Ahoj holky!
Budu moc vděčná za vaše rady. Bojím se, že nedokážu už objektivně uvažovat. Potřebuju se vypsat ze vztahu s mým přítelem.
Prvních pár měsíců po seznámení bylo fajn a po chvíli jsme se k sobě nastěhovali. A pak se to začalo postupně kazit. Přítel trávil dost času hraním her nebo koukáním na videa. Večer jsme spali metr od sebe, protože on má rád svůj prostor. Celkově jsem z něj cítila odtažitost a občas i trochu pohrdání (jednou mi i docela zle předhodil, že mám malá prsa apod). Začal i tloustnout a přestal se o sebe víceméně starat i když jsem mu naznačovala, že mi to začíná vadit. Nikdy za mě nic moc nechtěl platit, naopak v restauraci jsem ho kolikrát zvala já. Dárek pro mě k minulým vánocům jsem mu prakticky musela sama najít a vnutit pár dní před Vánoci, on by mi pravděpodobně ani sám nic nedal.
No a nedávno jsem se už naštvala a řekla, že to takhle dál nechci. Už jsem počítala, že se s ním rozejdu. Ale on samozřejmě najednou otočil. Že nemá skoro žádné zkušenosti se vztahy a že vlastně skoro nevěděl jak se chovat. Ale že teď už ví a že si všechno uvědomil tím, že se bál, že mě ztratí. A už několik měsíců se chová výborně. Nosí mi dárky, platí za mě vše, pořád mi říká, jak jsem úžasná a jak mě miluje. Prostě chová se tak, jak jsem celou dobu chtěla. Jenže já se bojím, že to dělá jen ze strachu z rozchodu.
Ještě ke všemu se v mém životě objevil někdo nový a já se bojím, že mi uteče šance, pokud dám druhou šanci současnému příteli, který za to dost možná ani nestojí. Jen prostě objektivně nedokážu posoudit, jak moc jsem naivní, když mu věřím, že se po 3 letech změní z hodiny na hodinu. Mám ho pořád moc ráda, ale bojím se, že se to celé vrátí zpět. Co myslíte, mění se lidé? Uvěřili byste mu?