Ahoj, předem říkám, nestojím zde o moralistky. Vím sama,že to co se děje je velmi špatné a stydím se za to. Jde o to,že mám pět let přítele a máme spolu tří letou dceru.Je mi 23,jemu 27. Náš vztah procházel dlouhou krizí,kdy přítel pil,chodil pozdě domů atd. Pak se vzpamatoval,ale ja jsem poznala jednoho muže,je o dvacet let starší než já,ale krásný chlap ve skvělé kondici. Bydlí ve vedlejším domě. Vyměnili jsme si několik sms,pak se chtěl sejít a ja couvla. Pořád jsem na něj ale myslela a tak jsem mu po pul roce napsala a sešli jsme se u něj, vyspali jsme se spolu a bylo to úžasné, přítel na to potom přišel v mém mobilu a rozešel se se mnou. Po měsíci se ale ke mě vrátil. Všechno bylo fajn jako dřív ale ja porad myslela na milence. Po pul roce jsem se mu ozvala znovu opět proběhl sex,povídání atd..takhle to bylo ještě několikrát.. A ja jsem zamilovana. Jsem nucena ho potkávat,bydli v domě vedle mě. Manželku nema. Když se vidíme chova se opravdu krásně.. Ale nechce se vídat často, když se mu ozvu treba po par dnech píše,že nemá čas přitom vím,že je doma.. Nevim co mam dělat jsem zamilovaná tak jako nikdy předtim a strašně mě ničí,že to nemá stejně... Nedokážu na něj přestat myslet. Stalo se to některé z vás? Co vám pomohlo to překonat?