Cesta autem s malým dítětem

Reaguji na kuha:
No vzadu s dítětem jsem neseděla nikdy,buď jsem řídila a nebo byla spolujezdec,ale dítě mělo svou sedačku,tak k čemu si ještě sednout vedle něho?Netvářil se nijak,byl ukurtován do sedačky a jelo se.Komunikoval s náma přes zpětná zrcátka,když už byl větší.

Reaguji na Laky:
u mě to samé

tak já sedávám pořád vzadu s ní, nedokážu si představit, že bychom na ni ve vajíčku neviděli, co dělá... už od mala - podávala jsem jí dudlík, hračky, dávala pít, a když byla "omrzelá", držela mě za prst, já ji zpívala, nebo něco říkala.. prostě jsem jí furt na blízku. teď ale budeme přecházet na větší autosedačku a tudíž už bude jezdit po směru jízdy a říkám si, že už by tam byla sama a já se zase po roce "nakýblovala" na spolujezdce.. I dosud, když jel s malou pouze řidič, bylo vajíčko ukurtovaný vepředu, aby nebyla vzadu sama, a vidělo se na ni.. fakt si to nedokážu představit, a docela jste mi i vyrazili dech, neznám totiž nikoho, kdo by neseděl vzadu s dítětem...

Každý na to má jiný názor,mě se nelíbí dát vajíčko na sedadlo spolujezdce - sedadlo smrti.
Navíc pokud řídíš a cestou se věnuješ dítěti víc než je "zdrávo" tak tě to rozptyluje a odpoutává pozornost od řízení.
Ale je to na každém z nás,jak si to zařídí.Náš kluk byl vždy vzadu a sám,tedy pokud nejelo v autě lidí víc a nebylo nutné je posadit k němu dozadu.
Děti si zvyknou,když nemají jinou volbu.Jasně,že se jim líbí,když je někdo baví,ale není to nijak nutné za jízdy autem.