Já vím, všechno spraví čas, jenže já jsem zrovna teďka v háji zelenym... Už jsme se rozešli, po měsíci jsme šli na pivo a já skončila u něj v bytě. Takhle jsme se scházeli asi měsíc, mě bylo dobře a on se choval moc bezky... nakonec mi řekl, že mi vztah nemůže nabídnout... týden předtím jsme div nevybírali byt tak jsem to samozřejmě obrečela, ale potom jsem byla relativně v klidu. Finišovalo se s projektama ve škole, byla jsem s kamarády, pak Vánoce... Jenže teďka jsem uplně mimo. Je sice zkouškové, učím se, ale myšlenky mi vždycky sklouznou k němu... Dneska jsem zjistila, že si na fcb vymazal fotky, kde jsme spolu, fotky z našeho bytu, fotky se mnou a to mě dostalo. Zítra mám zkoušku a v tu chvíli mě to fakt nezajímalo.... pořád přemýšlím o tom, kde jsem udělala chybu, co by bylo, kdybych jí neudělala... myslím na to, že mi po boku strašně chybí, zvlášť teď při zkouškách. Nenávidím se za to, že jsem na něho byla zlá... dneska jsem mu chtěla zavolat, ale neudělala jsem to. Od doby, co jsme se viděli naposled jsem mu nenapsala. Chci zhubnout, najít si dobrou práci, abych mu pak vytřela zrak... jenže já ho moc toužím vidět teď, jít s ním ven, být v jeho blízkosti. Zdává se mi o něm... Snažím se být v pohodě, nemyslet na něj, ale nejde mi to pořád mám sevřený žaludek, bušení srdce a třesavku. A to jsem doma, u rodičů, kde moc o samotě nejsem, což mi vyhovuje... Chci vidět, jak mi bude, až po zkouškovém budu muset být opět v tom bytě, který jsme spolu sdíleli a teď jsem tam sama... Přemýšlela jsem, že bych zašla k psychologovi, jenže je to pro mě nákladné.... Já už fakt nevím co mám dělat.... Asi si řeknete k**** další co zakládá nesmyslnou diskusi, protože prožívá rozchod, ale mě je fakt strašně.... Tak se do mě pusťte, abych až si to přečtu, dostala rozum!