"Láska" na první pohled

Já mám zkušenosti akorát s tím, že můj první dojem z člověka (ať už z muže nebo z ženy) je téměř vždy mylný (mnohokrát potvrzeno)...takže když se mi někdo takto na "první pohled" zalíbí a zkrátka přijde mi ideální, vím že skutečnost je jiná Kdysi dávno (když jsem ještě tuto mou vlastnost nebrala na vědomí) se mi takto líbil spolužák, ale místo, abych se s ním dala do řeči, jsem to pořád oddalovala a libovala si ve své pseudo-představě, jak je dokonalý. No a pak jsme se poznali a já zjistila, že to tak vůbec není...a jak jsem pak byla překvapená...ale stejně mi to bohužel trvalo dost dlouho, než jsem ho vypustila z hlavy Ta má představa už byla příliš zakořeněná.
Takže za mě neživit v sobě představu! A buď konat nebo se na to vykašlat a nechat to osudu, ale hlavně žádné představy, pak se jich těžko zbavuje

je to klasický případ imaginární lásky. daného člověka, který v tobě rozjel představivost, si idealizuješ a tvoříš si z něj takovou skoro modlu. skutečnost pak bývá jako pád na zem.

myslím si, že i kdybyste se náhodou ještě potkali, tak to budeš mít těžké kvůli těmhle představám, které sis už vytvořila v hlavě. navíc u mě čas "idealizování si" úměrně se rovná velikosti pádu při následné reálné konfrontaci. tzn. čím dýl o něm takhle přemýšlíš, tím je to horší.

Být tebou bych ho nechala v téhle rovině "platonické lásky", kterou si můžeš občas hýčkat a obracet se k ní. Až přijde někdo reálný, kdo tě dostatečně zaujme, tak věř tomu, že na tohohle si už ani nevzpomeneš.

Někdy v 17ti jsem byla s přáteli na diskotéce, za kamarádem přišel jeho kamarád (neznala jsem ho), ten večer jsem s ním ani nemluvila, ale hrozně se mi líbil. Kamarádovi jsem řekla, že se mi líbí ... Ať ho příště vezme s sebou. Vzal, dala jsem mu telefon a cca 3 měsíce jsme spolu randili.. Byl to ten nejnespolehlivější člověk, kterého jsem kdy poznala. Vykašlal se na mě, ani mi to neřekl.. A já se z toho přes rok dostávala (jak jsem ho chtěla). Od té doby si sama sebe vážím o hodně víc. No a když jsem potkala manžela, přišel mi jako totální ho.ado, co bych nejradši nakopala... Jsme spolu 13 let a máme 2 děti. A je to ten nejspolehlivější chlap, skoro
naprosto souhlasím s

Takže a znovu se shodnu:

Taky se mi to stalo, dotyčného jsem viděla jednou, něco jsem si o něm zjistila na internetu a už to jelo Vyfantazírovala jsem si ho jako toho nejskvělejšího chlapa na světě a byla 'zamilovaná' až po uši, a to už mi taky dávno nebylo -náct. Bylo to tehdy ale celkem prospešné, neboť to byl takový mentální útěk z nefunkčního vztahu. Dotyčný byl ženatý, takže mě nikdy ani nenapadlo ho kontaktovat. Vydrželo mi to asi rok a přešlo to až když jsem se zamilovala do současného přítele. Nadále si o něm myslím (podle informací co o něm mám), že je to určitě skvělej chlap, jen ne pro mě

Reaguji na Averys: Díky, jsem ráda, že "v tom nejsem sama". Přesně jako ty, podle toho, co jsem o něm slyšela, je to skvělý chlap. Alespoň lidé, kteří ho znají lépe, o něm mluví pozitivně. Po pravdě nevím, jestli někoho má, nic tomu sice nenasvědčuje, ale klidně by mohl. Kdybych zjistila, že je ženatý, asi by mě to hodně rychle přešlo.

Já bych i konala, kdyby to šlo... To bych ho ale musela znovu někde potkat.

A nemůžeš si na něj vzít kontakt a spojit se s ním pod nějakou záminkou nebo i bez záminky? Možnost "vykašlat se na to" se ti evidentně nezamlouvá Aspoň bys věděla na čem jsi, což je lepší než zůstávat u těch představ
A dovolím si ještě jednu poznámku - nezávisle na deníčku, jen ze zvědavosti, jestli to má někdo podobně. Nevím proč, ale jakmile slyším, že žena potkala skvělého/úžasného muže, tak začínám být velmi ostražitá...např. zrovna nedávno mi toto řekla má kamarádka, která z toho byla nadšená, jak si rozumí a výsledek - nic z toho nakonec nebylo. Já nevím no, prostě s těmito slovy skvělý/úžasný po svých zkušenostech zacházím opatrně

doporučuju se na to vykašlat, nejspíš vůbec není takový jak si myslíš, tím že o něm pořád přemýšlíš si naopak sama vymýšlíš jaký by mohl být a idealizuješ si ho zadruhé ani on se k tobě nijak neměl, co snižuje pravděpodobnost, žes jej zaujala, za třetí vůbec nic o něm nevíš, takže ani to jestli nemá přítelkyni, vážný vztah nebo rodinu...nech to plavat...

Tak já ti můžu za sebe říct, že jsem citlivá a zasněná povaha, takže se zamilovávám skoro pořád Jednou je to kolega z práce, jednou soused, jednou zpěvák a je jedno, že na to už nemám věk, mám přítele a vím, že o nic nejde...vždycky ve mě hlodají ty samé pocity, jaké popisuješ - možná, že je přesně ten, jakého bych potřebovala...ale nikdy ve výsledku není )) Je to pech, samotnou mě štve, když to na mě zas přijde )

Jeden starý pán mi rozprával, že keď on videl svoju manželku prvý raz, že sa do nej okamžite zamiloval a celý život boli spolu šťastný. Myslím si že jeho spomienky mohli byť pozmenené časom, ona vtedy už nežila a on zakrátko zomrel tiež a vravel že sa na ňu teší. Hm, trochu som im závidela veru.

Jedna známa mi tiež rozprávala že sa do svojho muža zamilovala na prvý pohľad a on si asi po 20 rokoch našiel mladšiu, dosť ju to zlomilo.

Praktickú skúsenosť nemám, väčšinou ma ľudia vedeli očariť vtedy keď absolútne nespadali do kategorie možný partner. Párkrát v živote som stretla človeka čo ma doslova ohúril, ale vždy to bolo také ... asexuálne, proste padla som na zadok aký úžasný človek.

Takže si asi myslím že láska na prvý pohľad neexistuje.
Ten psycholog aj tak tvrdí že ak si vyberáme partnera tak nemáme vyberať toho čo sa nám najviac páči, ale ak chceme mať príjemný a šťastný život bez kríz tak si máme vybrať niekoho pre nás menej atraktívneho,

Ale zasa... viac starých ľudí mi vravelo že sa do svojho celoživotného partnera zamilovali na prvý pohľad .... nočojaviem?

Taky jsem taková, od svých 15 let jsem byla asi jen půl roku nezadaná (je mi 21), teď zrovna jsem s přítelem dva roky, ale takhle platonicky se zamilovávám pořád já si ale myslím, že je to neškodné, nikdy se mi v hlavě nerodily nějaké plány na to, že bych s dotyčným měla něco mít, snad se třeba rozejít s přítelem, nebo tak, vždy to zůstalo jen u toho platonického zamilování, které ale zase rychle přešlo Samozřejmě jiná situace nastává ve chvíli, kdy je člověk nezadaný a touží po partnerovi... Taky jsem se jako ostatní holky nade mnou takhle zklamala, potkala jsem kdysi jednoho kluka na party, byla jsem nezadaná, on taky, strašně se mi zalíbil, ale držela jsem si odstup a přesto, že mi podlézal, odmítala jsem ho.. Přesto jsem na něj nemohla zapomenout, myslela jsem si o něm samozřejmě to nejlepší, ale ve chvíli, kdy jsem se o něj začala snažit na mě on začal kašlat, měl mě na háku (aneb přece jen je pravda, že chlapi mají největší zájem, když jsou odmítáni) a ukázalo se, že je to úplný idiot, když pronesl jednu "úžasnou" větu, kterou mi v podstatě řekl, že si své budoucí partnerky musí nejprve "otestovat" v posteli, než s nimi začne chodit no tímto mě totálně odrovnal, asi očekával, že jsem úplně hloupá, skočím mu na to a nechám se "testnout" No blbec jak mraky

napíšu svůj příběh
byla jsem na diskotéce, kde jsem po dlouhé době viděla muže, co mě jooo zaujal. Nespustila jsem z něho oči a po 2h hypnotizování jsem za ním přitancovala (nevím, zda to bylo tím, že jsme byla chvíli po rozchodu a potřebovala jsem si něco dokázat a nebo opravdu mě to k němu tak silně táhlo) každopádně jsem se neskutečně vnutila a prohodila jsem s ním pár vět (bohužel už nebyl tak skvělý jak se mi zdálo, ale zidealizovala jsem si ho ještě víc k obrazu mému)..nad ránem mi řekl jeho jméno a ať si ho přidám do přátel... než jsem dorazila nad ránem domů, jméno jsem zapomněla a v 5 ráno jsem si vytáhla papír a tužku a sepsala všechny fakta,co mi za ten večer řekl . Samozřejmě jsem se hned pochlubila kamarádkám, jakého borečka jsem viděla a že to je ten bez kterého nemohu žit týden jsem pátrala, projížděla profily na fb a díky informaci, že jeho rodiče prodávají jahody (vyhledala jsem si a teď nekecám všechny firmy, co jsou kolem mého bydliště a volala jsem číslo po číslu, že jestli nemají syna jménem ehm ... trvalo to 4 dny a já se dovolala.. borec v šoku, já taky... mno nebudu to prodlužovat.. pak jsme se sešli a byla to katastrofa ještě větší, než tehdy ten večer, když nám v žilách koloval alkohol... tím chci říct, že od té doby rozhodně nedávám důraz na vhled a na první pohled, několikrát jsem se zmýlila ...a za ten trapas mého chování (ještě, že mě bylo náct) to taky nestálo

Nejsi ani první, ani poslední, komu se tohle stalo. Měli jsme s ex nějaké neshody, které se ještě prohloubily,když jsem se dostěhovala kvůli studia VŠ. Když jsem jednou ráno běžela na autobus, narazila jsem před kolejí na kouřícího chlapce, který měl ty nejmodřejší oči na světe, píchlo mě v žaludku a já na něj pak celý dne nemohla přestat myslet. Připadala jsem si jak nemožná puberťačka Asi jsem ho zaujala i já, protože o pár dní později už jsme spolu trávili skoro každé odpoledne. Měla jsem hrozně popletenou hlavu, byl to nádherný chlap, inteligentní, se zajímavým smyslem pro humor a choval se ke mně mnohem lépe, než můj ex. Vždy když se na mě podíval se mi podlamovaly kolena a měla jsem motýlky v břiše. Nakonec jsem přítele opustila, s mou "láskou na první pohled" to sice vydrželo jen pár měsíců, ale doteď si na něj občas s úsměvem vzpomenu. Takže si myslím, že bys tomu měla dát šanci, i když to třeba nevyjde, nebo nebude tak úžasný, jak si teď můžeš myslet. Minimálně tě to posune někam dál a můžeš mít velmi krásnou vzpomínku. Držím ti palce!