Dobrý den,
obracím se na vás se žádostí o radu, a kdyby měl někdo podobnou zkušenost, tak i vylíčením svého příběhu.
S přítelem jsme cca rok a půl, vztah je naprosto harmonický, moc se milujeme, ale kvůli nátlaku a vydírání ze strany rodiny musí odjet do Ameriky, kde by od dalšího semestru začal se studiem vš (co vím, studium by trvalo 6 let). Nechceme a nedokážeme se jeden druhého vzdát, a tak nás napadl vztah na dálku. Domů by jezdil zhruba každé 3 měcíce a byl by tu celý měsíc, a pak by byl v čr skoro 3 měsíce kolem hlavních prázdnin.
Na jednu stranu si říkám, že ho nechci ztratit a momentálně je mým mužem života a dokáži si s ním představit budoucnost, ale na druhou stranu nemám žádnou jistotu toho, že mě po x letech nepošle k šípku...
A představa, že budu na narozeniny, svátek a všechny důležité události sama, nebudu tu mít oporu jako tomu bylo do teď, mě také děsí.
Tento rok nastupuji na lékařskou fakultu, takže si myslím, že budu mít sama práce až nad hlavu a první rok uteče rychle. Ale nevím, jestli chci prožít nejlepší léta života sama a v nejistotě...
Oběma je nám 20 let.
Jaký na to máte názor vy? Zkusili byste to nebo ukončili a začali žít nový život? Myslíte, že vztah na dálku má budoucnost?
Předem všem děkuji za rady a životní zkušenosti.