Je mi 25 let, jsem bez vážné známosti, duší stále mladá, ráda si užívám a vážný vztah zatím nehledám (či spíše se ještě neobjevil někdo, kdo stojí za to, abych změnila svůj dosavadní způsob života). Před půl rokem jsem byla na 3 měsíce na pracovním pobytu v zahraničí. Po práci a o víkendu jsem si užívala - bary, diskotéky, koncerty... Na jedná z diskoték jsem se seznámila s jedním klukem, o 4 roky mladším. Skončili jsme u něj doma. Oběma bylo jasné, že šlo jen o to jedno. Do konce pobytu jsme se sešli ještě 3x. Všechny schůzky probíhali stejně - žádné dlouhé povídaní - šlo se rovnou na věc. Během týdne jsme si ani nepsali. Nic. Žádné city. Odjela jsem. Konec zvonec. Žádná sms na rozloučenou.
Po návratu jsme si psali jen párkrát a vždy ku nějaké příležitosti - narozeniny, Vánoce. Pak mi jednou napsal, že jede pracovně na Slovensko, že by mě rád viděl, že může přijet do Čech. Já však měla hodně práce a nemohli jsme se domluvit. Nedávno mi zase psal, že za mnou přijede (bydlí 800 km ode mě), z ničeho nic, napsal sám od sebe. Já nevím, co na to mám říct. Já na něj myslím každý den celý půl roku, chybí mi a chci ho vidět. Jen nechápu, proč to dělá on? Je hezký, holek má určitě dost a mladší než jsem já, takže kdyby mu šlo jen o jedno, tak nemusí jezdit tak daleko. Na druhou stranu mi pravidelně nepíše a nechová se jako zamilovaný - aspoň já to z jeho zpráv necítím.
Je blbost si myslet, že z několika krátkých schůzek vznikne láska. Nejsem naivní. Ale něco tam je. Nevím, co, ale něco mě nutí na něj pořád myslet. Jen nevím, co nutí jeho, aby přijel?