, že se probere, ať vydržím. Ale dá se to vůbec jak to udělat?