Ahoj lidi budu ráda za váš názor. Popíšu vám tedy mojí situaci. S přítelem jsme spolu rok. Mně je 21 a jemu 22. První půl rok byl super. Pak, ale ztratil práci a to už jsem ho začínala ztrácet. Snažila jsem se mu být oporou, ale moc to nepomáhalo. Na léto sehnal brigádu, tak aspoň něco. Zas to bylo dá se říct v pořádku. Jak se blížil podzim tak se blížil i konec brigády. A už zas začínal být myšlenkama jinde. Ani neměl snahu být semnou. Například jsme se neviděli 5 dnů, ale psali jsme si. Jeden den měl jét na pohovor a tak jsem mu celý den nepsala a čekala jsem až se mi ozve jak to dopadlo. Jelikož v 5 pořád žádná smska, tak jsem mu napsala sama jak teda dopadl. Odpověď zněla tak, že tam nebyl, že to padlo. A když jsem se ho ptala co teda celý den dělal, tak mi napsal, že celý den spí. Protože od tý doby co neměl práci celý dny jen spal. Nakonec jsem z toho vyšla špatná já, že jsem nenapsala dřív a že mu to ještě vyčítám. Dobře nějak jsme to vyřešili a čekala jsem, že se v tom týdnu ještě uvidíme. Neviděli. Jel za kamarádem, kterýho neviděl asi půl roku. To chápu, protože kvůli práci neviděl kamarády a byl spíš semnou. Jenže nedal mi to ani vědět. A já byla doma a čekala až se mi ozve. Ani jsem si nic domluvit nemohla. To už jsem vypěnila a napsala mu, že už mi dochází trpělivost a že mě mrzí, že mu na mě nezáleží. Druhý den mi napsal, že by si chtěl promluvit, jelikož by to bylo až za 3 dny, tak jsem to chtěla vědět. Napsal, že by chtěl pauzu, že se nechce rozejít úplně, protože mě má rád a ví, že jsem bezva holka, hodná a krásná a že chce být sám, neví co chce, vrátit se do starých časů a nic v tuhle chvíli neřešit. Nemít pořád v hlavě, že se musíme vidět atd. 6e oba zjistíme zda si chybíme a on zjistí zda mě miluje a jestli semnou bude chtít být dál a na to aby to zjistil musíme být chvíli od sebe i kdyby to bylo jen 14 dní. Říkala jsem si, že proč ne aspoň si oba dva odpočineme a zjistíme co a jak. Celý měsíc jsme si ani nenapsali. Jen párkrát já jak se má on mi teda napsal pak krásné vánoce a silvestr. Na Silvestra jsem mu volala a on, že ví že to celý zkazil a že ho to mrzí a jestli bychom si nemohli promluvit. Druhý den samozřejmě o ničem nevěděl a byl až nepříjemnej. Domluvili jsme se na čase a on mi hodinu před srazem řekl, že do prahy nakonec nejede. Bez omluvy. Pak jsme nakonec po týdnu viděli a na to jestli už ví co chce mi odpověděl dá se říct to samé. Že mu vyhovuje teď nic neřešit. Takže vlastně jsem na pořád na tom samým místě. Ale zas si říkám, proč mě tedy má stále na tapetě v mobilu? proč žárlí v úplně v nevinné věci. Když ke mě přijel šel automaticky ke mě do pokoje a pak když jsem řekla co dělá tak až pak si uvědomil, že vlastně tam by asi jít neměl. Zvláštní. Od tý doby jsem ho začala v uvozovkách ignorovat. Nepsala mu. Najednou se mi sám od sebe ozval dvakrát v týdnu. A během rozhovoru zjistil, že mám zdravotní problémy a to se najednou staral (nebo jestli to jen dělal) ať si dojdu k doktorce a kdy tam půjdu a že je rád že jsem mu to řekla. Věděl kdy jdu k doktorce. Ani se mě nezeptal jak jsem dopadla. A teď je zas ticho. A mě to tak mrzí. Chtěla bych ho zpátky. Chybí mi. Co vy si o tom myslíte? Co mám dělat? Mám mu napsat své pocity?že mi chybí?Zas aby neměl pocit, že mě má jistou a nemusí se snažit. Už je to 2 měsíce a já od rána do noci nemyslím na nic jiného než co dělat. Děkuji vám za názory